ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1380.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1380/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 dovolání obviněného Ing. P. D., , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 9 To 17/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 10/2000, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. P. D. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 2 T 10/2000, byl obviněný Ing. P. D. uznán vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 4 tr. zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za který byl podle §248 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou J. T. zaplatit poškozené L. s. T. na náhradu škody částku 5.561.200,- Kč.
Podkladem výroku o vině obviněného Ing. P. D. se stalo zjištění soudu prvního stupně, že jako společník a jednatel společnosti A. T., s.r.o., po předchozí dohodě se spoluobžalovanou J. T. jako společnicí téže obchodní společnosti, založil dne 25. 1. 1993 v T. u B. B., a.s., P., pobočka T., pro společnost B. T., s.r.o., jejímž byl společníkem a jednatelem, na který obžalovaná T. postupně odeslala z prostředků L. s. T. celkem částku 5.561.200,- Kč, které obžalovaný Ing. D. spolu s obžalovanou T. z uvedeného účtu v hotovosti postupně do 7. 9. 1993 vybrali a peníze použili k úhradě dluhů společnosti A. T., s.r.o.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 17/2004 zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu ohledně J. T. ve výroku o trestu a ohledně obou obžalovaných podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu ve výroku o náhradě škody, když zrušil uloženou povinnost obou obžalovaných společně a nerozdílně zaplatit poškozené L. s. T. na náhradě škody částku 5.561.200,- Kč.
Výrok o vině a výrok o trestu ohledně Ing. P. D. zůstal rozsudkem odvolacího soudu nezměněn. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená L. s. T., odkázána s celým uplatněným nárokem na náhradu škody vůči obžalovanému Ing. P. D. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, kterým napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu kromě výroku o zrušení výroku soudu prvního stupně o uložení povinnosti k náhradě škody a kromě výroku o odkázání poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věch občanskoprávních. Obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu rozdíl mezi podnikáním fyzické osoby S. T. a podnikáním obchodní společnosti A. T., přičemž nevyslovenou úvahu soudu, že mezi uvedenými subjekty není rozdílu, považuje za úvahu v rozporu s hmotným právem. Dále označuje zjištění soudu ohledně prospěchu dovolatele z trestného jednání obviněné T. za dohady nepodložené žádnými důkazy, nemající žádného podkladu ve spisovém materiálu. Za nesprávné dále označuje úvahy odvolacího soudu v otázce jeho zavinění s tím, že dle jeho názoru odvolací soud nekriticky v této věci převzal úvahy soudu prvého stupně a své rozhodnutí zatížil stejným pochybením. Soudům obou stupňů pak vytýká údajné nesprávné právní posouzení spočívající dle jeho názoru v tom, že k jeho tíži započetly i částky, které z účtu byly vyzvednuty po zřízení podpisového práva J. T. bez jakékoli jeho součinnosti a tedy bez jeho zavinění. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Především konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu byl použit nesprávně, neboť zákonné podmínky použití tohoto dovolacího důvodu nebyly v případě obviněného Ing. P. D. naplněny. Dále konstatuje, že většina námitek dovolatele směřuje proti skutkovým závěrům soudu a proto je v rámci řízení o dovolání nepřezkoumatelná. Za námitku odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označuje toliko tu část dovolání, ve které obviněný odmítá existenci svého zavinění na odčerpání těch částek, které z účtu společnosti B. T. fyzicky vybrala obviněná T. Tuto námitku označuje z hmotněprávního hlediska za zcela irelevantní s tím, že z hlediska právní kvalifikace jednání dovolatele jako účastenství ve formě pomoci ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona je lhostejné, který z obviněných fyzicky provedl výběr peněz z tohoto bankovního účtu. Navrhuje proto, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z přiloženého spisového materiálu k dovolání obviněného Ing. D. je zcela zjevné, že o takový případ se nejedná a uvedený použitý důvod byl použit nesprávně, v rozporu s výše citovaným ustanovením tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale většinu svých námitek staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání již učiněných a ustálených skutkových zjištění. Dovolací soud je přitom povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Jestliže tedy námitky dovolatele směřují proti skutkovým zjištěním soudu, ač je formálně deklarováno, že jde o námitky proti právnímu posouzení, musel by Nejvyšší soud takové dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání, které svým obsahem není v souladu se zákonnými dovolacími důvody.
V posuzovaném případě však Nejvyšší soud konstatuje, že pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze při určité míře tolerance podřadit tu část dovolání, ve které obviněný Ing. D. vyslovuje názor, že soud pochybil, když pod jeho zavinění zahrnul i ty případy, kdy z účtu společnosti B. T. čerpala obviněná T. Tuto námitku však Nejvyšší soud považuje z hlediska hmotněprávního posouzení věci za zjevně neopodstatněnou. Soudy obou stupňů totiž zjistily, že obviněný Ing. P. D. úmyslně vytvářel spoluobviněné T. podmínky pro páchání trestné činnosti a to již tím, že po předchozí dohodě s ní zřídil bankovní účet, na který obviněná převáděla finanční prostředky z účtu svého zaměstnavatele, přičemž k tomuto účtu jí navíc později zřídil podpisové právo. Je tedy z hlediska právní kvalifikace jednání Ing. P. D. jako účastenství ve formě pomoci podle ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona lhostejné, který z obviněných fyzicky provedl výběr peněz z takto zřízeného bankovního účtu.
Ve světle těchto skutečností Nejvyšší soud neshledal pochybení soudů obou stupňů v hmotněprávním posouzení učiněných skutkových zjištění a námitky dovolatele v této věci tedy považuje za zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že přezkoumatelná část dovolání /tedy ta část, která je v souladu s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ je zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného Ing. P. D. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. ledna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h