ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.116.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 116/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2005 dovolání obviněného P. K ., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 3 To 471/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 207/2003, a rozhodl takto:
Dovolání P K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 12 T 207/2003, byl obviněný P. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, za který byl podle §247 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění P. K. a M. Ř. dne 27. 9. 2003 kolem 01.55 hodin v O. – M. H., poblíž prodejny B., v úmyslu vniknout do novinového stánku majitelky A. S. a odcizit tam blíže nespecifikované věci, počali páčit kovovou montážní tyčí zámek ochranné mříže, jíž jsou opatřeny vstupní dveře, dovnitř však nevnikli a ke škodě jmenované tak nic neodcizili, neboť byli zadrženi hlídkou Městské policie Ostrava, a to přesto, že obviněný P. K. byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 72 T 239/2000 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 13 měsíců, který vykonal dne 24. 6. 2002 a obviněný M. Ř. byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 10 T 167/2001, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 471/2004 napadený rozsudek zrušil a znovu rozhodl pokud jde o obviněného M. Ř. Odvolání obviněného P. K. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný P. K. ve lhůtě podle §256e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Ve stručném odůvodnění svého dovolání tvrdí, že vytýkaného skutku se nedopustil, že proti němu svědčí pouze jeho doznání v přípravném řízení, které údajně učinil po slibem, že pokud se dozná, nepůjde do vazby, a dále namítá, že v průběhu vyšetřování nebyl obstarán jediný objektivní důkaz nezávislý na jeho výpovědi (jako např. otisky rukou, pachové stopy apod.).
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby jej svým rozhodnutím zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že podané dovolání směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu a protože takto koncipované dovolání není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob a obsah dokazování a své námitky omezuje prakticky jen na konstatování, že trestný čin nespáchal, i když se k němu doznal. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h