ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.12.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 12/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 o dovolání podaném F. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 61/2004 ze dne 7. 10. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 2/2004 ze dne 5. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným pokusem k trestnému činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za užití §32 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické a to ambulantní formou.
V předmětné věci podal F. B. (stejně jako jeho manželka a v jeho neprospěch i příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci a to rozsudkem sp. zn. 1 To 61/2004 ze dne 7. 10. 2004, kdy podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek zrušil. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným pokusem k trestnému činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. pro skutek, který podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Dovolateli poté uložil podle §219 odst. 2 tr. zák. za užití §32 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi let a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu také uložil ochranné psychiatrické léčení a to formou ústavní.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal F. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, v důsledku čehož takto nesprávně právně posoudily i samotný skutek. V této souvislosti poukázal na to, že soudy při svém rozhodování vycházely pouze z výpovědí poškozené učiněné v přípravném řízení a nevzaly v potaz obsáhlou korespondenci mezi ním a poškozenou po uvedeném skutku, stejně jako fakt, že poškozená podala v jeho prospěch odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dále namítl, že nikdy neměl zájem na tom, aby poškozenou usmrtil, resp. nikdy neměl zájem na tom, že by svým jednáním mohl eventuálně předpokládat, že poškozenou usmrtí a v posledku nebyl ani zjištěn motiv jeho jednání. Poukázal i na to, že v kritické chvíli mohl poškozenou snadno usmrtit, neučinil tak, ale naopak podnikl kroky k odvrácení škodlivého následku, když hasil vznikající požár a přivolal vozidlo rychlé záchranné služby. To vše nasvědčuje tomu, že nebyl ani srozuměn se smrtícím následkem. Proto také navrhl, aby dovolací soud postupoval ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. a napadená rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel citovaná rozhodnutí napadl fakticky, ale i výslovně v souvislosti se soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Ke skutkovým zjištěním však v předmětné věci soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení a to způsobem, který neodporuje zásadám formální logiky. Za dané situace je takto i dovolací soud učiněnými skutkovými zjištěními vázán a to i z pohledu ve věci užitého dovolacího důvodu, když předmětný skutek byl právně posouzen v souladu s již zmíněnými učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhl proto, aby dovolací soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a alternativně potom navrhl s poukazem na to, že posouzení formy zavinění je otázkou právní (z hlediska užitého dovolacího důvodu), podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť způsob provedení činu jinou než úmyslnou formu zavinění vylučuje.
Na tomto místě je nutné uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jako takové ho lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak v uvedeném směru určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny a tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To samozřejmě za nezbytného předpokladu, že skutkový děj byl ustaven co do svého rozsahu i obsahu způsobem, který vůbec umožnil soudům z něj také vycházet a právně tak příslušný skutek zákonu odpovídajícím způsobem kvalifikovat. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Část dovolacích argumentů v posuzované věci však směřuje i do právního posouzení skutku popsaného v rozsudku odvolacího soudu, když dovolatel namítl absenci zákonem vyžadované subjektivní stránky trestného činu kladeného mu za vinu s tím, že jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku se nedopustil pokusu k trestnému činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť nebyl prokázán jeho úmysl jednat soudy popsaným způsobem, když v dané věci na jeho úmysl lze usuzovat pouze nepřímo a to z okolností objektivní povahy, které je zapotřebí hodnotit všechny v jejich souvislosti (zejména ve chvíli kdy chybí doznání pachatele). K této námitce (soudy konstatovaného úmyslného zavinění) nutno poukázat ve stručnosti na závěry v tomto směru vyjádřené v rozhodnutí soudů obou stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování a z něj se odvíjejících skutkových zjištění. V této souvislosti lze především souhlasit s argumentací vedenou v napadeném rozhodnutí především odvolacím soudem, kdy nepochybně úmyslným zapálením dostatečného množství hořlavé látky na těle poškozené dovolatel v té chvíli minimálně věděl, že může způsobit smrt poškozené a s touto skutečností byl zjevně srozuměn. Stejně tak přiléhavě kvalifikoval odvolací soud jednání dovolatele jako pokus k označenému trestnému činu, když poukázal na to, že k odstranění nebezpečí vzniklého vůči chráněnému zájmu (ochraně života) nedošlo výlučně jeho činností, když v jeho možnostech v kritické době ani nebylo dosáhnout zániku trestnosti ukončeného pokusu. Proto také správně odvolací soud kvalifikoval čin dovolatele jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (včetně trýznivého způsobu spáchání činu) a nikoli jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V těchto souvislostech potom není na místě ani přeceňovat pozdější vstřícný přístup poškozené k uvedené trestné činnosti dovolatele, když ten se v konečném důsledku jeví jako irelevantní.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka