ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.508.2004.1
sp. zn. 29 Odo 508/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci navrhovatelek a) J. V., a b) M. Š., proti odpůrcům 1) I. H., a 2) P., stavební bytové družstvo, o určení platnosti a účinnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 145/99, o dovolání první odpůrkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2003, č. j. 20 Co 468/2002-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Odpůrkyně 1) je povinna zaplatit navrhovatelkám k ruce společné a nedílné na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením zrušil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. května 2000, č. j. 34 C 145/99-48 na základě zpětvzetí navrhovatele a řízení zastavil.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že první odpůrkyně projevila nesouhlas se zastavením řízení proto, že její právní postavení se poté, co navrhovatel převedl členská práva a povinnosti na jiného nabyvatele stalo nejistým. K tomu odvolací soud uzavřel, že po převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu na nového nabyvatele odpadl naléhavý právní zájem první odpůrkyně na požadovaném určení. Její naléhavý právní zájem by byl dán pouze za předpokladu, že by se nemohla domáhat svých práv žalobou na plnění (na vyklizení bytu) vůči novému nabyvateli členských práv a povinností. V rámci takového řízení bude soud posuzovat, zda mohl navrhovatel „převádět práva a povinnosti k družstevnímu bytu“ na jinou osobu, jako předběžnou otázku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala první odpůrkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
V dovolání uvádí, že nesouhlasila se zpětvzetím návrhu a trvala na pokračování řízení. Se stanoviskem odvolacího soudu, že by pro ni byl ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. dán naléhavý právní zájem na pokračování ve sporu pouze za předpokladu, že by se nemohla domáhat svých práv žalobou na plnění (na vyklizení) vůči novému nabyvateli práv a povinností k družstevnímu bytu, se neztotožňuje. K tomu, aby takovou žalobu mohla podat, je nezbytně nutné označit nového nabyvatele jako pasivně legitimovaného v daném novém řízení na plnění (vyklizení). Bez řádně označeného účastníka řízení nelze návrh podat. O označení nového nabyvatele první odpůrkyně požádala druhého odpůrce, ale ten svým přípisem ze dne 22. května 2003 odkázal na ochranu osobních údajů. Následně chtěla požádat o pomoc soud, ale pro zastavení řízení již nemohla. Dále dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh sporu mezi ní a navrhovatelem.
Dovolatelka nesouhlasí ani s rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání rekapituluje dosavadní průběh řízení ve věci a snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Původní navrhovatel, L. U., dne 19. prosince 2004 zemřel. Dle sdělení Městského soudu v Brně ze dne 19. října 2005 sp. zn. 59 D 23/2005, jsou jeho právními nástupkyněmi pozůstalé dcery, J. V., a M. Š., které po poučení podle §463 a násl. občanského zákoníku dědictví neodmítly. Podle ustanovení §107 odst. 1 a 2 o. s. ř. pokračoval Nejvyšší soud v řízení s právními nástupkyněmi původního navrhovatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2002).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
V ustanovení §96 odst. 3 o. s. ř. se určuje, že nesouhlasí-li ostatní účastníci řízení z vážných důvodů se zpětvzetím návrhu, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. K tomu teorie dovodila (viz např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha:C. H. Beck, 2003, s. 323), že takové vážné důvody zpravidla spočívají v tom, že účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický a podobně) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto.
Dovolatelka uvádí jako vážný důvod svého nesouhlasu se zpětvzetím návrhu, že k tomu, aby mohla podat žalobu na vyklizení bytu proti nabyvateli členských práv a povinností, jejichž převod je předmětem sporu, je nezbytně nutné označit nového nabyvatele jako pasivně legitimovaného v řízení na plnění (vyklizení). O označení nového nabyvatele požádala druhého odpůrce, ten však přípisem ze dne 22. května 2003 odkázal na ochranu osobních údajů a požadované údaje jí neposkytl. Dovolatelka hodlala požádat o pomoc soud, ale pro zastavení řízení to učinit nemohla.
K tomu dovolací soud uzavřel, že z tvrzeného důvodu nesouhlasu se zpětvzetím návrhu nevyplývá zájem navrhovatelky na meritorním rozhodnutí ve věci, ale pouze na jejím pokračování do doby, než zjistí údaje potřebné k podání nové žaloby.
K takovému účelu však určovací žaloba neslouží, nehledě ani k tomu, že důvod nesouhlasu se zpětvzetím návrhu, který dovolatelka uvedla v dovolání, neuvedla ve svém nesouhlasu se zastavením řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal navrhovatelkám náhradu nákladů řízení podle ustanovení §5 písm. c) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.100,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. prosince 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu