ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1276.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1276/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivana Meluzína a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovanému P. B., o zaplacení částky 8.780.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 415/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. června 2005, č.j. 5 Cmo 228/2005-194, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2005, č.j. 25 Cm 415/97-187, jímž Krajský soud v Ostravě - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na její místo vstoupila K., s. r. o., (dále jen „společnost“).
Odvolací soud akcentoval, že po zahájení řízení podáním datovaným 8. srpna 2001, doručeným soudu prvního stupně dne 10. srpna 2001 (srov. č.l. 54) žalobkyně oznámila, že pohledávky, které jsou předmětem řízení (tj. pohledávky ze smluv o úvěru reg. č. 164/91/522 a reg. č. 165/91/522 ze dne 28. února 1991), postoupila smlouvami č. 9047252371 a č. 9047252374 společnosti, která se vstupem do řízení podáním ze dne 29. srpna 2001 souhlasila. Maje za splněné všechny podmínky vyžadované ustanovením §107a o. s. ř., odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že smlouvy o postoupení pohledávky jsou natolik neurčité, že „je možno dovozovat jejich neplatnost, a za tohoto stavu věci, dle názoru dovolatele, není možné učinit úkon v tom směru, že do řízení vstupuje žalobce“. Požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.
Dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení §107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil.
Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu