ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1154.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1154/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 dovolání obviněné A. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 32/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 81/2002, a rozhodl takto:
Dovolání A. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 49 T 81/2002, byla obviněná A. M. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, za který byla podle §222 odst. 3 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené J. K. částku 17.020,80 Kč coby náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená J. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 21. 7. 2001 kolem 14.20 hodin v M. před svým bytem po slovním konfliktu polila hořlavinou oděv poškozené J. B. a poté nezjištěným způsobem hořlavinu, v níž byla zjištěna směs ethanolu a technického benzínu, zažehla a poškozená utrpěla popáleniny III. stupně na 22% povrchu těla postihující obličej v místě obou čelních krajin, pravé tváře, okolí úst, levé tváře, oba ušní boltce, krk, přední plochu hrudníku, přední horní plochy obou ramen, obou horních končetin, pravé dolní končetiny v místě zevní plochy stehna a popálení dýchacích cest, přičemž následkem otoku dýchacích cest poškozená dne 19. 9. 2001 zemřela na Klinice hrudní chirurgie Fakultní nemocnice B.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 32/2004 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, ve kterém napadá výrok o vině a potažmo i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá nesoulad skutkové a právní věty z rozsudku soudu prvého stupně a vyslovuje názor, že skutek tak, jak jej popsal krajský soud, neumožňuje učinit jednoznačný závěr o zavinění a tím i o právní kvalifikaci skutku, respektive umožňuje posoudit skutek stejně jako úmyslný nebo jako nedbalostní. Tento svůj názor pak blíže vysvětluje s odkazem na použité formulace „polila hořlavinou oděv“ a zejména formulace „nezjištěným způsobem zažehla“ s tím, že to jsou formulace, které neposkytují dostatek informací o tom, zda k polití oděvu poškozené došlo úmyslným nebo nedbalostním jednáním obviněné a právní kvalifikace jejího jednání podle §4 tr. zákona neodpovídá a ani nemůže odpovídat popisu skutku. Dovolání pak podává proto, že Vrchní soud v Praze zamítl její odvolání a nesprávné právní posouzení skutku přijal za své.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby z důvodu nedostatečných skutkových zjištění zrušil již rozsudek soudu prvého stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Současně s dovoláním podává i návrh, aby bylo podle §265h odst. 3 tr. řádu uvažováno o odkladu výkonu uloženého trestu. Spolu s dovoláním však nebyl předložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně.
Dovolatelka upozorňuje, že souběžně podává i žádost o odklad výkonu trestu podle §322 odst. 1 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyšší státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že jednání obviněné je ve skutkové větě přesně popsáno tak, jak odpovídá skutkovým zjištěním, která byla ve věci provedena. Plně to dle jejího názoru odpovídá právní kvalifikaci jednání obviněné jako trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu §222 odst. 1, 3 tr. zákona. Ve svém stanovisku se pak zmiňuje podrobněji o skutkových zjištěních soudu, skutkových okolnostech a hodnocení provedených důkazů a vzhledem k nim vyslovuje názor, že bylo možno uvažovat i o použití právní kvalifikace podle §219 odst. 2 písm. b) tr. zákona, tedy jako o trestném činu vraždy spáchané trýznivým způsobem. Státní zástupkyně dochází k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněné. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V posuzovaném případě lze mít za to, že obsah dovolání je s použitým dovolacím důvodem v souladu, neboť dovolatelka poukazuje na – dle jejího názoru existující – nesoulad mezi skutkovými zjištěními dle tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku a použitou právní kvalifikací skutku.
Nejvyšší soud se tedy zabýval otázkou, zda námitky dovolatelky jsou či nejsou opodstatněné. Dospěl k závěru, že podané dovolání je nutno označit za zjevně neopodstatněné. V prvé řadě nelze souhlasit s názorem obviněné vyjádřeném v jejím dovolání, že popis skutku není v souladu s použitou kvalifikací. Z popisu skutku totiž jednoznačně vyplývá, že byly naplněny jak objektivní, tak i subjektivní stránce všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zákona. Údajný nesoulad tak, jak je podáván v dovolání, Nejvyšší soud neshledal.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že nelze opomenout skutečnost, že právní kvalifikace musí být především v souladu se samotnými skutkovými zjištěními soudu, přičemž nelze pojmově a ani obsahově zcela ztotožňovat samotný popis skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku s celkovými skutkovými zjištěními. V projednávaném případě je zcela evidentní, že učiněná skutková zjištění soudu k užití výše uvedené právní kvalifikace plně dostačují. Ze zjištěných okolností je v projednávané věci patrné, že nešlo o nechtěné polití poškozené hořlavinou, naopak v souvislosti s předchozími výhružkami obviněné lze dovodit, že tato se na útok proti poškozené připravovala a její jednání tak nese znaky plánovitosti činu. V této souvislosti je dokonce možno přisvědčit i názoru státní zástupkyně, že s ohledem na okolnosti případu a učiněná skutková zjištění by mohla přicházet v úvahu i přísnější právní kvalifikace podle §219 tr. zákona. Protože však na základě dovolání podané obviněnou nelze její postavení zhoršit a dovolání v její neprospěch podáno nebylo, Nejvyšší soud se proto v tomto směru přísnějším právním posouzením jednání obviněné nezabýval.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné A. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Jestliže dovolatelka v rámci svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zvážil odklad výkonu pravomocného rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu, je nutno vzít v úvahu, že takový návrh může podle citovaného zákonného ustanovení podat výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Takový návrh však podán nebyl a Nejvyšší soud sám neshledal důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Proto o tomto návrhu nerozhodoval
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h