Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp. zn. 29 Odo 176/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.176.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.176.2005.1
sp. zn. 29 Odo 176/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalované Ch. H., a.s., o zaplacení 664,669.996,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 46/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2004, čj. 9 Cmo 159/2004-61, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 26.1.2004, čj. 7 Cm 46/2003-37, soud prvního stupně zastavil řízení ve věci pro nedostatek své pravomoci proto, že rozhodčí smlouvou byla založena pravomoc rozhodčího soudu. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy o převodu cenných papírů. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o převodu cenných papírů ze dne 31.5.1999 (dále jen „smlouva z 31. 5. 1999“) uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou svým obsahem navazuje na opční smlouvu ze dne 26.2.1998 (dále jen „opční smlouva“). Podle článku 10.8 opční smlouvy v případě sporu mezi účastníky vzniklého z této smlouvy a v souvislosti s ní, který se nepodaří vyřešit smírně, bude spor řešen s konečnou platností u rozhodčího soudu. Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že důsledky rozhodčí doložky sjednané nejen pro spory ze smlouvy opční, ale i pro všechny další spory „v souvislosti s ní“ se při nezpochybněném vztahu obou smluv logicky prosadí i pro smlouvu o převodu cenných papírů. Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně tak, že námitku žalované, že věc má být projednána v řízení před rozhodci, zamítl. Odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložka v opční smlouvě by platila pro smlouvu o převodu akcií tehdy, pokud by bylo možné považovat posledně zmíněnou smlouvu za pouhou změnu opční smlouvy, nikoliv za samostatnou smlouvu na opční smlouvě zcela nezávislou. Mezi oběma smlouvami je sice dána věcná souvislost, avšak smlouvu z 31.5.1999 nelze považovat za změnu opční smlouvy, která by pouze modifikovala existující závazkový právní vztah z opční smlouvy, nýbrž jde o takovou změnu, která závazkový vztah ze smlouvy opční, týkající se předmětných akcií, ukončila, tudíž způsobila zánik této části závazkového vztahu. Za tohoto stavu by rozhodčí doložka z opční smlouvy mohla platit i pro smlouvu z 31.5.1999 pouze tehdy, pokud by tato smlouva obsahovala výslovný odkaz na tuto doložku, nebo by odkazovala na jinou část závazkového vztahu z opční smlouvy existujícího i po uzavření smlouvy z 31.5.1999. Žádný takový odkaz však ve smlouvě z 31.5.1999 uveden není. Proto rozhodčí doložka v opční smlouvě neplatí pro spory vzniklé ve spojitosti s právním vztahem ze smlouvy z 31.5.1999. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského osudního řádu (dále jeno.s.ř.“). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že soud na základě zjištěného skutkového stavu nesprávně vyložil hmotněprávní předpis na tento skutkový stav dopadající. Konkrétně uvádí, že podle jeho názoru z obsahu obou smluv nelze dovodit, že by smlouva z 31. 5. 1999 rušila opční smlouvu. Má totiž za to, že ve smyslu ustanovení §516 odst. 2 občanského zákoníku by takováto skutečnost musela z obsahu smlouvy o převodu akcií vyplývat nepochybně, tj. jednoznačně a bez možnosti odlišného výkladu. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné další ustanovení občanského soudního řádu, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud uzavřel, že dovolání přípustné je, snáší žalobkyně argumenty pro podporu závěru o jeho nedůvodnosti. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Protože usnesení soudu prvního stupně není usnesením ve věci samé, není dovolání podle žalovanou tvrzeného ustanovení přípustné. Proto se dovolací soud zabýval přípustností dovolání z hlediska dalších zákonem stanovených případů. Podle ustanovení §238 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Takovým usnesením napadené usnesení není. Podle ustanovení §238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2. o.s.ř. Ani takovým rozhodnutím napadené usnesení není. A konečně podle ustanovení §239 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o.s.ř.), o záměně účastníka (§92 odst. 2 o.s.ř.) a proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o.s.ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o.s.ř.) a o záměně účastníka (§92 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a a 75b o.s.ř.). Ani tyto případy přípustnosti dovolání napadené usnesení nenaplňuje. Protože napadené usnesení nelze podřadit pod žádný z případů, ve kterých občanský soudní řád připouští dovolání, dovolací soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. října 2005 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/26/2005
Spisová značka:29 Odo 176/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.176.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§106 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21