ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1351.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1351/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalované R. a. s., o zaplacení částky 22,286.231,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 C 37/2003, o dovolání žalované a společnosti M. s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2004, č.j. 20 Co 373/2004-235, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. října 2004, č.j. 20 Co 373/2004-235, potvrdil usnesení ze dne 27. září 2004, č.j. 7 C 37/2003-219, jímž Okresní soud v Náchodě nepřipustil vstup společnosti M. s. r. o. (dále jen „společnost“) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že společnost nemá právní zájem na výsledku sporu - „na vítězství“ žalobkyně, neboť činí úkony, které jsou v rozporu se zájmy žalobkyně v řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly žalovaná i společnost dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná namítá, že odvolání bylo podáno včas a pokud nebylo odůvodněno, měla být soudem prvního stupně v souladu s ustanovením §209 o. s. ř. vyzvána k jeho doplnění. Rozhodl-li odvolací soud o odvolání jako o neodůvodněném, aniž byla odvolatelka vyzvána k doplnění, je právní závěr odvolacího soudu nesprávný.
Společnost v dovolání namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť právní zájem na výsledku sporu osvědčila tím, že prokázala, že je „vlastníkem“ pohledávky, jejíž zaplacení je předmětem sporu a má proto zájem na jejím úspěšném vymáhání.
Dovolatelky navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání nejsou přípustná.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, však usnesením „ve věci samé“ není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 1350/2004). Dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu