ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.628.2004.1
sp. zn. 29 Odo 628/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně C., s. r. o., proti žalovanému J. S., o zaplacení 171.328,- EUR s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 390/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2004, č. j. 5 Cmo 536/2003-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2003, č. j. 50 Cm 390/2002-57, tak, že zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 23. 6. 2000, č. j. Sm 226/2000-10, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2002, č. j. Sm 226/2000-31 vůči žalovanému, označenému ve směnečném platebním rozkazu jako druhý žalovaný.
Odvolací soud zopakoval důkaz směnkou, ze které se žalobkyně domáhala zaplacení (dále jen „směnka“) a dospěl k závěru, že námitka žalovaného (a tedy i jeho odvolání), že směnka neobsahuje podpis výstavce a je směnkou neplatnou, je důvodná. Ze směnky, jež je ve fotokopii založena na č. l. 4, je zřejmé, že podpis nacházející se v pravé části dole nelze považovat za podpis výstavce, neboť tento je umístěn jednoznačně u doložky per aval, přímo za dvojtečkou za touto doložkou vyznačenou a váže se tedy právě k této doložce. Závěr soudu prvního stupně, že jde o podpis výstavce, je nesprávný; za takový podpis jej považovat, jak to vyplývá z jeho umístění na směnce, nelze. Na tom nic nemění ani to, že podpis žalovaného je na směnce vyznačen dvakrát, a sice jednou vlevo, kde jsou uvedeny údaje o něm, jakožto fyzické osobě, rovněž tam je uvedena doložka per aval. Směnka je ovládána zásadou směnečné přísnosti a je nutno vycházet jen z listiny samotné. Otázka, co bylo úmyslem osob, jež směnku podepsaly, je nerozhodná. To, zda směnka obsahuje či neobsahuje podpis výstavce, musí být zřejmé přímo ze samotné listiny, a to každému, jemuž se směnka může dostat do rukou, a nelze zjišťovat, co bylo, či nebylo úmyslem osoby, jež ji podepsala. Směnka podpis výstavce neobsahuje, a je tedy dle ustanovení článku I. §76 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), neplatná.
Odvolací soud proto podle §220 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) napadený rozsudek změnil tak, jak se uvádí ve výroku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání uvedla, že závěr odvolacího soudu, že směnka je neplatná pro nedostatek podpisu výstavce, je zcela nepochybně nesprávný. Odvolací soud totiž nesprávně právně posoudil skutečnosti týkající se obou podpisů, nacházejících se na směnce. Z ustanovení článku I. §75 směnečného zákona jednoznačně vyplývá, že k platnosti směnky vlastní je bezpodmínečně nutné, aby byla opatřena podpisem výstavce. Ze směnečného zákona dále vyplývá, že podpis výstavce na směnce má být umístněn tak, aby se nacházel pod vlastním textem směnky, tj. podpis má tzv. krýt text směnky. Tato zásadní skutečnost je a byla žalobkyni velmi dobře známa, neboť při své podnikatelské činnosti používá směnky zcela pravidelně a nelze se v žádném případě domnívat, že by souhlasila s tím, že se žalovaný podepíše na směnku dvakrát, pouze jako směnečný rukojmí, aniž by směnka byla podepsána výstavcem.
Ze směnky lze zjistit, že v její spodní části se nacházejí tři rubriky označené „per aval“ s tím, že pouze jedna z nich, a to první zleva, je vyplněna tak, že obsahuje označení žalovaného - fyzické osoby s uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla. Ostatní dvě rubriky, tj. prostřední a první zprava, nejsou nijak vyplněny. Pod údaji o žalovaném, umístěnými pod levou rubrikou „per aval“, se nachází samotný podpis žalovaného, jako směnečného rukojmího, který se tímto svým podpisem zavázal ve smyslu směnečného rukojemství za zaplacení celého směnečného penízu. Samotné grafické ztvárnění podpisu žalovaného je pro správné posouzení směnky zcela zásadní. Jak je vidět z podpisu žalovaného, je tento podpis prostorově velmi „rozsáhlý“, a to jak na šířku, tak i na výšku. Nelze tedy souhlasit s názorem odvolacího soudu o tom, že podpis nacházející se na směnce vpravo dole je umístěn bezprostředně za dvojtečkou doložky „per aval“. Je zcela nepochybné, že podpis výstavce, který je prostorově velmi rozsáhlý, bylo nutno na směnku umístit tak, aby kryl text celé směnky. Z uspořádání směnky je jednoznačně vidět, že jediné volné místo pro umístění takto prostorově rozsáhlého podpisu výstavce na směnku bylo právě vpravo dole, a to pod rubrikou s údaji o výstavci a nad otiskem razítka výstavce. Proto podpis J. S. jako osoby oprávněné jednat za výstavce, umístěný na směnce vpravo dole, je podpisem výstavce a kryje údaje o výstavci uvedené nad tímto podpisem.
Dovolatel dále uvádí, že soud prvního stupně posoudil směnku zcela správně a shledal, že podpis nacházející se na ní vpravo dole je podpisem výstavce, neboť se nachází pod vypsanou obchodní firmou výstavce a kryje tak celý text směnky. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalovaný se na směnku vlastnoručně podepsal jako směnečný rukojmí pouze jednou a to v rubrice „per aval“ umístěné na směnce vlevo dole, když tato rubrika obsahuje i údaje o žalovaném, jakožto směnečném rukojmím.
Navíc lze uvést, že i v tom případě, že by se měl žalovaný jako směnečný rukojmí na předmětnou směnku podepsat dvakrát, což se ovšem nestalo, pak by jednak došlo opětovně k vyplnění rubriky „per aval“ a jednak by pro tyto účely byla zcela logicky použita prostřední rubrika „per aval“.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
K námitkám dovolatelky dovolací soud uzavřel, že odvolací soud založil svůj závěr o tom, že směnka není platná pro nedostatek podpisu výstavce, na skutkovém zjištění, že podpis žalovaného je umístěn u doložky per aval, přímo za dvojtečkou za touto položkou vyznačenou. Tomuto skutkovému zjištění nelze ničeho vytýkat, neboť odpovídá textu předložené směnky. Podpis žalovaného není zcela zjevně umístěn u obchodní firmy a identifikačních údajů výstavce, ale u doložky per aval, která je tímto podpisem nepochybně kryta. Jestliže pak odvolací soud z tohoto skutkového zjištění vyvodil závěr, že podpis žalovaného na směnce není podpisem výstavce, ale váže se právě k doložce per aval, a je tedy podpisem směnečného rukojmího, nelze tomuto závěru ničeho vytýkat, a to ani za situace, kdy je žalovaný na směnce jako avalista podepsán dvakrát.
Jak správně uzavřel odvolací soud, směnka je ovládána zásadou směnečné přísnosti a při posuzování její platnosti je nutno vycházet jen z listiny samotné. Jednou z podstatných náležitostí směnky vlastní je podpis výstavce kryjící jeho bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu. Jestliže takový slib na směnce není kryt podpisem výstavce, nelze než uzavřít, že směnka je pro tento nedostatek neplatná. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že závěry žalobce o tom, že podpis žalovaného kryje slib zaplacení neobstojí ani v rovině jeho vlastní argumentace. Argumentuje-li tím, že podpis žalovaného nebylo možno – měl-li krýt text celé směnky – umístit pro jeho prostorovou rozsáhlost jinde, než vpravo dole, neboť to bylo jediné volné místo pro jeho umístění, nebylo nic jednoduššího, než doložku per aval přeškrtnout, aby nevznikaly pochybnosti, v jakém postavení žalovaný směnku na tomto místě podepsal.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu