ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1396.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1396/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2005 dovolání obviněného J. H ., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 To 697/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 T 18/2003, a rozhodl takto:
Dovolání J. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 1 T 18/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, za který byl podle §247 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 27. 11. 2002 v prodejně textilu L. po předchozí společné domluvě vzal z regálu dvoje dětské rifle v celkové hodnotě 430,- Kč, které vložil do tašky M. H., v úmyslu tyto odnést bez zaplacení, přičemž na místě byl zadržen vedoucí prodejny, a to vše ku škodě firmy P. M., N. – p. P. 9, přičemž jednání dopustil se přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 11. 2001 sp. zn. 7 T 877/2001, který právní moci ohledně obžalovaného nabyl dne 26. 1. 2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 220 hodin, který dosud nevykonal.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 697/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Z odůvodnění jeho mimořádného opravného prostředku je však zjevné, že nenapadá nesprávné právní posouzení skutku, nýbrž směřuje proti výroku o trestu, který se mu jeví vzhledem k okolnostem případu jako nepřiměřeně přísný. K tomu uvádí, že předchozí trest obecně prospěšných prací za předchozí trestnou činnost je dle jeho názoru přiměřený, je ochoten takový trest vykonat, trest odnětí svobody se mu však jeví jako nepřiměřeně přísný a v této souvislosti upozorňuje, že trestný čin nebyl dokonán. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 a ustanovení §265l tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu (nespecifikuje kterému), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal v rozhodl.
Součástí dovolání je i požadavek obviněného o odklad výkonu uloženého trestu do doby rozhodnutí dovolacího soudu. K tomuto návrhu nebyl s dovoláním předložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h tr. řádu. Ve svém dovolání a jeho doplnění ze dne 29. 7. 2004 obviněný dále žádá i o osvobození od zaplacení soudního poplatku 10.000,- Kč, což odůvodňuje svými osobními majetkovými a výdělečnými poměry.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah dovolání je v rozporu s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel napadá toliko výrok o trestu, který je však možno dovoláním napadnout v rámci a za podmínek dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obsah dovolání však není v souladu ani s tímto dovolacím důvodem. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v údajně nesprávném posouzení okolností ovlivňujících druh a výši trestu s tím, že obviněný vyslovuje názor, že soud rozhodl o nepřiměřeně přísném trestu. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravné prostředku sice formálně vytýká údajně nesprávné hmotně právní posouzení, ale z obsahu dovolání je zcela zjevné, že nenamítá žádné právní vady, nýbrž se domáhá přehodnocení uvážení soudu o druhu a výši trestu. Tím se v podstatě domáhá přezkumu věci ve třetím stupni.
Dovoláním lze podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu napadat i výrok o trestu, to ovšem jen za podmínky, jestliže obviněný tvrdí, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K ničemu takovému ovšem v posuzovaném případě nedošlo a dovolatel ani ve svém mimořádném opravném prostředku nic takového netvrdí.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Pokud jde o námitku obviněného, že není pravdivé tvrzení soudu, že obviněný trest obecně prospěšných prací nevykonal, zatímco on nyní ke svému dovolání dokládá, že tento trest vykonal, pak Nejvyšší soud považuje tuto námitku za zcela irelevantní, a to především z hlediska doby spáchání trestného činu, který je předmětem dovolání, doby rozhodování soudu a data vykonání trestu obecně prospěšných prací. Ani tuto námitku nelze označit za takovou, která by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného J. H. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K požadavku obviněného o „osvobození zpoplatnění v částce 10.000,- Kč“, Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že o tomto požadavku v řízení o dovolání nerozhodoval, a to zejména s ohledem na příslušná ustanovení tr. řádu, dle kterých se nejedná o soudní poplatek, nýbrž o finanční plnění jiného druhu se zvláštní právní úpravou, která je nepochybně obhájci obviněného známa.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. ledna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h