ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1308.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1308/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. P., spol. s r. o., proti žalovanému JUDr. J. R., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S., a. s. o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 83/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2004, č.j. 13 Cmo 97/2004-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2003, č.j. 31 Cm 83/2003-23, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky v rozsahu částky 132.844,50 Kč, ve zbývající části jej změnil tak, že určil pravost pohledávky žalobkyně co do částky 1,172.941,90 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho měnícího výroku, podal žalovaný dovolání, v němž pouze odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanoveními §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř., s tím, že dovolání odůvodní „dodatečně bez zbytečného odkladu“.
Podáním datovaným 4. října 2004, došlým soudu prvního stupně 11. října 2004, dovolatel „doplnil dovolání“, přičemž akcentoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že „soud“ z provedených důkazů „dovodil“ nesprávná skutková zjištění. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud - v rozsahu dovoláním napadeném - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu (po shora uvedené lhůtě učiněnému) doplnění dovolání.
Výše uvedené závěry, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit, se plně prosadí i v projednávané věci.
Jak se podává z obsahu spisu, žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal tzv. blanketní dovolání, v němž - vyjma toho, že dovolání podává podle „§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.“ - neuvedl, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, přičemž tyto důvody vymezil až v doplnění dovolání datovaném 4. října 2004 (došlém soudu prvního stupně 11. října 2004).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno 21. června 2004 (viz dodejka u č.l. 52) a v daném případě nešlo o situaci předvídanou ustanovením §241b odst. 3 větou druhou o. s. ř. (dovolatel má odpovídající právnické vzdělání), dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody marně uběhla dnem 23. srpna 2004 (pondělí).
V situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje správné a úplné poučení o možnosti podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku (srov. ustanovení §240 o. s. ř.) a vzhledem k tomu, že dovolatel ve lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. vady dovolání spočívající v neuvedení dovolacích důvodů neodstranil, Nejvyšší soud, aniž mohl přihlížet k pozdějšímu - opožděnému - doplnění dovolání, dovolání jako nezpůsobilé zahájit dovolací řízení podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok se opírá o ustanovení §25a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. května 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu