ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.17.2005.1
sp. zn. 29 Odo 17/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) D. V., a b) F. V., proti žalovanému Z. d. H., o zaplacení 85.880,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 8 C 57/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. září 2004, č.j. 18 Co 420/2004-72, ve znění opravného usnesení ze dne 20. září 2004, 18 Co 420/2004-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.683,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobců JUDr. Václava Rubáše.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 23.6.2004, čj. 8 C 57/2004-52, ve vyhovujících výrocích ve věci samé, kterými soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit každému z žalobců 42.940,- Kč s 2% úrokem z prodlení jdoucím od 4.3.2004 do zaplacení. Dále odvolací soud změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 21.130,- Kč a rozhodl o nákladech řízení před odvolacím soudem.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), důvodnost pak o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. To spatřuje především v nesprávném výkladu ustanovení §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. Konkrétně napadá závěr odvolacího soudu o způsobu vypořádání majetkových podílů.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvádějí, že v této věci nejde o otázku, která by měla zásadní právní význam. Výkladem výše uvedených ustanovení se odvolací soudy i soud dovolací několikrát zabývaly a k této problematice existuje konstantní judikatura. Žalobci proto dovozují, že dovolání žalovaného není přípustné a navrhují, aby je dovolací soud odmítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žádná z uvedených variant však v projednávané věci naplněna není. Otázkou výkladu ustanovení §13 zákona č. 42/1992 Sb. se dovolací soud již několikrát zabýval (např. v rozsudku ze dne 20.3.2003 ve věci sp. zn. 29 Odo 418/2002 publikovaném v časopise Soudní judikatura pod číslem 61/2003) a dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu se závěry formulovanými dovolacím soudem.
Odtud se uzavírá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobců sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil při zastupování více osob pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 5.217,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §3 bod 5., §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a dvou náhrad paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Každému z žalobců pak náleží jedna polovina takto určené částky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně 14. září 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu