ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1454.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1454/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2005 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obviněné E. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 10 To 432/2004, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 162/2003, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 10 To 432/2004, zrušuje v celé části týkající se obviněné E. Š.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část uvedeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 1 T 162/2003, byla obviněná E. Š. společně s obviněným Z. S. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž „dne 3. října 2002 okolo 8.30 hodin v H. K., v bytě užívaném manžely Š. fyzicky napadli S. Š., a to tak, že Z. S. ho opakovanými údery pěstí bil do hlavy, páteře a trupu, přičemž E. Š. mu držela nůž u hlavy, aby mu zabránila v obraně, a tak S. Š. způsobili podkožní krevní výrony v oblasti obou očnic, podkožní krevní výron o průměru 10 cm v dolní části hrudníku vlevo a zlomeninu X. žebra vlevo s průnikem vzduchu a krvácením do levé pohrudniční dutiny (pneumothorax), což si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci v nemocnici P. na traumatologickém oddělení od 3. října 2002 do 11. října 2002 s následným omezením na obvyklém způsobu života po dobu dalších tří až pěti týdnů.“ Za to byla obviněná E. Š. odsouzena podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl dále uložen trest propadnutí věci – kuchyňského nože Tescoma o délce čepele 15 cm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněným Z. S., V. z. p. ČR léčebné náklady v částce 25.095,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná E. Š. (a také obviněný Z. S.), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 10 To 432/2004, z podnětu odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a současně podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném popisu skutku uznal obviněnou E. Š. vinnou (stejně jako obviněného Z. S.) trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Za to ji odsoudil podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci – kuchyňského nože Tescoma o délce čepele 15 cm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněným Z. S. na náhradě škody V. z. p. ČR částku 25.095,- Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to ve prospěch obviněné, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku připomněla závěr odvolacího soudu, že obvinění Z. S. a E. Š. se nedopustili trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jak jejich jednání kvalifikoval nalézací soud, ale trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. K tomu poznamenala, že výchozím předpokladem ke změně právní kvalifikace bylo odlišné právní hodnocení zavinění ve vztahu k těžké újmě na zdraví, kterou poškozený v rámci posuzovaného skutku utrpěl. Poukázala přitom na názor odvolacího soudu, který ve shodě s rozsudkem soudu prvého stupně hodnotil zranění poškozeného jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., neboť za poškození důležitého orgánu je nutno považovat i takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déle trvající nebo trvalý následek. Poškozenému byla způsobena zlomenina desátého žebra vlevo s průnikem vzduchu a krvácením do levé pohrudniční dutiny (pneumothorax) a v případě tohoto zranění nelze vyloučit bezprostřední ohrožení životních funkcí těla poškozeného (selhání dechu a oběhu), k čemuž však nedošlo a a stav byl řešen specializovaným chirurgickým zákrokem. Z povahy útoku vůči tělu poškozeného, byť značné intenzity, vedeného ze strany obviněného Z. S. - s vědomím a za přispění obviněné E. Š. - pouze pěstmi, lze stěží dovozovat u obou obviněných volní složku jejich jednání, tedy že by byli minimálně srozuměni se vznikem těžké újmy na zdraví, tj. aby byl dán alespoň nepřímý úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Se zřetelem k těmto skutečnostem nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila souhlas se závěrem odvolacího soudu, že úmysl obou obviněných nepochybně směřoval k tomu, aby poškozenému ublížili na zdraví, avšak ke vzniku těžké újmy na zdraví došlo náhodou. Prosté zlomení žebra bez navazujícího pneumothoraxu by totiž těžkou újmou na zdraví nebylo a z tohoto důvodu oba obvinění odpovídají za těžší následek z vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., což však u obou s ohledem na ustanovení §6 písm. a) tr. zák. nevylučuje přihlédnout ke vzniku tohoto těžšího následku jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že poškozený S. Š. byl ve vztahu k obviněné E. Š. v průběhu trestního stíhání v postavení osoby blízké (manžel) a z tohoto důvodu měl jako svědek právo podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. odepřít výpověď. K rozvodu manželství došlo až dne 5. 5. 2003 a rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 20. 5. 2003. V těchto souvislostech konstatovala, že jednání obviněné E. Š. bylo obžalobou a následně i soudem prvého stupně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., který není vyjmenován v ustanovení §163a odst. 1 tr. ř., a tudíž v tomto stádiu trestního řízení nevznikla orgánům činným v trestním řízení povinnost vyzvat poškozeného k vyjádření, zda souhlasí s trestním stíhání manželky, resp. později bývalé manželky, a matky jeho dcery M. Tato povinnost však nastala při změně právní kvalifikace provedené odvolacím soudem, následně vyjádřené v napadeném rozsudku, kdy byl předmětný skutek nově posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Odvolací soud měl proto poté, co dospěl k použití uvedené právní kvalifikace, vyzvat poškozeného k vyjádření ve smyslu §163a odst. 1 tr. ř., příp. mu měl k tomuto vyjádření poskytnout lhůtu podle §163a odst. 2 tr. ř., což však neučinil. K uvedenému nejvyšší státní zástupkyně dodala, že na č. l. 114 trestního spisu je zaprotokolována žádost poškozeného S. Š., že by chtěl využít svého práva vyslovit nesouhlas se zahájením trestního řízení vůči své bývalé manželce, neboť nechce, aby toto mělo negativní vliv na jejich dceru. Při právní kvalifikaci jednání obviněné E. Š. jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. soud prvého stupně správně poškozeného poučil, že předmětný nesouhlas s trestním stíháním s ohledem na výčet trestných činů uvedený v §163a odst. 1 tr. ř. nelze vyslovit.
Nejvyšší státní zástupkyně k tomu dodala, že při překvalifikaci jednání obviněné E. Š. na trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. však odvolací soud opomněl toto stanovisko poškozeného S. Š. k trestnímu stíhání E. Š., ačkoli trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. je uveden ve výčtu trestných činů uvedených v ustanovení §163a odst. 1 tr. ř. a trestní stíhání obviněné E. Š. pro tento trestný čin je možné pouze se souhlasem poškozeného. Dále uvedla, že je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a tento souhlas nebyl dán, trestní stíhání obviněného je podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. nepřípustné a z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nejvyšší státní zástupkyně v závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
„1. podle §265k odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2004 sp. zn. 10 To 432/2004,
2. podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
3. v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.“ Nejvyšší státní zástupkyně současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. velmi stručně vyjádřila obviněná E. Š. Vyjádřila vděk za podání tohoto dovolání a dodala, že důvody v něm uváděné vychází z příslušných zákonných ustanovení, zejména §163 tr. ř. Vyslovila pak souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněné. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, tedy jestliže ve věci existoval některý z obligatorních znaků uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (v daném případě k odsuzujícímu rozsudku).
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je třeba považovat shora rozvedenou argumentaci nejvyšší státní zástupkyně za právně relevantní.
Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §163 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání pro trestné činy taxativně vymezené v tomto ustanovení, mj. i pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák., proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 tr. ř.), lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Podle §163 odst. 2 tr. ř. nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit. Z ustanovení §163a odst. 2 tr. ř. vyplývá, že jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle §163 tr. ř., tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty však již souhlas s trestním stíháním dát nelze, o čemž je třeba poškozeného písemně poučit.
Odepření souhlasu s trestním stíháním nebo jeho vzetí zpět je důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř.
Podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. je svědek oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. K tomu je třeba zdůraznit, že u „jiných osob“ v poměru rodinném nebo obdobném musí být zkoumán konkrétní příbuzenský nebo jiný vztah mezi takovými osobami, přičemž nezbytnou podmínkou je, aby újmu jedné z osob právem pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní.
V posuzované věci dovolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv manželství obviněné E. Š. a poškozeného S. Š. bylo pravomocně rozvedeno dne 20. 5. 2003, lze mezi těmito osobami dovodit takový poměr (zejména s ohledem na jejich společnou dceru M.), který zakládá důvod odepření výpovědi svědka podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. Z toho pak vyplývá, že trestní stíhání obviněné pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. bylo podmíněno souhlasem poškozeného podle §163 odst. 1 tr. ř. (k tomu přiměřeně srov. rozh. č. 52/1986 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti nelze pominout prohlášení poškozeného S. Š. u hlavního líčení dne 8. 3. 2004 (tj. po rozvodu manželství) zaprotokolované na č. l. 114 spisu, že „by chtěl využít svého práva nesouhlasit se zahájením tr. řízení vůči své bývalé manželce, protože nechce, aby to mělo negativní dopady na jejich společné dítě.“ Jestliže toto prohlášení s ohledem na tehdejší právní kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., který není uveden v taxativním výčtu trestných činů podléhajících souhlasu s trestním stíháním v ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., i se zřetelem k jeho dikci (srov. … by chtěl využít svého práva …) odvolací soud z procesního hlediska nepovažoval za právně relevantní, je v něm poměrně jednoznačně deklarován poměr mezi výše jmenovanými účastníky trestního řízení, k němuž měl odvolací soud při pozdější změně právní kvalifikace z hlediska právě citovaného zákonného ustanovení přihlédnout.
Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba přisvědčit názoru nejvyšší státní zástupkyně, že za dané situace měl odvolací soud při změně právní kvalifikace skutku z trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. na trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. (tuto změnu právní kvalifikace nutno již se zřetelem k zákazu reformationis in peius – dovolání bylo podáno ve prospěch obviněné E. Š. - akceptovat), postupovat v souladu s ustanovením §163 odst. 1 tr. ř. a poškozeného vyzvat k vyjádření, zda souhlasí s trestním stíháním obviněné E. Š., popř. mu k tomuto vyjádření poskytnout v souladu s ustanovením §163a odst. 2 tr. ř. přiměřenou lhůtu. Bez takového souhlasu totiž bylo trestní stíhání obviněné pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. nepřípustné.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněné E. Š. důvodným. Za tohoto stavu podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 10 To 432/2004, v části týkající se jmenované obviněné zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, kdy bude třeba rozhodnout o řádném opravném prostředku. V novém řízení se Krajský soud v Hradci Králové bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem při výkladu relevantních procesně právních otázek a bude povinen provést níže uvedená doplnění (§265s odst. 1 tr. ř.).
V podstatě jde o to, že bude muset znovu rozhodnout o odvolání obviněné E. Š., přičemž nejprve bude muset v souladu s ustanovením §163 odst. 1 tr. ř. vyzvat poškozeného S. Š. k vyjádření, zda-li souhlasí s trestním stíháním obviněné E. Š., popř. mu k tomuto vyjádření poskytnout v souladu s ustanovením §163a odst. 2 tr. ř. přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý