ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1468.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1468/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2005 dovolání obviněného M. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 10 To 242/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 149/2003, a rozhodl takto:
Dovolání M. F. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který byl podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození Ing. O. H. a Z. p. MV ČR odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 8. 2. 2003 okolo 11.30 hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. R. při jízdě po dálnici ve směru jízdy P.-P. okr. B., nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky, povětrnostním podmínkám, neboť v té době byla mlha a drobně sněžilo, vozovka byla mokrá a kluzká, přičemž se blížil v levém jízdním pruhu dálnice rychlostí nejméně 120-125 km/hod. k místu, kde docházelo ke kumulaci vozidel v důsledku jiné dopravní nehody, poté přejel z levého jízdního pruhu do pravého jízdního pruhu dálnice a v důsledku vyšší rychlosti ve snaze zabránit střetu s před ním pomalu jedoucími vozidly strhl řízení vpravo do odstavného pruhu, kde rychlostí v rozmezí 50-70 km/hod. srazil zde stojícího Ing. O. H., který zde upozorňoval přijíždějící vozidla na kolizní situaci, čímž mu způsobil těžké zranění – otřes mozku, zlomeninu dolní čelisti levé stehenní kosti s posunem úlomků, poranění vazivového aparátu pravého kolenního kloubu, zlomeninu horní části pravé lýtkové kosti, mnohočetné rány na čele a v oblasti obou očních víček, mnohočetné krevní podlitiny na hlavě, trupu a končetinách, tržnou ránu na hřbetu levé ruky, pro které byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší jak 6 týdnů, přičemž doba léčení přesáhne dobu 3 měsíců.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2004 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 242/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Berouně ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, protože soud druhého stupně vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly a naopak pominul rozhodné skutečnosti, které provedenými důkazy byly prokázány, a v hodnocení důkazů z hlediska pravdivosti, věrohodnosti je logický rozpor. Dále tvrdí, že se v dané situaci choval zcela v souladu s právem tak, aby neohrozil život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní život, že chování poškozeného nemohl předpokládat a tedy nemohl reagovat na jeho chování tak, aby mu nebyla způsobena újma, naopak konstatuje, že poškozený si počínal v rozporu s právem, když nedodržel zásadu, že osoba, která se snaží odvrátit nebezpečí, nesmí tak činit, pokud by svým jednáním vystavila vážnému ohrožení sama sebe, nebo jiné osoby, nebo následek takového jednání by byl ještě horší, než kdyby tak nekonala. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovuje názor, že vzhledem ke skutkovým okolnostem mělo být jeho jednání posouzeno jako jednání v krajní nouzi.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc přikázal (zřejmě tomuto soudu) k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah dovolání obviněného je obdobný jako předchozí obsah jeho obhajoby, svým charakterem se blíží opakovanému odvolání, kterým ovšem dovolání není a býti nemůže. Vyslovuje názor, že dovolání neobsahuje námitky charakteru hmotně právního, nýbrž směřuje proti údajným nedostatkům při zjišťování skutkového stavu věci a v hodnocení důkazů, což jsou ryze procesní postupy, jež zvoleným dovolacím důvodem nelze napadat. Z těchto důvodů proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, tvrdí, že skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje jejich odlišné hodnocení, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Teprve na základě takto zpochybněných skutkových zjištění se domáhá přehodnocení právního posouzení, a to jak jeho vlastního jednání (jako jednání v krajní nouzi), tak i jednání poškozeného. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, však usiluje o navození takové procesní situace, ve které by dovolací soud měl věc přezkoumávat ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. F. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. ledna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h