ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.39.2005.1
sp. zn. 29 Odo 39/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na výmaz obchodní společnosti S. p. - V. i. f., a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 3170, o dovolání MUDr. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2004, č. j. 7 Cmo 520/2003-240, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2000, č. j. F 59533/2000 / B 3170 / 1- 181, kterým soud prvního stupně rozhodl o zápisu výmazu S. p. - V. i. f., a. s. (dále jen „Fond“) do obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond podle §35j zákona č. 248/1992 Sb.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. května 2004, se určuje, že pokud před nabytím jeho účinnosti Komise pro cenné papíry na základě zákona č. 248/1992 Sb., rozhodla o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu (§35j), tato rozhodnutí nabyla právní moci, a do doby nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo k výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku, nebo nenastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond podle dosavadních právních předpisů, nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz.
Proces přeměny Fondu byl zahájen rozhodnutím jeho valné hromady ze dne 29. února 2000. Jak plyne z notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, byla valná hromada schopná usnášení a pro schválení přeměny Fondu na otevřený podílový fond (dále jen „přeměna“) hlasovalo100 % přítomných hlasů. Rozhodnutí Komise pro cenné papíry o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu nabylo právní moci dne 26. června 2000. Rejstříkový soud vydal rozhodnutí o výmazu Fondu z obchodního rejstříku dne 28. srpna 2000. Rozhodnutí bylo doručeno Fondu 7. září 2000.
Dále odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., které bylo do tohoto zákona doplněno s účinností od 5. března 2004, platí, že nabudou-li rozhodnutí o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a rozhodnutí o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu (§35j) právní moci, nastávají účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz. Zákon výslovně stanoví, že z důvodu ochrany práv podílníků tuto přeměnu nelze zpochybnit ani u řízení započatých přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 5. březnem 2004. Z uvedeného podle odvolacího soudu plyne, že ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb. se vztahuje i na dané řízení, které bylo zahájeno dne 9. srpna 2000.
Návrhu odvolatele na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl.
Proti tomuto usnesení podal MUDr. J. V. dovolání. Jeho důvodnost opírá o ustanovení §241 odst. 3 písm. a) až d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Konkrétně namítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným s ustanovení §237 o. s. ř., neboť mu jako účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Tuto vadu spatřuje v tom, že se v celém řízení rozhodovalo bez jediného jednání, a tudíž bez možnosti, aby hájil svá práva. Dále brojí proti postupu soudu prvního stupně, který nepřerušil řízení poté, co jej dovolatel upozornil na skutečnost, že podal návrh na vyslovení neplatnosti přeměny navrhovatelky na otevřený podílový fond a návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která rozhodla o přeměně navrhovatelky – spatřuje v něm jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. spatřuje v tom, že soud neprovedl v řízení jediné dokazování týkající se závazků účastníka ke dni výmazu z obchodního rejstříku – napadené rozhodnutí tedy vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvýznamnější vadu napadeného rozhodnutí však spatřuje účastník v nesprávném právním posouzení věci soudem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Tvrdí, že ze znění odůvodnění je zřejmé, že odvolací soud vychází z právní úpravy, která k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla platná a účinná. Namítá, že odvolací soud v souvislosti s přechodem závazků na akcionáře vychází z ustanovení §35l odst. 3 zákona č. 248/1992 Sb., které k datu vydání napadeného rozhodnutí neplatí, neboť zákon č. 248/1992 Sb. byl zrušen.
Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že své rozhodnutí opřel o ustanovení §35j odst. 10 zákona č. 248/1992 Sb., které dovolatel považuje za protiústavní, neboť je projevem pravé zpětné účinnosti, jež je v právním státě nepřípustná a je v rozporu s principem rovnosti mezi účastníky a právem na spravedlivý proces a navíc tato úprava v době rozhodování soudu již nebyla účinná. I odkaz odvolacího soudu na ustanovení §136 odst. 13 a 14 zákona č. 189/2004 Sb. je podle dovolatele nesprávný, neboť k výmazu navrhovatelky z obchodního rejstříku došlo již před účinností tohoto zákona, a proto se v této věci nepoužije. Navíc je podle dovolatele úprava obsažená v těchto ustanoveních protiústavní a nesmyslná. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části dvanácté hlavy první bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání vzhledem k dovolatelem tvrzené vadě řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení s tím, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak se podává z ustanovení §200b odst. 2 věty první o. s. ř., v rozhodném znění, v řízení ve věcech obchodního rejstříku soud rozhoduje o obsahu zápisu bez jednání usnesením.
Soudní praxe i právní teorie (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 4. vydání, Praha, C. H. BECK. 2000, str. 615) se však při výkladu tohoto ustanovení již dříve sjednotila v názoru, že provádí-li rejstříkový soud dokazování (ke zjištění dosud sporných skutečností, nebo ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro zápis) musí vždy nařídit jednání. Zjištění, která rejstříkový soud činí z listin, jimiž mají být zapisované skutečnosti podle zvláštních předpisů doloženy (srov. §30, §31 odst. 2 a např. §112 odst. 2 obchodního zákoníku), se však za dokazování nepovažuje. Tyto judikatorní závěry se posléze (s účinností od 1. ledna 2001) promítly i do vlastního textu občanského soudního řádu (srov. §200d odst. 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, nemůže-li soud rozhodnout o obsahu zápisu jen na základě předložených listin (jež jsou logicky navrhovateli zápisu známy), je povinen o věci rozhodnout po jednání. Rozhodování o obsahu zápisu jen na základě předložených listin přitom předpokládá, že rejstříkovému soudu byly předloženy všechny listiny rozhodné pro posouzení, zda požadovaný zápis lze provést.
V projednávané věci oba soudy při rozhodování o zápisu vycházely pouze z listin, jimiž měly být zapisované skutečnosti doloženy (notářský zápis o řádné valné hromadě navrhovatelky konané dne 29. února 2000, č. j. NZ 136/2000, N 141/2000; rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 22. června 2000, č. j. 211/5 701/R/2000; souhlas správce daně, smlouva o zrušení registrace zaknihovaných akcií ve Středisku cenných papíru ze dne 21. července 2000). Pokud pak dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl dokazování o závazcích zanikajícího investičního fondu, když se v souhlasu správce daně s výmazem Fondu z obchodního rejstříku uvádí, že Fond zaniká s právním nástupcem, dovolací soud k tomu uzavírá, že nesprávné právní posouzení věci správcem daně není pro soud, rozhodující ve věci směrodatné. Za dané situace tedy soudy obou stupňů nebyly povinny nařídit jednání a řízení tak tvrzenou vadou ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. netrpí.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání který byl učiněn nejpozději před vydáním potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává v posouzení otázky, zda bylo možné uplatnit na projednávanou věc ustanovení §136 odst. 13 a násl. zákona č. 189/2004 Sb.
K tomu dovolací soud uzavřel, že takový postup byl možný.
Ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb. určuje, že pokud Komise pro cenné papíry rozhodla před nabytím účinnosti tohoto zákona na základě zákona č. 248/1992 Sb., o odnětí povolení k činnosti investičního fondu a o udělení povolení k vydávání podílových listů za účelem vytvoření otevřeného podílového fondu podle §35j zákona č. 248/1992 Sb. a tato rozhodnutí nabyla právní moci, a do doby nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo k výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku, nebo nenastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond podle dosavadních právních předpisů, nastávají účinky takové přeměny dnem, kdy je investičnímu fondu doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje jeho výmaz z obchodního rejstříku. Taková situace nastala i v projednávané věci, neboť rejstříkový soud sice dne 28. srpna 2000 rozhodl o povolení zápisu výmazu Fondu do obchodního rejstříku a jeho usnesení nabylo právní moci poté, co je odvolací soud potvrdil, Nejvyšší soud však potvrzující usnesení odvolacího soudu usnesením ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 893/2002 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, takže do doby nabytí účinnosti zákona č. 189/2004, tj. do 1. května 2004, nenastaly účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond, a to přesto, že byl Fond z obchodního rejstříku vymazán. Z uvedeného současně vyplývá, že odvolací soud věc posuzoval podle právní úpravy platné v době jeho rozhodnutí, a pokud odkazoval na zrušená ustanovení zákona č. 248/1992 Sb., činil tak pouze proto, aby ozřejmil, podle kterého právního předpisu došlo k posuzované přeměně.
Podle ustanovení §136 odst. 13 zákona č. 189/2004 Sb., se dnem doručení rozhodnutí soudu, kterým se povoluje jeho výmaz z obchodního rejstříku, dosavadní akcionáři investičního fondu stávají podílníky otevřeného podílového fondu a majetek investičního fondu, který může být majetkem v podílovém fondu, přechází na podílníky otevřeného podílového fondu a stává se jejich společným majetkem. Podílníci otevřeného podílového fondu, který vznikl přeměnou z investičního fondu podle předchozí věty, neručí za případné závazky investičního fondu, které nebyly vypořádány do dne přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond nebo za závazky investičního fondu, které vznikly před touto přeměnou a objeví se v budoucnu. Za tyto závazky ručí investiční společnost, která přeměněný otevřený podílový fond obhospodařuje, a k úhradě těchto závazků může být použit majetek příslušného podílového fondu.
Po nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž se povoluje výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku, nemůže být toto rozhodnutí zrušeno ani nemůže být vyslovena neplatnost usnesení valné hromady, jež schválila přeměnu investičního fondu na otevřený podílový fond. V řízení o neplatnost usnesení valné hromady lze po nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž se povoluje výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku, pokračovat jen, dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody podle §136 odst. 14 zákona č. 189/2004 Sb.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 793/2003, ochranu akcionáře investičního fondu přeměňovaného na podílový fond, následně podílníka podílového fondu vzniklého přeměnou, zaručil přímo zákon č. 189/2004 Sb., když v §136 odst. 14 určil, že podílník otevřeného podílového fondu, který vznikl přeměnou investičního fondu, má právo na náhradu škody, která mu vznikne v důsledku porušení povinností souvisejících s přeměnou investičního fondu na otevřený podílový fond, vůči investiční společnosti, která obhospodařuje majetek otevřeného podílového fondu, a vůči členům představenstva a dozorčí rady investičního fondu, kteří v souvislosti s přeměnou porušili své právní povinnosti.
Ustanovení §136 odst. 15 zákona č. 189/2004 Sb., určuje, že ustanovení odstavců 13 a 14 se použije i v případech, kdy před nabytím účinnosti tohoto zákona bylo investičnímu fondu v souvislosti s přeměnou na otevřený podílový fond doručeno rozhodnutí soudu, kterým se povoluje výmaz s tím, že došlo-li již k výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku, běží promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody podle odstavce 14 ode dne, kdy došlo k tomuto výmazu. K tomu je ještě třeba dodat, že došlo-li k zápisu výmazu investičního fondu do obchodního rejstříku a následně bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil rozhodnutí o povolení zápisu výmazu do obchodního rejstříku, jak se to stalo v projednávané věci, běží promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody podle §136 odstavce 14 zák. č. 189/2004 Sb. ode dne právní moci nového potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud dovolatel tvrdí, že úprava v §136 odst. 13 až 15 zákona č. 189/2004 Sb. je projevem pravé zpětné účinnosti, dovolací soud tento závěr nesdílí.
Nový právní předpis, který řeší stejný právní institut jinak (zcela nebo jen zčásti) než dosavadní právní úprava, nemusí mít – obecně vzato – na právní vztahy, které vznikly před jeho účinností, žádný vliv. Takováto situace nastává, stanoví-li nový právní předpis, že se jím řídí jen právní vztahy, které vznikly po jeho účinnosti, a že tedy právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, se včetně všech práv a nároků, řídí dosavadními předpisy, i když tato práva a nároky vzniknou až po účinnosti nového právního předpisu (takovouto úpravu například obsahuje – s některými výjimkami – ustanovení §763 obchodního zákoníku). Obvykle však nový právní předpis má vliv i na právní vztahy, které vznikly před jeho účinnosti; v takovémto případě nastává tzv. zpětná účinnost (retroaktivita) právního předpisu.
Právní teorie rozeznává zpětnou účinnost (retroaktivitu) pravou a nepravou. O pravou zpětnou činnost (retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá zpětná účinnost (retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou.
Pravá zpětná účinnost (retroaktivita) je nepřípustná. K definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. února 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li zákon č. 189/2004 Sb., že se jeho ustanovení §136 odst. 13 až 15 použijí i na případy, kdy ještě nenastaly právní účinky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond, nejde o pravou retroaktivitu a tato ustanovení tedy nejsou v rozporu s ústavními předpisy České republiky.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
S ohledem na skutečnost, že společnost S. p. - V. i. f., a.s., byla ke dni 28. srpna 2000 vymazána z obchodního rejstříku, rozhodl soud o náhradě nákladů dovolacího řízení, jak je uvedeno ve výroku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu