ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.843.2004.1
sp. zn. 29 Odo 843/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) Ing. K. B., zastoupenému JUDr. K. C., advokátem, a 2) H. B., o zaplacení částky 3,605.909,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 113/99, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2003, č.j. 5 Cmo 112/2002-134, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila C. (L.) , reg. č. B 90447 (dále jen „společnost“). Přitom akcentoval, že smlouvou o postoupení pohledávky č. BBL03P1347 ze dne 14. července 2003 „přešla“ pohledávka, která je předmětem řízení, z dosavadní žalobkyně na společnost, která se vstupem do řízení na místo žalobkyně vyslovila souhlas.
Proti tomuto usnesení podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel zdůrazňuje, že soud měl zkoumat, zda nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, a zda taková skutečnost „v tomto konkrétním případě“ byla způsobilá mít za následek převod práva, o něž v řízení jde. Vyslovuje podezření, že jde o fiktivní společnost, když „ve věci postoupení žalované pohledávky nejednala přímo, ale prostřednictvím jiných subjektů, přičemž např. ověření podpisů představitelů společnosti na plné moci z 16. července 2003 pro zástupce není opatřeno apostilační doložkou ani superlegalizováno“, a ani z kopie výpisu z „Rejstříku obchodu a služeb z 12. září 2003“ není zřejmé, že by byl vybaven apostilou.
Dále dovolatel upozorňuje, že předmětem řízení je pohledávka ve výši 3,605.909,90 Kč, přičemž postupována měla být pohledávka ve výši 5,620.773,47 Kč, a že v takové výši žalobkyně vůči žalovanému pohledávku neměla. Konečně dovolatel vyslovuje názor o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu neexistence postupované pohledávky a pro neurčitost ujednání o výši úplaty.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje v nesprávném postupu odvolacího soudu, který mu neumožnil vyjádřit se k návrhu žalobkyně na vstup společnosti do řízení a k navrženým důkazům, což považuje za odnětí možnosti jednat před soudem a za porušení zásady rovnosti účastníků.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Odvolacímu soudu proto nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s tím, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem, když touto otázkou - jak uvedeno výše - se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá.
Nedůvodnými Nejvyšší soud shledává rovněž výhrady, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje existenci společnosti. Ze žalobkyní doloženého výpisu z Rejstříku obchodu a společností L. ze dne 12. září 2003 je totiž nepochybné, že společnost byla založena 12. prosince 2002 a zaregistrována 9. ledna 2003, nehledě k tomu, že Nejvyšší soud již ve věcech, v nichž společnost byla účastníkem v řízení, rozhodoval (srov. např. usnesení ze dne 8. září 2004, sp. zn. 29 Odo 395/2004), přičemž o právní subjektivitě společnosti pochybnosti neměl.
Jako nepřípadnou Nejvyšší soud rovněž hodnotí námitku dovolatele, že „ověření podpisů představitelů společnosti na plné moci z 16. července 2003 není opatřeno apostilační doložkou“ a že takovou doložkou není vybaven ani shora zmíněný výpis z Rejstříku obchodu a společností, když obě výše uvedené listiny doložkou dle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin publikované pod číslem 45/1999 Sb., kterou jsou Česká republika i Lucembursko vázány (srov. přílohu č. 11 Instrukce ministerstva spravedlnosti ze dne 30. dubna 2004, č.j. 56/2004-MO-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních) opatřeny jsou.
Jelikož se z obsahu spisu nepodávají ani vady, k jejichž existenci dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, přičemž výhradu, že dovolateli byla odňata možnost jednat před soudem a že byla porušena zásada rovnosti účastníků (tím, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k návrhu žalobkyně podle §107a o. s. ř. a k navrženým důkazům), Nejvyšší soud hodnotí jako zjevně nedůvodnou [k rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.) není nutné nařizovat jednání a provádět dokazování, nehledě k tomu, že případné námitky co do platnosti smlouvy o postoupení pohledávky a aktivní věcné legitimace nabyvatele práva může dovolatel uplatnit v dalším průběhu řízení], dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu