ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1004.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1004/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 dovolání Ing. M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 4 To 147/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 11/2000, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. M. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 T 11/2000, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který byl podle §250 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti C. I. L. se sídlem L., V. B. na náhradě škody částku 4.429.896,37 Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v P., v době od 17. 6. 1994 do 15. 8. 1994, po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným Ing. M. K. provedla nezjištěná osoba zásah do počítačového systému Derby 2.0 užívaného K. b. P., a.s., přičemž tímto zásahem převedla jednak z účtů vedených K. b. P., a.s. pro různé majitele, jednak z účtů, které nebyly K. b. P., a.s. vedeny, různě vysoké finanční částky, a to na účty vedené u K. b. P., a.s., které za tímto účelem založil obžalovaný Ing. M. K., který následně v době od 27. 7. 1994 do 9. 9. 1994 provedl z těchto účtů hotovostní výběry v celkové výši 780.096,37 Kč, a dále v době od 27. 7. 1994 do 5. 8. 1994 založil další běžné účty, a to u A. Pr., a.s., filiálka P., u ČSOB, a.s., pobočka P., u IPB, a.s. oblastní pobočka P., u P. b., a.s. a u Č. s., a.s. okresní pobočka v P., přičemž na tyto účty postupně v době od 5. 8. 1994 do 12. 8. 1994 převedl z účtů založených v K. b. P., a.s. finanční částku v celkové výši 3.649.800,- Kč, kterou postupně vybral a peníze použil přesně nezjištěným způsobem, přičemž tímto jednáním způsobil K. b. P., a.s. škodu v celkové výši 4.429.896,37 Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 147/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o zamítnutí odvolání v celém rozsahu. Dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Uplatněný dovolací důvod spatřuje v tom, že Krajský soud v Plzni nebyl náležitě obsazen, neboť zde byl obviněný z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze odňat svému zákonnému soudci.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení a vyslovuje názor, že Vrchní soud v Praze zvolil postup podle §262 tr. řádu proto, aby bylo dosaženo pouze jiného rozhodnutí soudu prvního stupně, shodného s jeho míněním, resp. představou o výsledku řízení před soudem prvního stupně.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze s vyslovením právního názoru, že nejsou splněny podmínky postupu podle §262 tr. řádu.
Součástí podání obviněného je i podnět, aby předseda senátu Krajského soudu v Plzni podal návrh na odklad výkonu rozsudku Krajského soudu v Plzni. Příslušný návrh předsedy senátu Krajského soudu v Plzni v tomto směru dle §265h odst. 3 tr. řádu nebyl Nejvyššímu soudu České republiky spolu s dovoláním předložen.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Především upozorňuje, že Vrchní soud v Praze nařídil projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu se zřetelem na rozsah a povahu závad, jež v rámci odvolacího řízení zjistil. Státní zástupkyně rovněž připomíná, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval důvody zrušení rozsudku soudu prvního stupně a odůvodnil i pochybnost, zda je dosavadní senát schopen korigovat již vytvořenou jednostrannou představu o výsledku řízení, když ani tentokrát nebyl schopen se v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu vypořádat se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, protože opakovaně trval na některých úvahách a závěrech, které neodpovídají skutečnostem vyplývajícím z provedených důkazů. Vrchní soud v Praze konstatoval celou řadu pochybení a porušení konkrétních ustanovení trestního řádu nalézacím soudem.
Státní zástupkyně vyslovuje názor, že Vrchní soud v Praze svá rozhodnutí řádně, podrobně a přesvědčivě odůvodnil a ustanovení §262 tr. řádu aplikoval správně. Protože státní zástupkyně považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). V posuzovaném případě je zjevné, že obsah dovolání je s použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) v souladu, neboť podstatou podaného dovolání je námitka, že z rozhodnutí odvolacího soudu nebyl soud prvního stupně náležitě obsazen.
Nejvyšší soud se tedy mohl zabývat posouzením otázky, zda se v daném případě jedná či nejedná o dovolání opodstatněné. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že došlo k nesprávné aplikaci ustanovení §262 tr. řádu, resp. že Vrchní soud v Praze přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání v jiném složení senátu jen z toho důvodu, aby bylo jiného rozhodnutí soudu prvního stupně, shodného s míněním soudu odvolacího. Pokud by se toto tvrzení dovolatele ukázalo jako pravdivé, bylo by nutno podaný mimořádný opravný prostředek považovat za opodstatněný.
Podle §262 tr. řádu odvolací soud může nařídit nové projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu zpravidla (tedy také ne vždy nutně) tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti dosavadního senátu ve vztahu k projednávané věci, nebo jde o věc natolik skutkově nebo právně složitou, že je třeba její projednání zkušenějším soudcem, v případě průtahů řízení, či nerespektování právního názoru vysloveného v předchozím rozhodnutí soudu druhého stupně. I s ohledem na ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je tedy k nařízení věci v jiném složení senátu možno přistoupit ze skutečně závažných a výjimečných důvodů.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postup Vrchního soudu v Praze byl zcela správný a tvrzení stěžovatele, že k přikázání věci v jiném složení senátu došlo pouze z důvodu, který on sám shledává a který také uvádí ve svém dovolání, není v souladu se skutečností tak, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu.
V dovoláním napadeném usnesení ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 4 To 33/03 totiž Vrchní soud v Praze uvádí řadu podstatných vad v činnosti soudu prvého stupně, které jej vedly k postupu podle ustanovení §262 tr. řádu. Jde především o podstatné vady při hodnocení provedených důkazů včetně znaleckého posudku. Odvolací soud také ve svém usnesení oprávněně konstatuje, že Krajský soud v Plzni se ani tentokrát v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v důsledku toho nemůže obstát jeho postup při rozhodování o vině. Součástí uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze je i odůvodnění názoru tohoto soudu, že si Krajský soud v Plzni již učinil (senát věc projednával již potřetí) jednostrannou představu o výsledku řízení, kterou není ochoten korigovat přesto, že byl odvolacím soudem opakovaně upozorňován na některé proti ní svědčící podstatné skutečnosti, s nimiž se však nevypořádal, a opakovaně trval na některých úvahách či závěrech, které neodpovídají skutečnostem vyplývajícím z provedených důkazů. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že na tyto skutečnosti poukazoval Vrchní soud v Praze zcela oprávněně a že použití ustanovení §262 tr. řádu v dané procesní fázi bylo správné, řádně zdůvodněné a zcela v souladu nejen s literou, ale i smyslem uvedeného ustanovení.
Naznačenému názoru dovolatele o určité nedůvodné účelovosti tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, resp. o nesouladu tohoto rozhodnutí s právem obviněného, aby nebyl odňat svému zákonnému soudci, tak Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. M. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h