ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.151.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 151/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. března 2005 dovolání obviněného L. X. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 10 To 26/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 12/2003, a rozhodl takto:
Dovolání L. X. T. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 48 T 12/2003, byl obviněný L. X. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, za který byl podle §234 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na neurčito.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 2. 6. 1996 v ranních hodinách v T., po vzájemné domluvě s odsouzenými H. T. L., T. V. T. a D. T. T., vnikl do bytu poškozených N. V. T. a jeho manželky D. T. L., tak, že odsouzený N. T. T., nacházející se v té době v bytě, ostatním pachatelům pod smyšlenou záminkou odemkl a otevřel dveře, v bytě pak obžalovaný L. X. T. společně s odsouzenými H. T. L., T. V. T. a D. T. T. maskovaní a ozbrojení nejméně pistolí s tlumičem pod pohrůžkami použití pistole a za použití násilí vymáhali na poškozených vydání peněz a zmocnili se nejméně částky 1.000,- DM a 1.000,- Kč, přičemž během činu za přesně nezjištěných okolností došlo k usmrcení poškozeného N. V. T. dvěma výstřely z pistole ráže 6,35 mm opatřené tlumičem.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný L. X. T. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 26/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §256e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu s výslovným odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm g), l) tr. řádu. Ve stručném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když tento skutek byl kvalifikován podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, když dle jeho názoru měl být tento skutek kvalifikován podle §234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Tento názor opírá o tvrzení, že podle výroku o vině došlo k usmrcení poškozeného N. V. T. za přesně nezjištěných okolností, tedy nebylo zjištěno, kdo ze spolupachatelů vůči poškozenému zbraň užil a tedy vůči dovolateli nebylo zjištěno více, než o zavinění ostatních spolupachatelů. Ve skutečnosti, že při výše tvrzeném nesprávném právním posouzení soudem prvního stupně nedošlo k odstranění této vady soudem odvolacím, spatřuje obviněný porušení ustanovení §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu ze strany odvolacího soudu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a aby buď věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ve věci sám rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vyslovuje názor, že skutková věta napadeného rozhodnutí není v rozporu s větou právní, přičemž poukazuje na to, že z odůvodnění rozsudku zjevně vyplývá, že dovolatel byl narozdíl od ostatních spolupachatelů ozbrojen pistolí, s kterou manipuloval, přičemž věděl, že poškozený se může bránit a může při tom dojít i ke střelbě s event. fatálními následky. Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obsah námitek obsažených v dovolání je se zmíněnými dovolacími důvody v souladu.
Věcným přezkoumáním vznesených námitek však dospěl Nejvyšší soud k názoru, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Podstatou dovolání je názor obviněného, že jeho jednání nemělo být s ohledem na skutkovou větu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně kvalifikováno i podle odstavce třetího ustanovení §234 tr. zákona, nýbrž toliko podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Tuto námitku obviněný ostatně uplatnil již v rámci svého řádného opravného prostředku a nyní spatřuje nesprávné právní posouzení i na straně Vrchního soudu v Praze, který této námitce nevyhověl a odvolání zamítl. Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů při právním posouzení žalovaného skutku nepochybily a právní kvalifikaci jednání obviněného určily zcela v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními (která nelze v řízení o dovolání zpochybňovat). Skutečnost, že ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku je konstatováno, že k usmrcení poškozeného došlo“ za přesně nezjištěných okolností“, není v rozporu se závěrem soudu o zavinění dovolatele, a to s ohledem na skutkové okolnosti případu, které jsou v rozhodnutí obou soudů řádně rozvedeny a je vysvětlen i postup při hodnocení provedených důkazů. Ze skutkových okolností je zcela zjevné, že se jednalo o útok provedený ve spolupachatelství, kde zavinění dovolatele ve formě nejméně vědomé nedbalosti nelze zpochybnit. To je ostatně náležitě vysvětleno již v odůvodnění odvolacího soudu, které není nutné opakovat a jemuž je nutno přisvědčit.
Je tedy zcela zjevné, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku soudy obou stupňů oproti tvrzení dovolatele nedošlo a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v posuzovaném případě nebyl naplněn. S ohledem na tuto skutečnost nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který obviněný uplatňuje právě v návaznosti na tvrzení o existenci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání L. X. T. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. března 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h