ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.908.2004.1
sp. zn. 29 Odo 908/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K., s. r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalované P. P. CH. C., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 118,233.448,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 92/2002, o dovolání L. D., zastoupeného, advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2004, č.j. 21 Co 262/2004-238, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. dubna 2004, č.j. 11 C 92/2002-227, jímž Okresní soud v Hradci Králové nepřipustil vstup L. D. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nesouhlas žalobkyně s tím, aby „se vedlejší účastník řízení na její straně účastnil“, je důvodem pro nepřipuštění vedlejšího účastenství podle ustanovení §93 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal L. D. dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání požaduje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatele nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, není rozhodnutím ve věci samé.
Protože přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání L. D. jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu