ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.40.2005.1
sp. zn. 29 Odo 40/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivana Meluzína a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. O., proti žalované A. L., s. r. o., o zaplacení částky 76.179,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 182/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2004, č.j. 11 Co 552/2004-85, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.265,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 22. května 2003, č.j. 19 C 182/2002-48, uložil žalované zaplatit žalobci částku 76.179,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 12. září 2002 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do 4,5% úroku z prodlení z částky 76.179,- Kč za dobu od 1. ledna 2002 do 11. září 2002 a co do 0,5% úroku z prodlení z částky 76.179,- Kč od 12. září 2002 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení §14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), přičemž mu vznikl nárok na vypořádání majetkového podílu podle ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vypořádání majetkového podílu, měl žalobce „po uplynutí lhůty sedmi let od schválení transformačního projektu“ (tj. po uplynutí sedmi let od data 11. ledna 1993) „u žalované pohledávku“, jejíž výše činí 76.179,- Kč.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. května 2004, č.j. 11 Co 552/2004-85, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 23.663,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 12. září 2002 do zaplacení potvrdil (první výrok), „ve zbylé napadené části“ vyhovujícího výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 52.516,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 12. září 2002 do zaplacení zamítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že považuje za správné skutkové zjištění soudu prvního stupně o rozsahu, v jakém právní předchůdce žalobce předal do užívání právnímu předchůdci žalované zemědělské pozemky a živý inventář, včetně toho, že žalovaná již na „vyrovnání podílu“ žalobci vydala „čtyři prasata v ceně 21.990,- Kč“; neztotožnil se však s jeho závěrem ohledně výše majetkového podílu.
Po zopakování důkazu transformačním projektem akcentoval, že tento obsahoval (v bodě VIII. na straně 44) kritéria pro výpočet majetkových podílů členů a jiných oprávněných osob, s tím, že podíl čistého jmění na 1 hektar půdy byl stanoven částkou 6.033,26 Kč, podíl čistého jmění za 1 odpracovaný rok částkou 1.045,05 Kč a podíl čistého jmění na 1,- Kč převzatého majetku částkou 0,3975 Kč. V příloze č. 4 transformačního projektu pak byl v seznamu oprávněných osob uveden pod č. 93 žalobce, včetně údajů o rozloze půdy (ve vlastnictví žalobce a užívané transformovaným družstvem) - 43.014 m², o vnosu žalobce - 49.564,- Kč, včetně vyčíslení „jeho podílu“ částkou 45.652,14 Kč.
Odkazuje na ustanovení §2 odst. 2 a §9 odst. 7 transformačního zákona, odvolací soud dále zdůraznil, že „závazná pro transformovaný subjekt jsou pouze kritéria pro výpočet majetkových podílů“; výše „takto vypočítaného“ majetkového podílu již závazná není (po ověření se stává přílohou schváleného transformačního projektu). Jelikož výše vypočítaného majetkového podílu žalobce není závaznou součástí transformačního projektu (nýbrž pouze jeho přílohou), odvolací soud provedl výpočet majetkového podílu „dle schválených a závazných kritérií“, když šlo pouze o „matematický propočet“. „Podíl žalobce na půdě užívané družstvem“ tak činí 25.951,464 Kč [výměra užívané půdy 4,3014 hektarů x 6.033,26 Kč (podíl čistého jmění na 1 hektar)], podíl na vnosu žalobce činí 19.701,69,- Kč [výše vnosu 49,564,- Kč x 0,3975 (podíl čistého jmění na 1,- Kč převzatého majetku)], což úhrnem představuje majetkový podíl ve výši 45.653,- Kč. Za odpracované roky pak žalobci „žádný podíl“ nenáleží, když žalobce v transformovaném družstvu nepracoval. V situaci, kdy žalovaná žalobci již poskytla plnění představující v peněžním vyjádření částku 21.990,- Kč, shledal odvolací soud žalobu důvodnou pouze co do částky 23.663,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatel odvolacímu soudu zejména vytýká, že „nesprávně aplikoval údaje obsažené v transformačním projektu na posuzovanou věc“, s tím, že ani transformační projekt, jak jej vyložil odvolací soud, nemůže „stát nad samotným uznáním dluhu“ žalovanou v rozsahu žalobou uplatněném. Za takové uznání dluhu pak považoval jednak výpověď svědkyně Ř. (účetní žalované), jednak samotný transformační projekt.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nevyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná, považujíc rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §2 odst. 2 transformačního zákona, schválený transformační projekt je pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný.
Transformační projekt musí obsahovat a) účetní uzávěrku za poslední čtvrtletí ověřenou auditorem, b) dohodu podle §3 odst. 2, c) vymezení majetku, který nebyl podle §7 odst. 1 k poslednímu čtvrtletí předcházejícího vypracování transformačního projektu zahrnut do čistého jmění družstva, d) vymezení čistého jmění družstva podle §7 k poslednímu dni čtvrtletí předcházejícího vypracování transformačního projektu, e) určení osob, na něž se převádějí věci, se kterými jsou spojeny závazky, včetně vyjádření věřitele, f) údaje o počtu oprávněných osob k rozhodnutí o transformačním projektu s uvedením, kde lze nahlédnout do jejich seznamu, který musí obsahovat data jejich narození a místo trvalého bydliště, g) kritéria pro výpočet majetkových podílů členů a jiných oprávněných osob, která jsou závazně stanovena v souladu s částí třetí a čtvrtou tohoto zákona, h) časový harmonogram transformace družstva, včetně lhůt pro provedení úkonů nezbytných podle obchodního zákoníku, i) odůvodnění návrhů obsažených v transformačním projektu (§9 odst. 5 transformačního zákona).
Družstvo vypočte majetkové podíly podle kritérií stanovených tímto zákonem a seznámí s nimi oprávněné osoby do 30 dnů ode dne schválení transformačního projektu; soupis majetkových podílů ověřený auditorem se stane přílohou schváleného transformačního projektu (§9 odst. 7 transformačního zákona).
Povahou výpočtu majetkového podílu se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1999, pod číslem 1. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž v podrobnostech odkazuje, že výpočet majetkového podílu podle ustanovení §9 odst. 7 transformačního zákona má pouze pořádkovou povahu. Není-li správný, může se oprávněná osoba dovolat soudní ochrany. Zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; v případě, že již oprávněné osobě vyplatilo nesprávně vypočtenou vyšší částku, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež z výše uvedených judikatorních závěrů vychází, je tak správné. Přitom ani podle názoru Nejvyššího soudu odvolacímu soudu nic nebránilo, aby dle závazných kritérií, obsažených v transformačním projektu, správnost výpočtu výše majetkového podílu prověřil.
Na shora uvedeném závěru pak není způsobilá nic změnit ani výhrada dovolatele, podle níž žalovaná svůj dluh v rozsahu žalované částky uznala. Je tomu tak již proto, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla existence právního úkonu, jež by splňoval požadavky ustanovení §558 občanského zákoníku, doložena (výpověď svědkyně a transformační projekt za uznání dluhu považovat nelze), jednak proto, že s uznáním dluhu je spojen vznik právní domněnky o existenci dluhu ke dni, kdy bylo vydáno, což ale nebrání tomu, aby byl v řízení prokázán opak (a tato domněnka vyvrácena).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž z obsahu spisu se nepodávají ani vady, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem zamítl.
Nákladový výrok se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobci vznikla povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem ve výši 6.190,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady 75,- Kč podle ustanovení §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a celkem činí 6.265,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. října 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu