ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1105.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1105/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 dovolání obviněného P. P., trvale bytem O.-V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 5 To 46/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 2/2005, a rozhodl takto:
Dovolání P. P. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 34 T 2/2005, byl obviněný P. P. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zákona k §219 odst. 1 tr. zákona, pro který byl podle §219 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené H. z. p. se sídlem v O.-V., částku ve výši 52.438,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 29. října 2004, v době kolem 21.30 hod. na ulici v O.-V., okr. O., v podnapilém stavu, po vzájemné předchozí slovní a fyzické rozepři s podnapilým M. V., v dráždivě zlobné rozladě v úmyslu jej usmrtit, zaútočil na M. V. přineseným kuchyňským nožem o délce čepele 11 cm, třikrát jej bodl nejméně střední intenzitou síly do hrudníku a bederní páteře, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku vlevo v úrovni 6. mezižebří, pronikající do dutiny hrudní s drobným pneumotoraxem s krvácením do dutiny hrudní, bodnou ránu v levé bederní krajině s bodným kanálem pronikajícím kůží, podkožím a svalovými vrstvami do kory levé ledviny a bodnou ránu, lokalizovanou na úrovni 1. bederního obratle, zasahující do podkoží se vznikem podkožního krevního výronu, kterážto poranění, především však poranění ledviny a bodné poranění hrudníku, ho bezprostředně ohrožovala na životě možným zakrvácením do dutiny hrudní či břišní a toliko v důsledku včasného zásahu lékařů nedošlo k jeho usmrcení, když mu hrozil vznik přímo ohrožujících poranění ve formě zranění srdce, plic, velkých tepen a dalších a způsobená poranění si vyžádala jeho hospitalizaci od 29. 10. do 11. 11. 2004 na chirurgickém oddělení M. n.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2005 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 46/2005 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá především výrok o vině odsuzujícího rozsudku, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovuje názor, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Toto nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Podle názoru dovolatele zjištěné skutečnosti nedovolují učinit spolehlivý závěr, že útok na poškozeného byl veden v úmyslu jej usmrtit, byť se mělo jednat o úmysl nepřímý, tento úmysl soudy obou stupňů dle názoru dovolatele dovodily pouze z toho, že poškozený byl 3x bodnut do oblasti hrudníku, kde jsou uloženy pro život důležité orgány. Žádná jiná skutečnost, která by svědčila o nepřímém úmyslu poškozeného usmrtit, zjištěna nebyla. Dovolatel má za to, že pouhá okolnost, že měl poškozeného bodat do oblasti hrudníku, k závěru o úmyslu usmrtit nestačí.
Dovolatel dále namítá, že intenzita útoku byla nízká, že zranění poškozeného dle znalce neměla dramatický průběh, dále že právě poškozený ze zcela malicherného důvodu zaútočil na něj, že konečná zranění je nutno z hlediska délky léčení považovat za zranění lehká. Opakuje tvrzení, že nechtěl poškozeného usmrtit a nebyl ani srozuměn s tím, že by smrt mohl způsobit.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyšší státního zastupitelství. Konstatuje, že závěry soudů obou stupňů jsou správné, a to jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkových okolností podstatných pro zjištění, zda byly naplněny objektivní i subjektivní znaky přisouzeného trestného činu. Především primárně napadá skutková zjištění soudu, přičemž teprve v návaznosti na takto zpochybněné skutkové závěry se snaží vyvolat dojem, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku. Pokud by šlo pouze o námitky proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, dovolacímu soudu by nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Z obecného pohledu však Nejvyšší soud námitky obviněného, týkající se právní kvalifikace jeho jednání, zejména z hlediska jeho subjektivní stránky akceptoval a věc věcně přezkoumal. V této souvislosti zjistil, že soudy obou stupňů, především pak soud odvolací se subjektivní stránkou jednání obviněného v dostatečné míře zabýval a učinil zákonu odpovídající závěry právní. Jak se podává ze znaleckého posudku MUDr. F. U., znalce z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, byl obviněný P. P. v době činu plně schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednáním pro společnost a toto jednání ovládat a tyto schopnosti nebyly narušeny ani v důsledku požitého alkoholu. V této souvislosti je nutno dodat, že obviněný je osobou, která je navyklá na pravidelnou konzumaci i velkých dávek alkoholických nápojů, přičemž nelze přehlédnout, že hladina alkoholu v krvi obviněného v době spáchání zažalovaného trestného činu jen lehce a bezvýznamně ovlivňovala kritičnost a soudnost obviněného. S ohledem na objektivně zjištěnou hladinu alkoholu v krvi obviněného lze usoudit, že tato lehce potencovala primární agresivní nastavení obviněného a snižovala jeho společenské a mravní zábrany.
Soudy obou stupňů vzaly rovněž správně v úvahu, že obviněný útočil nožem s čepelí o délce 11 cm do míst, kde jsou uloženy pro život důležité orgány, přičemž správně akceptovaly skutečnost, že měl již z minulosti zkušenost, že pokud bodne předmětným nožem a to silou, kterou popsal znalec MUDr. I. D., tedy silou nejméně střední intenzity do oblasti hrudníku, může poškozenému způsobit smrtelný následek. Z hlediska zavinění je proto správný závěr, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zákona, neboť věděl, že svým jednáním může způsobit porušení zákonem chráněných zájmů a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Nad rámec těchto zjištění považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly obviněným navrhovanou právní kvalifikací podle §222 tr. zákona. S jejich závěry v tomto směru se Nejvyšší soud plně ztotožnil a protože není smyslem dovolacího řízení opakování již jednou užitých argumentů, postačí jej odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání obviněného P. P. je nutno považovat za zjevně neopodstatněné. Rozhodl proto v souladu s ve výroku uvedeným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného P. P. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu) .
V Brně dne 21. září 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h