ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1120.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1120/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 dovolání odsouzeného J. Č., trvale bytem B., okres J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 3 To 274/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 Nt 732/2005, a rozhodl takto:
Dovolání J. Č. se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 11 Nt 732/2005, bylo rozhodnuto, že podle §455 odst. 2 tr. řádu, s odkazem na Úmluvu o předávání odsouzených osob uveřejněnou pod č. 553/1992 Sb. odsouzený J. Č., při nezměněném výroku z rozsudku Soudu prvního obvodu v A., K. r. ze dne 5. 6. 2001, jímž byl pravomocně uznán vinným tr. činem mezinárodního obchodu s drogami poškozujícími veřejné zdraví podle §61 a 71 písm. b) zákona o omamných a psychotropních látkách K. r., kterého se dopustil tím, že spolu se svou manželkou L. Č. v blíže neurčené době před 8. 10. 2000, kontaktovali neznámé osoby, které jim předaly 5 980 g chlorhydrátu kokainu v 6 balíčcích pro dopravu do A. za účelem obchodování v Evropě. Dne 8. 10. 2000 okolo 18.00 hodin se pak s manželkou dostavil na mezinárodní letiště J. S. M. ve městě A., kde se pokusili nastoupit do letadla společnosti M. linky do A., balíčky s uvedenou látkou přitom měli připevněny k tělu pomocí elastických pásek, přičemž J. Č. takto převážel 2 860 g chlorhydrátu kokainu v koncentraci 83%. Při kontrole totožnosti byli na letišti zadrženi a látka byla zajištěna, odsouzený jednal s vědomím, že obsahem přepravovaných balíčků jsou omamné látky, tedy neoprávněně vyvezl omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu, čímž spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona České republiky. Podle §187 odst. 2 tr. zákona vykoná trest odnětí svobody ve výměře 8 let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Uvedený rozsudkem nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odsouzený odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 274/2005 podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu a podle §455 odst. 2 tr. řádu s odkazem na Úmluvu o předávání odsouzených osob uveřejněnou pod číslem 553/1992 Sb. znovu rozhodl tak, že odsouzený J. Č. bude pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání 8 let, který mu byl uložen výše uvedených rozsudkem Soudu prvního obvodu v Ajuele, Kostarická republika, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 11 Tcu 222/2003 a kterým odsouzený spáchal podle trestního zákona České republiky trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona (neoprávněně vyvezl omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu). Pro výkon výše uvedeného trestu byl odsouzený podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím své obhájkyně podal J. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g), h), k) tr. řádu.
V odůvodnění především poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces, na porušení práva na přístup k soudu v Kostarice, napadá údajnou nesprávnost výroku o vině a v návaznosti na to i rozhodnutí soudů v České republice ohledně pokračování v trestné činnosti. Napadenému rozsudku vytýká i to, že v něm chybí výrok o započtení vazby, jakož i vyjádření o zkrácení trestu dle kostarických zákonů. Vyslovuje i nesouhlas se zařazením do věznice s ostrahou, když poukazuje na to, že před převezením do České republiky byl v nejmírnějším typu výkonu trestu.
V petitu svého dovolání alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a buď ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, nebo aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nelze podřadit pod žádný z bodů taxativního výčtu dle §265a odst. 2 tr. řádu a proto jej nelze pro účely řízení o dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z toho důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, které se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé.
Rozhodnutí předcházející podanému dovolání a v tomto dovolání napadnuté pak nelze přiřadit pod žádné z těch rozhodnutí, které zákon ve výše uvedeném taxativním výčtu dle §265a odst. 2 tr. řádu uvádí. Proto nelze míti za to, že dovoláním je napadnuto rozhodnutí ve věci samé a že se tedy jedná o přípustné dovolání.
Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že v tomto smyslu byl obviněný nesprávně poučen Krajským soudem v Českých Budějovicích, který si výše uvedenou okolnost nepřípustnosti dovolání měl uvědomit a v návaznosti na to neměl v poučení o opravném prostředku ve svém výše uvedeném rozsudku možnost podání dovolání uvádět.
Sama skutečnost, že se Krajský soud v Českých Budějovicích dopustil zmíněného pochybení, však nic nemění na obsahu zmíněného rozsudku, jakož ani na skutečnosti, že dovolání není možno považovat v daném případě za přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání odsouzeného J. Č. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. září 2005
Předseda senátu
Mgr. Josef H e n d r y c h