ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1350.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1350/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ing. A.T., proti žalované H. B. C. R. a. s., o určení neplatnosti smluv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 319/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2004, č.j. 6 Cmo 179/2004-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. dubna 2003, č.j. 7 Cm 319/99-50, jímž Městský soud v Praze připustil, aby do řízení na straně žalované „přistoupila“ jako vedlejší účastník JUDr. Z. P., správkyně konkursní podstaty úpadkyně L. Z. – T., spol. s r. o.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pro vstup jmenované jako vedlejšího účastníka do řízení byly splněny podmínky vyžadované ustanovením §93 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)].
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí změnil“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelky nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu