ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.445.2004.1
sp. zn. 29 Odo 445/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci návrhu na povolení zápisu změn N. M. P., s. r. o., zastoupené JUDr. V. H.., advokátem, do obchodního rejstříku, za účasti 1. R. G., zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, a 2. J. L., zastoupeného JUDr. V. H., CSc., advokátem, o dovolání R. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2002, č. j. 7 Cmo 329/2002-86, takto:
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2002, č. j. 7 Cmo 329/2002-86, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání R. G. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, č. j. F 29114/2001, F 32174/2001, F 97796/2001, F 35769/2001 C 77560/1-48 v části týkající se zápisu změny sídla N. M. P., s. r. o. - dále jen „společnost“ (výrok I.) a konstatoval, že zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněné podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2002 je neúčinné (výrok II.). V části, kterou byl vymazán z obchodního rejstříku jednatel R. G. a zapsán jednatel J. L. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.).
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud především uvedl, že dne 19. 7. 2002 bylo doručeno soudu podání společnosti, kterým bere zpět návrh na zahájení řízení. Jako důvod uvedla, že původní jednatel společnosti a účastník řízení R. G. podal odvolání proti vyhovujícímu usnesení, v němž namítá neplatnost svolání valné hromady. Daná situace komplikuje činnost společnosti, a proto byla svolána nová valná hromada, která opět pana R. G. odvolala z funkce a na základě toho bude podán nový návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku. Podáním doručeným dne 4. 9. 2002 sdělil zástupce společnosti, že společnost nemůže prokázat výzvu kteréhokoli ze společníků jednateli společnosti ke svolání valné hromady, a tím ani prokázat její řádné svolání.
Odvolací soud nejprve posuzoval zda odvolatel, R. G., je osobou oprávněnou podat odvolání v daném rozsahu, tedy proti rozhodnutí o zápisu změny jednatele a sídla společnosti.
Konstatoval, že ve věci zápisu osob, které se zapisují do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky řízení i tyto osoby. Tyto osoby, jsou však účastníky řízení pouze v omezeném rozsahu, a to v části týkající se jejich zápisu či výmazu.
Z uvedeného vyplývá, že R. G. byl účastníkem rejstříkového řízení pouze v části týkající se jeho výmazu z obchodního rejstříku, nikoli již v části týkající se změny sídla společnosti. Je tedy z titulu účastníka řízení oprávněn podat odvolání pouze proti části usnesení soudu prvního stupně týkající se zápisu jeho výmazu z obchodního rejstříku, ale není již osobou oprávněnou podat odvolání proti zbývající části usnesení. Proto odvolací soud odvolání v tomto rozsahu podle §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn.
Dále odvolací soud posuzoval účinnost podání doručeného soudu dne 19. 7. 2002, kterým společnost vzala zpět návrh na zahájení řízení. Podle ustanovení §200b odst. 3 o. s. ř. není zpětvzetí návrhu účinné, má-li být zápisem do obchodního rejstříku dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. Podle ustanovení §222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li navrhovatel v průběhu odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví. To je však možné pouze pokud odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a pokud je přípustné.
V projednávané věci podal včasné odvolání pouze R. G., a to proti usnesení o zápisu změny jednatele a sídla společnosti. Jak již bylo uvedeno výše, R. G. byl účastníkem rejstříkového řízení pouze v části týkající se jeho výmazu z obchodního rejstříku, a proto odvolací soud jeho odvolání v části, týkající se sídla společnosti, odmítl. Vzhledem k tomu, že účastník rejstříkového řízení, který byl oprávněný k podání odvolání proti usnesení o zápisu změny sídla společnosti (tj. společnost), odvolání nepodal, nabylo již toto usnesení soudu prvního stupně právní moci, a to uplynutím patnáctidenní odvolací lhůty. Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení v této části je tedy neúčinné.
Dále odvolací soud posuzoval účinnost zpětvzetí návrhu v části týkající se změny jednatele společnosti. Uzavřel, že pro toto posouzení je zásadní otázkou, zda by v důsledku zastavení rejstříkového řízení na základě zpětvzetí návrhu v této části nedošlo k nesouladu mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. Proto se zabýval tím, zda usnesením valné hromady společnosti konané dne 23. 3. 2001 došlo k platné změně jejích jednatelů.
V rámci odvolacího řízení odvolatel namítl neplatnost usnesení valné hromady z důvodu, že byla svolána v rozporu se zákonem a společenskou smlouvou, neboť ji nesvolal on, jako jednatel společnosti a vůbec není zřejmé kdo valnou hromadu svolal. K tomu odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení §131 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nelze vyslovit neplatnost usnesení valné hromady pouze z důvodu, že byla svolána v rozporu se zákonem nebo společenskou smlouvou, pokud se takové valné hromady zúčastnili všichni společníci a předmětné usnesení odsouhlasili. Přestože je nesporné, že valná hromada společnosti konaná dne 23. 3. 2001 nebyla svolána jednatelem společnosti ani způsobem předpokládaným zákonem, nelze vyslovit neplatnost usnesení jí přijatých, neboť se jí zúčastnili všichni společníci, kteří posuzované usnesení jednomyslně přijali. Z toho odvolací soud dovodil, že usnesení valné hromady společnosti ze dne 23. 3. 2001 o odvolání jednatele R. G., volbě jednatele J. L. a o změně sídla společnosti jsou platná. V důsledku toho dnem 23. 3. 2001 přestal být R. G. jednatelem společnosti a novým jednatelem se stal Jiří Libra, u kterého bylo doloženo, že splňuje podmínky pro výkon funkce jednatele.
Návrh společnosti ze dne 6. 4. 2000 na výmaz jednatele R. G. a zápis nového jednatele J. L. je tedy návrhem na dosažení shody zápisu v obchodním rejstříku se skutečným stavem, a proto je zpětvzetí tohoto návrhu podle ustanovení §200b odst. 3 o. s. ř. neúčinné.
Poté se odvolací soud zabýval odvoláním R. G. proti usnesení o zápisu změn jednatelů a dospěl k závěru, že není důvodné. Odvolatel se dovolával toho, že valná hromada nebyla řádně svolána, odvolací soud však posoudil usnesení valné hromady společnosti jak shora uvedeno jako platné. Proto podle ustanovení §219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně v této části jako věcně správné potvrdil.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o výmazu R. G. jako jednatele společnosti z obchodního rejstříku a zápisu J. L. jako jednatele společnosti do obchodního rejstříku, a proti výroku, kterým odmítl jeho odvolání, podal R. G. dovolání.
Odvolacímu soudu vytýká, že pochybil, když rozhodoval podle ustanovení §131 odst. 3 písm. d) obch. zák., přičemž tvrdí, že „si nedovede představit – jak mohlo být vůbec hlasováno a jednáno – když nebyl jednání přítomen žádný soudní tlumočník z jazyka italského do jazyka českého. V daném případě ani notářka, která italsky neumí, nemohla porozumět, jaká byla vůle účastníků valné hromady, natož že osvědčila její průběh, ačkoli žádnému italskému slovu nemohla porozumět“. Dále namítá, že soudy obou stupňů pochybily, když vůbec nezkoumaly, zda porušení právních předpisů, mělo či nemělo pro dovolatele závažné právní následky. Podle názoru dovolatele ustanovení §131 odst. 3 písm. d) obch. zák. dopadá na ty případy, kdy se záležitosti projednávané na valné hromadě dotýkají pouze záležitostí společnosti samé a jen osob společníků, proto také obchodní zákoník zhojuje neplatnost usnesení z formálních důvodů, jen když jsou přítomni všichni společníci.
Podle názoru dovolatele by obchodní zákoník takovým výkladem dopředu připouštěl a dával de facto souhlas k porušování právních předpisů nebo společenské smlouvy. To v případě dopadu na třetí osobu, která není společníkem, považuje „za nekvalifikovaný rozpor s právem a obchodními zvyklostmi“.
Dovolatel uzavírá, že z ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák. plyne, že pokud jsou pro vyslovení neplatnosti jen formální důvody a jsou-li přítomni všichni společníci soud nemusí neplatnost vyslovit jde-li o návrh některého ze společníků, který byl na valné hromadě se všemi ostatními společníky přítomen. Dovolatel se domnívá, že soud nemůže ve věci rozhodovat, aniž by „zkoumal a zjistil jaká práva byla porušena, když vůbec ani nezkoumal, zda porušení mělo závažné následky.“
Dovolatel dovozuje, že v daném případě šlo o úmysl obcházet zákon, aby jednatel nebyl informován, že se společníci z Itálie dostavili do České republiky a aby byl o svém odvolání informován až po valné hromadě.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolací soudu ve výrocích I. a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Protože v uvedených ustanoveních není upravena přípustnost dovolání proti rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání podle §218 písm d) o.s.ř., dovolací soud dovolání v tomto rozsahu odmítl jako nepřípustné.
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, či namítané vady řízení přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolací soud shledává v řešení otázky, zda je soud v řízení o zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku oprávněn postupovat podle ustanovení §131 odst. 3 písm. d) obch. zák. a rovněž v řešení otázky, zda musí soud při splnění podmínek ustanovení §131 odst. 1 písm. d) obch. zák. zkoumat, zda došlo k porušení práv osoby, která se dovolává neplatnosti usnesení valné hromady, popřípadě, zda bylo takové porušení práv podstatné.
K první z uvedených otázek dovolací soud uzavřel, že i v rejstříkovém řízení, kde soud posuzuje otázku platnosti usnesení valné hromady, které zakládá skutečnost zapisovanou do obchodního rejstříku, musí při tomto posuzování postupovat podle ustanovení §131 odst. 3 písm. d) obch. zák. Obě řízení jsou totiž velmi úzce provázána. Dospěje-li soud v řízení podle ustanovení §131 obch. zák. ohledně platnosti napadeného usnesení k jinému závěru než k jakému dospěl rejstříkový soud při rozhodování o zápisu skutečnosti, založené posuzovaným usnesením do obchodního rejstříku, musí rejstříkový soud na základě rozhodnutí podle ustanovení §131 odst. 9 obch. zák. zahájit řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku. Z toho plyne, že rejstříkový soud musí zkoumat platnost usnesení valné hromady podle stejných kritérií, podle jakých je zkoumá soud v řízení podle ustanovení §131 obch. zák. Jakýkoli jiný závěr by byl v příkrém rozporu s účelem ustanovení §131 odst. 9 obch. zák. a rovněž s ustanovením §200b odst. 3 obch. zák.
Ohledně druhé posuzované otázky dovolací soud uzavřel, že ustanovení §131 odst. 3 obch. zák. formuluje důvody, při jejichž splnění soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, alternativně, nikoli kumulativně (viz použití spojky nebo). Je-li proto naplněn i jen jeden z těchto důvodů, soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, aniž by dále zkoumal zda nejsou splněny i další důvody, pro které nelze neplatnost vyslovit. Oproti mínění dovolatele to platí nejen za situace, kdy se domáhají vylovení neplatnost usnesení valné hromady společníci, ale i za situace, kdy se ho domáhá jednatel, neboť obchodní zákoník nečiní mezi osobami oprávněnými podat návrh podle ustanovení §131 odst. 1 obch. zák. žádného rozdílu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu