ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.109.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 109/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 dovolání obviněného G. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 5 To 63/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 256/2003, a rozhodl takto:
Dovolání G. P. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 4 T 256/2003, byl obviněný G. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené F. P., na náhradě škody částku 5.993,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená F. P. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 11. 10. 2003 kolem 00.20 hod. ve S. K., okr. D. po rozbití skleněné výplně a rozlámání okna vnikl do domu majitelky F. P., zde jí v kuchyni zakryl ústa, aby nemohla volat o pomoc, současně jí vyhrožoval zabitím a požadoval na ní vydání peněz, poté, kdy si vzala peněženku a chtěla z ní vyndat peníze, jí tuto vytrhl z ruky a tuto jí odcizil včetně finanční částky ve výši 8.000,- Kč a následně z domu odešel, přičemž poškozením objektu jí způsobil škodu ve výši nejméně 1.405,- Kč a následně téhož dne v blíže neurčené době tamtéž opětovně vnikl již rozbitým oknem do domu, v kuchyni chytil za zápěstí rukou poškozenou F. P., takto ji odvlekl z kuchyně do ložnice, povalil ji na postel, svlékl spodní prádlo a proti její vůli na ní vykonal soulož.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 63/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně dovolání; v něm uvádí, že svůj mimořádný opravný prostředek podává proti výroku o vině trestným činem loupeže a trestným činem znásilnění a proti výroku o trestu. Jako odůvodnění svého dovolání tvrdí, že vina těmito trestnými činy nebyla dostatečně prokázána, že se těchto skutků nedopustil a že soud tedy dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, přičemž nespecifikuje, vůči kterému orgánu činnému v trestním řízení by mělo toto přikázání směřovat.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že podané dovolání postrádá náležitosti předepsané zákonem a vyslovuje tedy názor, že by mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. V případě, že by tomuto návrhu nebylo vyhověno, upozorňuje na skutečnost, že dovolání směřuje proti skutkovým zjištěním soudu, jako takové tedy neodpovídá dovolacím důvodům, které zákon s tímto mimořádným opravným prostředkem spojuje a z tohoto důvodu navrhuje, aby v takovém případě bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto dovolání.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje náležitosti podle ustanovení §265f tr. řádu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání tyto náležitosti nesplňuje. Podle uvedeného ustanovení tr. řádu musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že v něm jednak není dostatečně zřetelně formulováno, proti kterým výrokům obou soudů dovolání směřuje, jednak - pokud jde o námitku obviněného vůči trestu - pak zcela chybí uvedení důvodů a jakákoli argumentace; nekonkrétně je uveden i návrh, jak má dovolací soud rozhodnout. V dovolání však především zcela absentuje uvedení některého ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu.
Z uvedených důvodů bylo dovolání bez věcného vyřízení přípisem sp. zn. 3 Tdo 1315/2004 dne 16. 12. 2004 vráceno Okresnímu soudu v Děčíně k provedení odpovídajícího řízení podle §265h tr. řádu.
Podáním ze dne 5. 1. 2005 obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání doplnil v tom směru, že se odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, když má za to, že byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění tohoto důvodu spatřuje v tom, že dle jeho názoru rozhodnutí soudu prvého stupně v části, ve které byl uznán vinným znásilněním, spočívalo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, založeném na nesprávném skutkovém zjištění. Rovněž upřesňuje, že jeho dovolání směřuje jednak proti výroku odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, jednak proti výroku o vině a výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o uložený trest, má obviněný za to, že neodpovídá stupni společenské nebezpečnosti jeho skutků a opakuje tvrzení, že znásilnění se nedopustil.
Petit svého dovolání upřesňuje v tom směru, že podává návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku o vině trestným činem znásilnění a ve výroku o trestu a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí.
Na základě posouzení takto doplněného dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání i nadále nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, neboť k jeho doplnění došlo až po lhůtě k podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. řádu.
Především je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jenž musí mít přesně stanovené obsahové náležitosti a který může obviněný podat jen prostřednictvím obhájce jako osoby práva znalé, z přesně vymezených kvalifikovaných důvodů, ve lhůtě dvou měsíců a na určeném místě. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Dvouměsíční lhůta je dostatečně dlouhá nejen k tomu, aby osoby oprávněné zvážily své rozhodnutí podat dovolání a posoudily důvody pro jeho podání, ale poskytuje i potřebný časový prostor pro nutnou součinnost obhájce a obviněného při vlastním vypracování dovolání a splnění jeho obsahových náležitostí. Vzhledem k tomu, že jde o zcela specifický mimořádný opravný prostředek, který se podává proti již pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, nelze období, v němž by mohlo být takové rozhodnutí ještě zpochybněno, dále prodlužovat. I proto zákon stanovil, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné (§265e odst. 4 tr. ř.).
Lhůta dvou měsíců (§265e odst. 1 tr. ř.) je lhůtou procesní, o jejímž počátku, běhu, skončení a zachování platí ustanovení §60 tr. ř. Stejný charakter má i lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.), u níž sice není vyloučeno její navrácení obviněnému, resp. jeho obhájci (z důležitých důvodů podle obecného ustanovení §61 tr. ř.), která je však i lhůtou propadnou, neboť po jejím marném uplynutí by doplnění obsahu dovolání již nebylo možné. Jestliže by obhájce obviněného v této lhůtě neodstranil vady podaného dovolání, bylo by třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Tak ostatně již v minulosti Nejvyšší soud rozhodl (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 6 Tdo 260/2002, či 6 Tdo 340/2002).
Pro posouzení vztahu těchto lhůt a především otázky, zda uvedená lhůta dvou týdnů může dvouměsíční dovolací lhůtu dále prodloužit, a to ve vztahu k vymezení či změně obligatorních obsahových náležitostí dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. prostřednictvím „odstranění vad“, resp. pod jeho zástěrkou, má zásadní význam ustanovení §265f tr. ř. upravující náležitosti obsahu dovolání. Podle prvního odstavce citovaného ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí /§59 odst. 3 (resp. odst. 4 po novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb.) tr. ř./ podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. V odstavci druhém tohoto ustanovení je pak zakotveno, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Mezi obecné náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 4 tr. ř. ve znění nyní účinném patří zejména to, kterému orgánu je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje. Podání musí být podepsáno a datováno, přičemž z opravného prostředku vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí. První ze specifických náležitostí dovolání (proti kterému rozhodnutí směřuje) se tak poněkud překrývá s jednou z obecných náležitostí podání. Další specifické náležitosti dovolání (který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán, resp. čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu) mají pro další činnost a postup Nejvyššího soudu zásadní význam.
Dovolatel je proto povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, je třeba spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky dovolatel zároveň vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci.
Provést změny podaného dovolání je dovolatel oprávněn pouze v intencích ustanovení §265f odst. 2 tr. ř.; rozsah (který se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část) může zúžit nebo rozšířit, stávající důvod dovolání nebo některý z nich je oprávněn nahradit jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem. Takové změny však může provést jen do uplynutí dvouměsíční lhůty, neboť případné změny provedené po této lhůtě by již byly právně neúčinné a dovolací soud by k nim nemohl a nesměl přihlížet. Na druhé straně výkladem z opaku (a contrario) lze dovodit, že další změny dovolání (kromě rozsahu a důvodů) dovolatel činit může, a to dokonce i po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Z výše uvedených okolností je zřejmé, že samotné dovolání, podané jinak v zákonné lhůtě, nesplňovalo náležitosti dovolání a i když bylo po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání doplněno, nelze toto doplnění, konkrétně pokud jde o uvedení důvodů dovolání, již zohlednit.
Nejvyšší soud považuje kromě toho za vhodné uvést, že i kdyby podané dovolání splňovalo potřebné formální náležitosti, muselo by být s ohledem na jeho obsah odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním soudu, která v řízení o dovolání nelze přezkoumávat, aniž by se Nejvyšší soud v rozporu se zákonem stavěl do pozice soudu třetí instance. Právě z důvodu předcházení výše uvedených zjevných vad dovolání trestní řád vyžaduje, aby dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, a to z důvodu zajištění určité profesionality a znalosti příslušných procesních ustanovení zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Protože Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání postrádá náležitosti dle §265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného G. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h