ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1519.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1519/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 dovolání obviněného Ing. J. K ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 8. 2004, sp. zn. 2 To 766/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 T 29/2004, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. J. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 6 T 29/2004, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §221 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Současně citovaný rozsudek obsahuje výrok o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 10. 9. 2003 kolem 23.00 hod. v T., okres P., na křižovatce ulic D. a C., bez jakéhokoliv varování vystřelil ze vzdálenosti 1,5 – 2 m plynovým revolverem zn. M. P., kalibr 9 mm, váha 540 g, směrem do obličeje poškozenému L. N., a způsobil mu tím zranění, spočívající v lehkém zarudnutí obou spojivkových vaků a očních víček spojené s pálením a pícháním v očích, mlhavé vidění, zcela povrchní a lehké poranění obou očí ve smyslu dvou tečkovitých, zcela povrchních erosí rohovek a lehkou nedoslýchavost oboustranně spojenou s mírnými ušními šelesty, přičemž u poškozeného nebyla zjištěna žádná další zranění, či funkční změny zrakového a sluchového aparátu a byl u něj vyloučen otřes mozku, a poškozený byl pro výše uvedená zranění hospitalizován v Nemocnici s poliklinikou v P. od 12. 9. 2003 do 19. 9. 2003, když po propuštění z ústavní léčby konstatovali ošetřující lékaři úplné vyhojení vzniklého poranění s úpravou všech funkčních odchylek a poruch postiženého zrakového i sluchového aparátu, což bylo potvrzeno opakovanými kontrolními vyšetřeními, omezen v běžném způsobu života po dobu 14 dnů, pracovní neschopnost do 17. 11. 2003.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2004 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 2 To 766/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Přerově dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a usnesení odvolacího soudu, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého dovolání především vyslovuje názor, že na základě důkazů, které ve věci byly provedeny, nelze učinit závěr, že došlo k žalovanému skutku tak, jak je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně skutek popsán. K tomuto svému tvrzení doplňuje i některé skutečnosti skutkového charakteru. Dále v podaném mimořádném opravném prostředku vyslovuje názor, že odvolací soud v rámci právního posouzení věci nedůsledně a ne zcela pečlivě hodnotil otázku, zda-li výstřelu předcházelo takové jednání ze strany poškozeného, které by odůvodňovalo závěr ve smyslu §13 tr. zákona, že ze strany poškozeného hrozil obviněnému útok nebo zda takový útok trval. V další části odůvodnění svého dovolání uvádí další podrobnosti skutkového charakteru a rovněž námitku, že dle jeho názoru měl být v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ zproštěn obžaloby. Poukazuje i na údajné značné rozpory ve výpovědích svědků, nesouhlasí se závěrem, že dílčí rozpory neznevěrohodňují žádnou z výpovědí, znovu opakuje tvrzení, že jednal v sebeobraně a namítá i postup odvolacího soudu, který neuznal, že je třeba důkazní řízení doplňovat a vyslechnout další svědky navrhované obhajobou.
V petitu svého dovolání – upřesněného ještě dodatkem z 22. 12. 2004 – navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Zabývá se především otázkou, zda výstřelu, který učinil obviněný, předcházelo takové jednání ze strany poškozeného, které by odůvodňovalo závěr ve smyslu ustanovení §13 tr. zákona, tedy že ze strany poškozeného obviněnému hrozil útok nebo zda takový útok trval. Na základě posouzení této otázky dospívá k závěru, že provedené důkazy a na jejich základě učiněná skutková zjištění v této věci jsou zřejmá a že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Z tohoto důvodu navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, kdy staví dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Jestliže dovolatel vznáší námitku proti právnímu posouzení jeho jednání z hlediska ustanovení §13 tr. zákona, pak z obsahu dovolání je zjevné, že i tuto záležitost odvozuje od zpochybnění skutkových zjištění soudu a na tom, že předkládá vlastní verzi skutkového děje, která se od skutkových zjištění soudu zásadně liší.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h