ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.633.2004.1
sp. zn. 29 Odo 633/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce Ing. Z. J., CSc., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) … bance a. s., 2) JUDr. L. D., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně … banky, a. s., 3) … bance, a. s., a 4) Č. k. a., o určení neplatnosti ručitelského prohlášení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 184/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2004, č.j. 39 Co 4/2004-36, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2004, č.j. 39 Co 4/2004-36, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2003, č.j. 8 C 184/2003-15, se ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou zrušují a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.
Ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2004, č.j. 39 Co 4/2004-36, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2003, č.j. 8 C 184/2003-15, zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. září 2003, č.j. 8 C 184/2003-15, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl „podání žalobce ze dne 21. května 2003“ (správně ze dne 30. dubna 2003). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že i přes částečné doplnění žaloby v řízení nelze pokračovat, neboť žalobce nedoplnil žalobu tak, aby ji bylo možno věcně projednat, tj. aby soud mohl v řízení pokračovat. Z formulace žalobního petitu ani ve spojení se skutečnostmi v žalobě vylíčenými a posléze doplněnými nelze - podle přesvědčení odvolacího soudu - dospět k závěru, čeho se žalobce domáhá. Žalobce totiž uplatňuje požadavek, aby ručitelské prohlášení bylo určeno za neplatné nebo prohlášeno za „zrušené“, přičemž není zcela zřejmé ani to, o které ručitelské prohlášení jde. V této souvislosti odvolací soud rovněž zdůraznil, že skutkové okolnosti je třeba vymezit v žalobě samé, nikoli pouze odkazem na listiny, které slouží pouze jako důkaz k prokázání skutkových tvrzení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel akcentuje, že předložené důkazy nebyly soudy hodnoceny komplexně a v návaznosti na doplnění žaloby, přičemž dále snáší argumenty svědčící o důvodnosti žaloby. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl na majetek druhé žalované … banky, a. s. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2004, č.j. 99 K 3/2004-26, prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty ustaven Ing. V. Z., s tím, že následně k datu 11. října 2004 došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty, když Ing. Z. byl této funkce zproštěn a nově byla správkyní konkursní podstaty ustavena JUDr. L. D. Protože řízení o určení, že prohlášení o osobním ručitelském závazku je neplatné a zrušené, je řízením o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, a současně jde o řízení, v němž lze na návrh pokračovat [srov. §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů], a žalobce k výzvě Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 633/2004) podáním ze dne 15. prosince 2004, doručeným Nejvyššímu soudu 17. prosince 2004, navrhl, aby v dovolacím řízení bylo pokračováno, Nejvyšší soud dále v řízení jednal s JUDr. L. D. jako druhou žalovanou.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnosti ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209). Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Z obsahu spisu (ze žaloby - č.l. 1 až 3, podání žalobce ze dne 11. srpna 2003 - č.l. 7 a ze dne 20. srpna 2003 - č.l. 12) je zřejmé, že se žalobce domáhá určení, že „prohlášení o osobním ručitelském závazku“ je neplatné a zrušené, a současně uvádí důvody, z nichž neplatnost tohoto právního úkonu dovozuje. Pokud jde o identifikaci „prohlášení o osobním ručitelském závazku“, je ze žaloby zřejmé, že jde o právní úkon podepsaný žalobcem 7. prosince 1993 „v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 19,000.000,- Kč … bankou, a. s.“, který byl žalobcem spolu s žalobou soudu předložen.
Jelikož je z obsahu žaloby a následných podání žalobce, v návaznosti na k žalobě připojené listiny, nepochybné, že se žalobce domáhá určení neplatnosti „prohlášení o osobním ručitelském závazku“ ze dne 7. prosince 1993, jímž zajistil „úvěr na financování hmotného majetku a oběžných aktiv“ poskytnutý podle úvěrové smlouvy č. 226 ze dne 6. prosince 1993 … bankou, a. s., dospívá Nejvyšší soud k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je co do splnění podmínek pro odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Na tomto závěru není způsobilé ničeho změnit ani to, že se žalobce vedle určení neplatnosti prohlášení o osobním ručitelském závazku domáhá rovněž určení, že toto prohlášení je zrušené, když občanský soudní řád kumulaci nároků v rámci žaloby podané v intencích ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nevylučuje. Argumentace odvolacího soudu, podle které ze žaloby není zřejmé, zda se žalobce domáhá určení neplatnosti ručitelského prohlášení nebo určení, že uvedené prohlášení „je zrušené“, není namístě, když v žalobním petitu spojka „nebo“ obsažena není, nehledě k tomu, že tato spojka může být podle okolností užívána jak ve smyslu spojky vylučovací, tak i ve smyslu spojky slučovací.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je postiženo - ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou - i řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů v této věci.
Jak je zřejmé z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B., vložky 1853, … banka a. s. (první žalovaná) zanikla „sloučením do společnosti … a … banka, a. s.“ a k 31. prosinci 1993 byla vymazána z obchodního rejstříku. K datu doručení žaloby soudu, tj. k 21. květnu 2003, tak první žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení (srov. ustanovení §19 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §68 odst. 1 obchodního zákoníku).
Nejvyšší soud proto usnesení soudů obou stupňů, v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě vůči první žalované, podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř. zrušil a řízení ve vztahu mezi těmito účastníky zastavil, přičemž současně v intencích ustanovení §243c, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.
Ve zbývající části, tj. ve vztahu mezi žalobcem a druhou, třetí a čtvrtou žalovanou Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 23. února 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu