ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.328.2005.1
sp. zn. 29 Odo 328/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v konkursní věci úpadkyně M. s. K., a. s., o návrhu, aby správce konkursní podstaty úpadkyně byl zproštěn funkce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 K 21/99, o dovoláních konkursních věřitelů a) H. s. K., a. s., a b) P. Z. a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. srpna 2004, č. j. 1 Ko 92/2003-1601, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
K odvolání konkursních věřitelů a) H. s. K., a. s. a b) P. Z. a. s. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. září 2001, č. j. 26 K 21/99-1400, jímž Krajský soud v Brně zamítl návrh těchto konkursních věřitelů, aby správce konkursní podstaty úpadkyně JUDr. J. F. byl zproštěn funkce.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba označení konkursní věřitelé včas dovolání, jež mají za přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), domáhajíce se zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu, aby správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon – zde v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. – připouští.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že ve věci nejde o žádný z tam vyjmenovaných případů.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolání - oproti mínění dovolatelů - též přípustné není; napadené usnesení totiž není usnesením ve věci samé.
Tvrdí-li dovolatelé v dovolání, že jim není známo, že by se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval tím, zda je přípustné dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu, aby správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce, pak zjevně přehlédli především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 155, v němž Nejvyšší soud uvedenou otázku výslovně řešil, a nevzali v potaz ani usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003, pod číslem 11, která jsou pro zodpovězení této otázky mutatis mutandis použitelná rovněž.
Argument dovolatelů, že je-li usnesením ve věci samé usnesení o prohlášení konkursu (jak Nejvyšší soud uzavřel např. v usnesení uveřejněném pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a je-li obligatorní součástí usnesení takového usnesení i výrok o ustavení správce konkursní podstaty, je třeba považovat za usnesení ve věci samé i jakékoli další rozhodnutí, kterým dřívější rozhodnutí ve věci samé je nebo může být dotčeno, je nepřiléhavý. Skutečnost, že výroková část usnesení o prohlášení konkursu obsahuje vedle výroku, jímž se prohlašuje konkurs na majetek konkrétního dlužníka, i další výroky (včetně výroku o ustavení správce konkursní podstaty), z těchto dalších výroků bez dalšího nečiní výroky, jež mají povahu výroků usnesení „ve věci samé“. Uvedené lze dokumentovat bohatou a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu o povaze výroků o nákladech řízení, které jsou součástí rozsudku (srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 8/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání ve věci tedy nejsou přípustná; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání §243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. března 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu