ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.158.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 158/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 o dovolání podaném I. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 163/2004 ze dne 29. 6. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 66/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 66/2003 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody, který jí byl podmíněně odložen a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podala I. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 163/2004 ze dne 29. 6. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a s ním spojeného rozsudku soudu prvního stupně podala I. Z. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy shledaly její vinu předmětným trestným činem na základě nedostatečně provedeného dokazování, když vycházely pouze ze zjištění, že svědek J. M. měl zpronevěřené vozidlo převést do zahraničí a přes opakované návrhy nebyl tento svědek (klíčový) soudem slyšen. Poukázala i na to, že bylo slyšeno více svědků vypovídajících v její prospěch s tím, že jejich výpovědi byly soudy shledány jako nevěrohodné. Těmito skutečnostmi (zejména nevyslechnutí klíčového svědka ani odvolacím soudem) nebyla odstraněna zásadní vada řízení v její trestní věci a za tohoto stavu tak nemělo být zamítnuto její odvolání, když pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky. Navrhla, aby „dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelka se podaným dovoláním domáhá zásahu do skutkového stavu věci, když soudům vytýká nedostatečnost povinného respektu k procesním pravidlům o nezbytném rozsahu provedeného dokazování a předepsaném způsobu jeho hodnocení. Svůj závěr o nesprávném posouzení předmětného skutku se snaží prosadit za pomoci jiného než přisouzeného skutkového stavu věci, a proto se nelze okruhem jejích dovolacích námitek obsahově zabývat a to z hlediska zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poukázala státní zástupkyně na to, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno na základě věcného přezkoumání napadeného rozsudku. Uzavřela s tím, že v dané věci jsou učiněná skutková zjištění v plném souladu s přijatými právními závěry odrážejícími se ve správném způsobu posouzení trestní odpovědnosti dovolatelky. Proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podmínky prvé části tohoto dovolacího důvodu v předmětné věci zjevně naplněny nebyly, protože při projednání odvolání odvolací soud aplikoval postup podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a po věcném projednání podaného odvolání rozhodl podle §256 tr. ř., když podané odvolání zamítl. Podle druhé části zmíněného dovolacího důvodu (napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a/ až k/ tr. ř.) je na místě zdůraznit, že dovolatelka vadu řízení předcházejícího spatřovala v okolnostech, které podle jejího názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení jí označených a soudy provedených důkazů s tím, že jejich obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v její neprospěch a poukázala i na neprovedení dalších důkazů, které sama navrhla. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo postaveno na jisto, že spáchala trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, když zejména zdůraznily nepochybné zjištění, že předmětné vozidlo prokazatelně překročilo hranice mezi P. a B. dne 22. 12. 2001 a bylo řízeno J. M., který se také vykázal OTP, přičemž následujícího dne se M. vrátil z B. do P. jiným autem a předmětné vozidlo je od té doby nezvěstné. Stejně tak soudy jednoznačně poukázaly na to, že dovolatelka dne 30. 12. 2001 ohlásila na Místním oddělení Policie České republiky odcizení uvedeného vozidla a v této souvislosti policii předložila totožné OTP předmětného vozidla. V této souvislosti soudy také správně poukázaly na nevěrohodnost obhajoby dovolatelky, která nemůže obstát v souvislosti s výše uvedenými objektivními zjištěními, jednoznačně prokazujícími pohyb předmětného vozidla v rozhodné době a na rozhodném místě. Stejně tak se zabývaly absentujícím výslechem svědka M., který je dlouhodobě nezvěstný a přes všechny dosažitelné možnosti (včetně příkazu k jeho zatčení) se jeho výslech nepodařilo zajistit. Bez ohledu na tuto skutečnost však provedené dokazování (jak uvedeno výše) umožnilo soudům zjistit a dovodit spolehlivě skutkový děj a na základě těchto zjištění shledat odpovídající trestný čin i trestnost jednání dovolatelky. Za daného stavu věci je tak nepochybné, že napadeným rozhodnutím,jakož i v řízení, které jeho vydání předcházelo, nebyla dovolatelkou uplatněnými námitkami založena vada, která by znamenala existenci některého ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§265b tr. ř.).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka