ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.894.2005.1
sp. zn. 29 Odo 894/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně T.-s. K., spol. s r. o., proti žalovaným 1) RNDr. M. P., CSc., 2) MUDr. E. P., a 3) J. Ř., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1119/2003, o dovolání prvního a druhé žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2005, č.j. 15 Cmo 236/2004-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výrocích o náhradě nákladů řízení rozsudek ze dne 8. září 2004, č.j. 13 Cm 1119/2003-45, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích určil, že pohledávka žalobkyně ve výši 16.825,40 Kč přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně S. a. s. je po právu co do pravosti a výše a „spadá do II. třídy“, prvnímu a druhé žalovaným uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 7.350,- Kč a žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči třetímu žalovanému.
Proti usnesení odvolacího soudu podali první a druhá žalovaní dovolání, které považují za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce, že důvodem, pro který popřeli žalobkyní přihlášenou pohledávku co do důvodu a výše byla skutečnost, že žalobkyně nedoložila doklady stvrzující její oprávněnost a výši. Dovolatelé snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, a požadují, aby je Nejvyšší soud zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a druhé žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. října 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu