ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1452.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1452/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2005 dovolání obviněného S. Z., dříve K., roz. Ko., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 13 To 222/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 84/2002, a rozhodl takto:
Dovolání S. Z. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 3 T 84/2002, byl obviněný S. Z. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zákona a byl odsouzen podle §213 odst. 3 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný úmyslně od začátku února 1999 do 25. 3. 2002 v trvalém bydlišti ani jinde neplnil vyživovací povinnost na syna J., jejíž výše byla stanovena rozsudkem OS Kolín č.j. 5C 667/95 ze dne 20. 10. 1995 v částce 800,- Kč měsíčně a za toto období dluží k rukám matky dítěte Ja. Ko., částku 17.571,- Kč a dále dluží na účet Okresního úřadu v Kolíně částku 8.129,- Kč, kterou celkem poskytl za obžalovaného matce dítěte, neboť matka se ocitla v tíživé sociální situaci a nebyla sama schopna krýt potřebu dítěte, za toto období obžalovaný pracoval u několika firem, ale vždy sám ukončil pracovní poměr nebo s ním byl ukončen ze strany organizace pro hrubé porušení pracovní kázně, z evidence úřadu práce byl dne 21. 7. 1999 sankčně vyřazen.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2004 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 13 To 222/2004 odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že napadá obě rozhodnutí v celém rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, k čemuž uvádí, že jak z obsahu trestního spisu, tak výslechem obviněného mohl soud spolehlivě zjistit, zda a ve kterých jednotlivých časových úsecích obviněný neměl z čeho výživné platit, event. zda se tomuto placení úmyslně vyhýbal, dále že obžalobou nebylo nikterak zdůvodněno použití vyšší trestní sazby, dále že policejní orgán neprovedl výslech obviněného zákonným způsobem a soud proto měl zajistit účast obviněného v hlavním líčení. Vyslovuje tedy názor, že nebyly splněny podmínky k řízení proti uprchlému. Dále dovolatel vyslovuje názor, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože dle jeho názoru soud učinil právní závěry, aniž řádně a spolehlivě zjistil skutkový stav. K tomuto svému názoru podává bližší vysvětlení. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Součástí dovolání je pak jeho žádost o odklad výkonu uloženého trestu. K této žádosti však není připojen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V rámci svého vyjádření podrobně rozebírá jednotlivé námitky dovolatele a uzavírá, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné. V prvé řadě upozorňuje na neopodstatněnost námitky obviněného, že nevěděl o vedení trestního stíhání proti němu jako proti uprchlému s tím, že nelze klást za vinu orgánům činným v trestním řízení, jestliže obhájce obviněného nevyužil svého práva k nahlédnutí do spisu, případně si nevyžádal podklady od dřívějšího obhájce. Námitku obviněného ohledně doručení poučení podle §306 odst. 2 tr. řádu považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za řádně vyřešenou již soudem druhého stupně.
Pokud jde o námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudu, poukazuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na skutečnost, že námitky tohoto druhu nelze uplatňovat v řízení o dovolání, neboť neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Za v tomto smyslu relevantní považuje toliko výhradu obviněného, že skutková zjištění soudu neodůvodňují právní posouzení věci též podle §213 odst. 3 tr. zákona, považuje však i tuto námitku za zjevně neopodstatněnou, a to právě s ohledem na popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně.
Pokud pak jde o žádost obviněného o odklad výkonu trestu, upozorňuje na absenci návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně dle §265h odst. 3 tr. řádu a pro postup podle §265o odst. 1 tr. řádu neshledává důvody.
S ohledem na zjevnou neopodstatněnost dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem neodpovídá, neboť dovolatel své námitky uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu staví na zpochybnění skutkových zjištění soudu uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku a teprve následně vyslovuje názor, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Nenaplnění použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je ostatně zcela zjevné za samotného konstatování dovolatele, že „soud právní závěry učinil aniž řádně a spolehlivě zjistil skutkový stav“. Jestliže tedy dovolatel vznáší námitky tohoto druhu a cestou dovolání se domáhá nápravy skutkových zjištění, hodlá zřejmě navodit situaci, ve které staví dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. Předmětné řízení bylo řádně a odůvodněně vedeno jako řízení proti uprchlému a procesní pochybení soudu, na která poukazuje obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku, nebyla Nejvyšším soudem zjištěna. Námitkami obviněného v tomto ohledu se ostatně zabýval již soud odvolací a ve svém rozhodnutí svůj názor řádně odůvodnil. Okolnost, zda mělo být odvolání obviněného zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. řádu jako pozdě podané nebo jako odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzala, nepovažuje Nejvyšší soud z hlediska řízení o dovolání za věc zásadního právního významu, která by něco mohla změnit na postavení obviněného, neboť je zjevné, že právní úkon vzdání se odvolání byl učiněn relevantně, jménem samotného obviněného a překážka k použití ustanovení §235 odst. 1 tr. řádu zde v žádném případě nebyla, i když z ryze formálního hlediska lze mít k právním závěrům odvolacího soudu v tomto detailu výhrady.
V úvahu připadající výhrady vůči této věci v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm.l) tr. řádu ostatně dovolatel ani ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil a na takový dovolací důvod se neodkazuje.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, která je v souladu s použitým dovolacím důvodem a tedy v řízení o dovolání přezkoumatelná,je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. Z. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Vzhledem k absenci návrhu příslušného předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu, Nejvyšší soud o žádosti dovolatele o odklad výkonu uloženého trestu nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. ledna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h