ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.835.2004.1
sp. zn. 29 Odo 835/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P., a. s., proti žalovanému D. B., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 108/2003, o 281.578,- Kč s příslušenstvím ze směnky, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2004, č. j. 5 Cmo 38/2004-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.177,50,- Kč do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. října 2003, č. j. 44 Cm 108/2003-37, tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 7. dubna 2003, č. j. 44 Sm 409/2003-8, co do částky 159.372,- Kč se 6% úrokem z této částky od 14. ledna 2003 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení do částky 6.376,- Kč zrušil a co do částky 122.206,- Kč se 6% úrokem z této částky od 14. ledna 2003 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení do částky 4.884,- Kč jej ponechal v platnosti.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že vyšel ze zjištění, která na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně.
Dále pak podrobně odůvodnil, proč považuje smlouvu, jejíž plnění zajišťovala směnka uplatněná žalobkyní v projednávané věci (dále jen „smlouva“), v některých částech za nesrozumitelnou a rozpornou se zákonem č. 321/2001 Sb.
Odvolací soud dovodil, že ve smlouvě je platně sjednáno půjčení peněz ve výši 200.016,- Kč s měsíčními splátkami 11.112,- Kč. Náklady jsou uvedeny neurčitě co do obsahu a nesrozumitelně ve vztahu ke čtenáři textu, který je spotřebitelem, a „tedy neplatně“. Uzavřel, že za této situace je nutno, protože i spotřebitel musel předpokládat úplatné poskytnutí peněz, vzít za základ pro úročení diskontní sazbu České národní banky, platnou po dni 23. února 2002, a tedy tento spotřebitelský úvěr úročit celkem 3,25% ročně podle §5 odst. 2 (správně §6) zákona č. 321/2001 Sb. Rovněž ostatní ujednání posoudil odvolací soud jako neplatná.
Z toho pak dovodil, že je nutno vzít za základ skutečně poskytnutou výši půjčky, jak to učinil soud prvého stupně. Oproti rozhodnutí soudu prvního stupně však je nutno ji zvýšit o úroky po předpokládané osmnáctiměsíční splatnosti.
Závěrem pak odvolací soud konstatoval, že výrok rozsudku formuloval pro jasnost tak, aby nevznikly pochybnosti o jeho znění. Obsahem tohoto výroku však je potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé s výjimkou rozhodnutí ohledně částky 7.142,- Kč, o kterou odvolací soud přiznal žalobkyni oproti rozsudku soudu prvního stupně více.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), případně na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že podala žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, ke které přiložila originál perfektní směnky vlastní. Tato směnka byla vystavena původně jako blankosměnka na zajištění závazku vyplývajícího ze smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela dne 23. února 2002 se žalovaným. Na vystavené blankosměnce nebyla původně vyplněna směnečná suma, údaj splatnosti a místo platební. Žalovaný zmocnil na základě směnečného vyplňovacího prohlášení žalobkyni k vyplnění chybějících údajů.
Žalovaný uplatnil proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které směřovaly do výše směnečné sumy, nepřiměřenosti smluvních pokut dohodnutých ve smlouvě o revolvingové půjčce a tvrdil, že smluvní pokuta byla sjednána - s ohledem na její výši - v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatně.
Podle dovolatelky odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Dovolatelka tvrdí, že žalovaný v podaných námitkách nepovažoval smlouvu z části za neurčitou, a tedy nesrozumitelnou. Má za to, že takovou konkrétní námitku žalovaný v podaných námitkách neuplatnil, a proto se soud neměl obsahem uzavřené smlouvy zabývat.
Kromě toho má dovolatelka za to, že použití ustanovení §56 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) není namístě. Je přesvědčena, že jí uzavírané smlouvy nezakládají nerovnost v právech a povinnostech stran.
Dovolatelka zdůrazňuje, že to byl žalovaný, kdo požádal o poskytnutí půjčky, přičemž mu při jejím poskytnutí (a uzavření smlouvy) byla podána podrobná informace o půjčce, zajištění plnění z půjčky, nezbytnosti vystavit blankosměnku a podepsat směnečné vyplňovací prohlášení. Žalovaný byl obchodním zástupcem dovolatelky podrobně informován o smluvních pokutách a jejich výši pro případ prodlení „s plněním“ z půjčky.
Výše dohodnutých sankcí odpovídá podle dovolatelky poměrně snadné dostupnosti půjčky na trhu. Bylo tedy na žalovaném, zda smlouvu o revolvingové půjčce ve znění vypracovaném věřitelem uzavře či nikoli. Vzhledem k tomu, že žalovaný musel před poskytnutím půjčky doložit žalobkyni své výdělkové možnosti, nešlo o unáhlený právní úkon, který by využíval případné časové nebo jiné tísně žalovaného, ale o poměrně náročný postup.
Dovolatelka rovněž namítá, že soud ve směnečném řízení posuzoval závazkový vztah – platnost či neplatnost uzavřené smlouvy o revolvingové půjčce. Je sice pravdou, že směnka byla vystavena na zajištění plnění z této půjčky, podle názoru dovolatelky však ve směnečném řízení nelze činit závěry, zda je tento závazkový vztah platný. Netvrdí sice, že by neměl být prokazován příčinný vztah zajišťovací směnky k závazkovému vztahu, je však toho názoru, že ve směnečném řízení by měl soud hodnotit pouze otázku, zda uzavřená smlouva, jejíž plnění směnka zajišťuje, je formálně platná, tedy má požadované právní náležitosti či nikoli.
Dále dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že jí vypracovaný formulář smlouvy o revolvingové půjčce je dostatečně určitý a srozumitelný a že obsahuje náležitosti požadované příslušnými právními předpisy. Její vzor smlouvy se zásadně neliší od jiných vzorů, které užívají běžně pro potřeby uzavírání půjček banky a jiné subjekty poskytující půjčky a úvěry.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání tvrdí, že není pravda, že nevznesl námitku neurčitosti a nesrozumitelnosti smlouvy. Na třetí straně námitek ve druhém odstavci opakovaně zdůrazňuje nejasnost a nesrozumitelnost smlouvy. Kromě toho je nesrozumitelnost smlouvy důvodem absolutní neplatnosti smlouvy, ke které musí soud přihlížet i bez toho, zda byla namítána. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka se dovolává především přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení však dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem měnícím jen v rozsahu 7.142,- Kč, a to ve prospěch dovolatelky.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o výklad smlouvy a o použití ustanovení §56 obč. zák. na projednávanou věc, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Pokud dovolatelka namítá, že ve směnečném řízení soud nemá posuzovat platnost či neplatnost uzavřené smlouvy, ale „hodnotit pouze otázku, zda uzavřená smlouva, jejíž plnění směnka zajišťuje, je formálně platná, tedy má požadované právní náležitosti či nikoli“, lze k tomu pouze uvést, že odvolací soud založil své rozhodnutí právě na tom, že posuzovaná smlouva nemá určitě a srozumitelně sjednánu náležitost předepsanou ustanovením §4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., a je tedy v této části neplatná.
Přitom závěr dovolatelky o tom, že soud není ve směnečném řízení oprávněn posuzovat platnost smlouvy, jejíž plnění bylo zajištěno směnkou, jinými slovy že není oprávněn přezkoumávat existenci kauzy směnky, neobstojí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 11. června 2002 sp. zn. 29 Odo 705/2001) vyplývá, že takové přezkoumání je přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl. Přitom, jak vyplývá se shora uvedeného, se nemohl zabývat námitkami směřujícími ke zpochybnění skutkových závěrů soudu o obsahu námitek žalovaného.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5 a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinná nesplní dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. května 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu