ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.344.2004.1
sp. zn. 29 Odo 344/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci návrhu na povolení zápisu změn D. P., s. r. o., zastoupeného, advokátem, do obchodního rejstříku vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 32696, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 14 Cmo 443/2003-37, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, čj. 14 Cmo 443/2003-37, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2003, čj. F 19609/2003, F 39559/2003/ C 32696-24, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2003, čj. F 19609/2003, F 39559/2003/C 32696-24, kterým tento soud odmítl návrh na zahájení řízení o zápis změn společnosti D. P., s.r.o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.
Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že usnesením ze dne 17. 3. 2003 vyzval navrhovatelku, aby odstranila vady návrhu a poučil ji, že v řízení nelze pro vady řízení pokračovat. Protože navrhovatelka vady ve stanovené lhůtě neodstranila, soud podle ustanovení §43 odst. 2 a §104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) návrh odmítl.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že neshledal v postupu soudu prvního stupně žádné pochybení. Podle ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje a musí být podepsáno a datováno, pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti. Podle ustanovení §31 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) musí být úředně ověřena pravost podpisů osob podávajících návrh na zápis do obchodního rejstříku a podpisu plné moci zmocněné osoby. Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby byl opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O tom musí být účastník poučen.
Pokud podpis osoby, podávající návrh na zahájení řízení na povolení zápisu do obchodního rejstříku, nebyl úředně ověřen (k návrhu nebyla přiložena ani plná moc advokáta), nesplňovalo toto podání zákonný požadavek podle ustanovení §31 odst. 1 a odst. 5 obch. zák. Postup soudu prvního stupně byl zcela v souladu se zákonem pokud navrhovatelku vyzval k odstranění vady podání a poučil ji, že nebude-li vada podání odstraněna, návrh odmítne. Do doby rozhodnutí soudu prvního stupně vada odstraněna nebyla, odmítnutí návrhu proto bylo namístě.
Odvolatelka vytčenou vadu podání neodstranila ani v odvolacím řízení. Pro tento nedostatek v řízení nelze pokračovat, proto odvolací soud podle ustanovení §219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Jako dovolací důvod uvedla, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání tvrdí, že výzva soudu prvního stupně nebyla doručována ani na dosavadní adresu společnosti zapsanou v obchodním rejstříku, ani na adresu zapsaných dosavadních společníků a jednatelů společnosti, ani na adresu právního zástupce. Byla doručována na adresu nového sídla společnosti v P. 1, V. n.. 17/834, jehož zápis do obchodního rejstříku se teprve navrhoval a převzal ji teprve navrhovaný nový společník a nový jednatel společnosti M. P. Ten převzetí nesdělil dosavadním orgánům společnosti ani právnímu zástupci. Rovněž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu tento soud doručoval na novou adresu společnosti a převzal je M. P. Toto usnesení předal M. P. právnímu zástupci při jeho návštěvě v jiné věci a právní zástupce podal odvolání.
Navrhovatelka nesouhlasí s tím, že odvolací soud neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádné pochybení. Soudí, že nebyla řádně vyzvána k odstranění vad podání.
Pokud jde o doplnění návrhu během odvolacího řízení, zjistila navrhovatelka, že spis neobsahuje žádnou přílohu jejího návrhu na zápis změn, obsahuje pouze návrh samotný, beze všech příloh. Z toho, že ve výzvě k odstranění vad podání nepožadoval soud prvního stupně doplnění těchto příloh, usoudila, že přílohy původně součástí spisu byly. Bez těchto příloh se nedalo v řízení pokračovat a navrhovatelka očekávala, že odvolání bude vyhovělo a věc bude vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nad rámec dovolání konstatuje navrhovatelka, že spis neobsahuje ani žádnou listinu o jejím předchozím návrhu na zápis změn z listopadu 2002.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §32 odst. 1 o. s. ř. musí ten, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, doložit své oprávnění již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Nesplnění této povinnosti představuje nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.). V případě návrhů na zápis do obchodního rejstříku se navíc uplatní úprava obsažená v ustanovení §28 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §31 odst. 5 obch. zák., která říká, že pravost podpisů plné moci musí být úředně ověřena.
Z ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. pak plyne, že má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 60, vyložil, že občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, ve kterém by vypočítával všechny podmínky řízení. Teorie procesního práva tradičně řadí mezi podmínky řízení (ve smyslu §22 až 29 o. s. ř.) i oprávnění k zastupování (Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 348 nebo Winterová, A. a kolektiv: Občanské právo procesní. 2. vydání. ISV nakladatelství. Praha 1996, str. 102). Týž názor je konstantně a dlouhodobě sdílen i soudní praxí. Závěr, podle kterého nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.), formuluje např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1982, sp. zn. 3 Cz 73/82, uveřejněný ve Sborníku IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1986, str. 719 - 720 nebo usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ve druhém z cit. rozhodnutí Nejvyšší soud též vysvětlil, že učinila-li určitá osoba procesněprávní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje v řízení sama (svým jménem) procesní práva, ale jedná za zastoupeného. Opatřením soudu k odstranění nedostatku průkazu zastoupení je zpravidla výzva tomu, kdo vystupuje jako zmocněnec, popřípadě účastníku, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, nebo aby k udělení plné moci došlo ústně do protokolu; to platí jak v případě, že plná moc nebyla v řízení doložena vůbec, tak v případě, že byla předložena s takovými nedostatky, pro které ji nelze považovat za platnou (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997, pod číslem 36).
Skutečnost, že zastoupení není přes odpovídající opatření soudu doloženo, se v případě, že šlo o zastoupení při procesním úkonu, jímž se zahajuje řízení, může projevit dvojím způsobem. V případě, že podání, jímž se zahajuje řízení, je podepsáno i účastníkem řízení (osobou, jejímž jménem ten, kdo vystupuje jako zmocněnec, v řízení jedná), pohlíží soud nadále na uvedeného účastníka jako na osobu, jež v řízení zastoupena není. Je-li ovšem takové podání podepsáno jen tvrzeným zástupcem účastníka, vede okolnost, že se uvedený nedostatek podmínky řízení nezdařilo odstranit, k zastavení řízení. Je tomu tak - v intencích výše citovaného rozhodnutí - proto, že bez průkazu zastoupení nelze připustit, aby údajný zmocněnec vykonával v řízení práva osoby, která (dovedeno do důsledku) ani nemusí vědět, že někdo zneužil jejího jména (srov. shodně i důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 30/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci je návrh na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku z 26. 2. 2003 podepsán pouze tvrzeným zástupcem navrhovatelky na základě plné moci, advokátem JUDr. B. M. (č. l. 19-20) přičemž podle obsahu spisu soud prvního stupně až do doby, kdy návrh odmítl, neměl k dispozici procesní plnou moc toto zastoupení prokazující. Výzva (usnesení) ze dne 17. 3. 2003 pak byla doručena pouze navrhovatelce (a nikoli tvrzenému zástupci navrhovatelky).
Z uvedeného se podává, že v řízení před soudem prvního stupně mohly nastat dvě základní procesní situace. Buď soud prvního stupně pokládal (a to na základě skutečností, jež dosavadní obsah spisu nedokládá) JUDr. M. za řádného zástupce navrhovatelky s procesní plnou mocí a v takovém případě byl povinen - v intencích §49 odst. 1 o. s. ř. - doručit výzvu k odstranění vad návrhu na zahájení řízení tomuto zástupci, což (jak uvedeno výše) neučinil, nebo uvedené zastoupení za prokázané neměl. Ve druhém případě však byl (ve shodě s výše rozvedenými judikatorními závěry) povinen přistoupit k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení (postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř., jenž mohl vést k jinému rozhodnutí, totiž k zastavení řízení), což opět neučinil. Až vyjasnění otázky, zda navrhovatelka je (jak se tvrdí v návrhu na zápis změn) v řízení zastoupena zástupcem s procesní plnou mocí, totiž mohlo dát odpověď na otázku, komu má být zaslána výzva k odstranění vad návrhu. Soud prvního stupně však uvedeným způsobem nepostupoval.
Odvolací soud pak v uvedeném směru nápravu rovněž nezjednal. Nezabýval se totiž tím, jak mohl věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně ovlivnit fakt, že výzva k odstranění vad návrhu byla doručována přímo navrhovatelce, ačkoli ta ohlašovala, že je zastoupena zástupcem na základě plné moci. Sám se pak spokojil s tím, že tvrzený zástupce tuto plnou moc předložil v průběhu odvolacího řízení (srov. č. l. 30). Přitom ovšem přehlédl, že podpisy zmocnitelů na plné moci nejsou (v rozporu s požadavkem plynoucím v dotčeném směru z §28 odst. 4 o. s. ř. a §31 odst. 5 obch. zák.) úředně ověřeny, takže ani tato listina řádné zastoupení navrhovatelky neprokazuje. Tím odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž dovolací soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud proto aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu