ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.478.2003.1
sp. zn. 29 Odo 478/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. B., podnikatelky, proti žalované L. V., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 39/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2003, č. j. 29 Co 18/2003 – 61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Z. K.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 18. září 2002, č. j. 11 C 39/2001-43, zamítl návrh žalované na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 11 C 133/94. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném před 1. lednem 2001 (a to na základě bodu 16., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), přičemž dospěl k závěru, že důkazy, které žalovaná uplatňuje jako důvod obnovy řízení, zčásti nepatří mezi ty, které by spolu s důkazy provedenými v původním řízení mohly přivodit příznivější rozhodnutí pro žalovanou ve věci samé a ve zbývajícím rozsahu pak jde o skutečnosti, které mohly být uplatněny, a důkazy, jež mohly být provedeny, v původním řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. ledna 2003, č. j. 29 Co 18/2003 – 61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud, který věc projednal a rozhodl o ní rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, přitakal soudu prvního stupně v závěru, že nejsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. (ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a požaduje dovolání zamítnout.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady vypočtené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovoláním namítány nejsou a ze spisu se nepodávají a nejde též o žádný z případů vypočtených v ustanovení §238a o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, a to již proto, že odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaná před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla (odstavec 2). Nadto není ve vztahu k §239 o. s. ř. splněna podmínka, aby šlo o usnesení ve věci samé (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalovaná z procesního hlediska (podáním nepřípustného opravného prostředku) zavinila odmítnutí dovolání, takže žalobkyni vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady u žalobkyně sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (v dovolacím řízení) a jejich výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška”). Podle ustanovení §10 odst. 1, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny za dovolací řízení 2.250,- Kč. Takto určená sazba se – se zřetelem k tomu, že zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání) – snižuje o polovinu na konečných 1.125 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 75 Kč tak soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 1.200 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu