ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.660.2004.1
sp. zn. 29 Odo 660/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně P. L. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. M. D., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně H. Z. O., a. s. v likvidaci, a 2) A. r. M. & W. s. r. o., o určení nepřípustnosti dražeb a o určení, že prvnímu žalovanému nesvědčí právo navrhnout a druhé žalované právo provést veřejné dražby dobrovolné, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 87/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2003, č.j. 15 Co 805/2003-80, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 7. července 2003, č.j. 11 C 87/2003-21, na návrh žalobkyně předběžným opatřením nařídil prvnímu žalovanému zdržet se prodeje ve výroku rozhodnutí specifikovaných souborů věcí ve veřejných dražbách dobrovolných (dále jen „dražby“) a druhé žalované zdržet se provedení dražeb a od dražeb upustit.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. října 2003, č.j. 15 Co 805/2003-80, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému. Odkazuje na ustanovení §9 odst. 3 písm. t), §74 odst. 3 a §88 písm. i) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud zdůraznil, že k rozhodnutí o předběžném opatření je příslušný soud, který je příslušný k řízení o věci. Považuje spor o určení nepřípustnosti dražby, týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty, za spor vyvolaný konkursem [§9 odst. 3 písm. t) o. s. ř.], odvolací soud uzavřel, že věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je v daném případě Krajský soud v Ostravě.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného odvolacího důvodu, přičemž s poukazem na „judikaturu“ Vrchního soudu v Olomouci představovanou usneseními ze dne 7. října 2003, č.j. Ncp 1545/2003-25, a ze dne 15. října 2003, č.j. Ncp 1619/2003-14 a č.j. Ncp 1620/2003-13, požaduje, aby Nejvyšší soud „vyslovil právní názor pro sjednocení rozhodovací praxe soudů k otázce zásadního právního významu“, a to, že řízení ve věci veřejné dražby konané na návrh správce konkursní podstaty není řízením vyvolaným konkursem a vyrovnáním ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. t) o. s. ř. a že k projednání věci je v prvního stupni věcně příslušným okresní soud, a aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 písm. b), odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z v těchto ustanoveních vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé.
Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání proti každému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §222a odst. 1 o. s. ř. zrušeno a řízení zastaveno nebo podle ustanovení §221 odst. 1 o. s. ř. zrušeno a řízení za použití ustanovení §104 nebo §107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno, popřípadě jím byla též věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (v teorii srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 1056).
V projednávané věci o žádný z výše uvedených případů nejde, když odvolací soud v souvislosti se zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně nerozhodl o zastavení řízení, popřípadě též o postoupení věci příslušnému orgánu z důvodu nedostatku soudní pravomoci, nýbrž věc postoupil „věcně příslušnému“ soudu.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. února 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu