ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1501.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1501/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 dovolání obviněného I. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 31 To 385/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 307/2002, a rozhodl takto:
Dovolání I. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 5 T 307/2002, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §249 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 13. 12. 2001 mezi 09.00 hod. a 09.30 hod. v Č. L., v kanceláři firmy poškozeného L. K., se zmocnil klíče od jeho osobního automobilu zn. Ford Fiesta, zaparkovaného před budovou, a bez souhlasu poškozeného s vozidlem odjel směrem ke svému bydlišti, po cestě byl zadržen hlídkou policie, škoda na vozidle nevznikla.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2003 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 31 To 385/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a usnesení odvolacího soudu s výslovným odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že skutek zjištěný soudem byl u něj kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nebyla naplněna skutková podstata žádného z trestných činů uvedených v trestním zákoně. Tyto námitky označuje jako námitky právní povahy a dovozuje, že s ohledem na tyto námitky nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání a tedy že byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Svůj názor o údajně nesprávném právním posouzení skutku opírá o tvrzení, že jeho jednání vůči poškozenému nikdy nebylo protiprávní, neboť jednal po souhlasu poškozeného, což dle jeho tvrzení bylo v předcházejícím řízení opominuto, resp. tato okolnost údajně nebyla vzata v úvahu. Další část odůvodnění dovolání se pak věnuje podrobnostem vysvětlujícím výše uvedené tvrzení dovolatele.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že přes formálně uplatněné dovolací důvody obviněný ve svém mimořádném prostředku neuplatňuje námitky právní povahy, nýbrž pouze vytýká údajné nedostatky při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Protože takový obsah dovolání není slučitelný s žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Své dovolání opírá především o zpochybnění skutkového zjištění soudu (jednoznačně uvedeného ve výroku odsuzujícího rozsudku), že jednal bez souhlasu poškozeného. Tvrzení obviněného, že svým dovoláním vznáší námitky právní povahy, jednoznačně neodpovídá skutečnosti, neboť údajně nesprávné právní posouzení dovolatel vytýká až na základě zpochybnění skutkových zjištění soudů obou stupňů. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud přezkoumával věc ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jeho údajnou existenci obviněný rovněž odvozuje ze zpochybnění skutkových zjištění soudu, tedy způsobem, který je v rámci dovolání jako mimořádného opravného prostředku nepřípustný. Ani tomuto dovolacímu důvodu obsah podaného dovolání jednoznačně neodpovídá a je s ním ve zřejmém rozporu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného I. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h