ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1469.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1469/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch K. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 485/2004 ze dne 29. 7. 2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 90/2004, a rozhodl podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu a §265l odst. 1 trestního řádu, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 485/2004 ze dne 29. 7. 2004 a usnesení Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 3 T 90/2004 ze dne 26. 5. 2004 se zrušují .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Okresnímu soudu v Chomutově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 3 T 90/2004 ze dne 26. 5. 2004 byla podle §222 odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) trestní věc obžalované K. L. pro skutek spočívající v tom, že dne 20. 12. 2003 v prodejně O., spol. s r. o. v Ch. uvedla v čestném prohlášení nepravdivé skutečnosti ohledně zaměstnání a výše pracovního příjmu, na jejichž podkladě s ní poškozená společnost H. C. F., a. s., B., uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, v němž byl spatřován trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona, postoupena Komisi k projednávání přestupků Městského úřadu v Ch.
O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 485/2004 tak, že podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadla včas a za splnění všech zákonem předpokládaných náležitostí nejvyšší státní zástupkyně dovoláním s tím, že citovaným usnesením byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá trestního řádu, neboť tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydáním dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o postoupení věci jiném orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (§265b odst. 1 písm. f/ tr. ř.) a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). V důvodech podaného dovolání poukázala na to, že podstatou nesprávných rozhodnutí obou soudů je jejich mylný právní závěr vycházející z vadného výkladu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky uveřejněného pod č. 6/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které se týká povahy úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení §250b trestního zákona. V těchto souvislostech poukázala na to, že předmětná smlouva sjednaná mezi obviněnou L. a společností H. C. F. a. s., která je nedílnou součástí zjištěného skutkového děje, představuje vztah věřitele a dlužníka, kdy bylo sjednáno mezi oběma plnění, jehož předmětem je poskytnutí úvěru (a tedy peněžitého plnění) za účelem koupě spotřebního předmětu (DVD přehrávač). V rámci této smlouvy (formulářového typu) se obviněná jako klientka poškozené společnosti H. C. F. a. s. se sídlem v B. zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 309,-Kč a současně vyslovila souhlas s tím, že uvedená společnost převede peněžní prostředky ve výši poskytnutého úvěru přímo prodejci zmíněného spotřebního předmětu (firmě O., spol. s r. o. Ch.). To znamená, že mezi společností H. C. F. a. s. a obviněnou takto vznikl úvěrový vztah ve smyslu §497 a násl. obchodního zákoníku a mezi společností O., spol. s r. o. a obviněnou vznikl kupní vztah ve smyslu §612 a násl. občanského zákoníku. Oba soudy proto hodnotily povahu uvedených právních vztahů chybně, neboť v posuzované věci se jedná o účelově vázané poskytnutí peněžních prostředků společností H. C. F. a. s., se sídlem v B., i když ty byly vyplaceny přímo na účet prodejce, kterým byla v dané věci firma O. spol. s r. o. Ch., který na základě toho kupní smlouvou převedl na obviněnou zmíněný DVD přehrávač. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 věty druhé tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 485/2004 ze dne 29. 7. 2004, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 3 T 90/2004 ze dne 26. 5. 2004 a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Nad rámec uplatněných dovolacích důvodů uvedla, že výrok citovaného usnesení soudu prvního stupně je neúplný, protože neobsahuje konstatování, že nejde v případě obviněné o trestný čin s tím, že by v případě označeného skutku mohl být tento jiným orgánem posouzen jako přestupek, o kterém je tento orgán příslušný rozhodovat. V tomto směru však neučinila žádný návrh ve smyslu existence §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť s ohledem na výše zmíněná pochybení obou soudů, spočívající v nesprávném právním posouzení předmětného skutku, lze tato napravit pouze kasací obou zmíněných rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V posuzované věci dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že uplatněný dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. je dán, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydáním dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně samotných důvodů, které vedly dovolací soud k tomuto názoru, lze ve stručnosti v tomto směru odkázat na důvody, které ve svém dovolání uvedla nejvyšší státní zástupkyně, se kterými nelze než souhlasit. Je pouze na místě dodat, že předmětný skutek byl nepochybně prokázán na základě úplného rozsahu i obsahu dokazování vedeného před soudy. Takto zjištěný skutek bylo na místě posuzovat právě také z hlediska již citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky uveřejněného pod č. 6/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, když výklad tohoto stanoviska koresponduje v dané věci s argumentací vedenou právě v důvodech podaného dovolání. V této souvislosti je na místě zdůraznit především to, že právě poskytnutí úvěru (příslušné finanční částky) uvedenou společností umožnilo obviněné nákup spotřebního předmětu od společnosti jiné. Takovým jednáním potom obviněná naplnila všechny znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona a to i z hlediska případného vzniku škody a její výše. Dovolací soud se shodl i s úvahou dovolatelky ohledně případné existence dovolacího důvodu podle §250b odst. 1 písm. k) tr. ř., jehož akceptování v daných souvislostech se jeví jako redundantní. Její návrh na to, aby soud prvního stupně předmětnou věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu však neakceptoval, když k takovému postupu nevidí důvod a v tomto směru ani uvedený návrh dovolatelka nijak neodůvodnila.
S poukazem na uvedené proto Nejvyšší soud České republiky z podnětu podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. citovaná usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i Okresního soudu v Chomutově, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k povaze věci je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit ve veřejném zasedání (§265m odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
V novém řízení se Okresní soud v Chomutově bude muset předmětnou věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž při svém rozhodování je vázán právním názorem vysloveným dovolacím soudem k výkladu relevantních zejména hmotně právních otázek, na které je v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazováno (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka