Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.02.2005, sp. zn. 3 Tdo 180/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.180.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.180.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 180/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 3 To 845/2004 ze dne 10. 11. 2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 10 T 120/2004 a rozhodl takto: I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 845/2004 ze dne 10. 11. 2004 a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 120/2004 ze dne 16. 8. 2004 zrušují . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Okresnímu soudu v Českém Krumlově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 120/2004 ze dne 16. 8. 2004 bylo podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c), §172 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zastaveno trestní stíhání obviněného P. Š. pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák), kterého se měl dopustit tak, že ve dnech 10. 9. 2003 a 17. 9. 2003 v K. prostřednictvím obchodního zástupce uzavřel se společností G. C. M., a. s. se sídlem P., smlouvy o úvěrech na nákup mobilních telefonů a při jejím sjednávání vědomě nepravdivě uvedl, že je zaměstnán u společnosti L. I., a.s. se sídlem Č. B., ač zde ani jinde nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byly poskytnuty finanční úvěry na základě tří specifikovaných smluv a to v celkové výši 20.500,-Kč. Ty od počátku řádně hradil podle obchodních podmínek a společnosti G. C. M., a.s. tak nevznikla žádná škoda. Okresní soud v Českém Krumlově tak dospěl k závěru, že uvedený skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 845/2004 ze dne 10. 11. 2004 tak, že podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla včas a za splnění všech pro podání dovolání zákonem předpokládaných náležitostí nejvyšší státní zástupkyně dovoláním s tím, že citovaným usnesením byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť soud rozhodující o stížnosti rozhodl o zamítnutí opravného prostředku, ačkoli v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V důvodech podaného dovolání poukázala na to, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo podstatné údaje zamlčí. Tímto ustanovením je poskytována ochrana úvěrovým vztahům a působí ve směru posílení jistoty úvěrujících subjektů, aby mohly při poskytování úvěru vycházet ze spolehlivých podkladů, především ohledně solventnosti a solidnosti subjektu, jemuž úvěr poskytují. Na rozdíl od obecného trestného činu podvodu není přitom třeba, aby vznikla škoda, ať už majetkové či jiné povahy, když úmysl pachatele nemusí ke způsobení takové škody ani směřovat. Trestný čin podle §250b odst. 1 tr. zák. je dokonán již samotným předložením žádosti o úvěr obsahující nepravdivé údaje, bez ohledu na to, zda pachatel úvěr získá či nikoli a tedy i bez ohledu na okolnosti týkající se jeho splacení. Poukázala na to, že obviněný zákonné znaky uvedeného trestného činu naplnil již tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivě údaje a to takové, které jsou důležité pro úvahy o případném uzavření úvěrové smlouvy (nepravdivé tvrzení o tom, že je zaměstnán u jím označené firmy). Tyto údaje potom obviněný uvedl úmyslně při vědomí, že jinak by mu požadovaný úvěr poskytnut nebyl. Nejvyšší státní zástupkyně dále zdůraznila, že již zákonným stanovením uvedených formálních znaků určité skutkové podstaty trestného činu zákon předpokládá, že při jejich naplnění se v běžně vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. V případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. jde o tzv. abstraktní ohrožovací delikt, jehož znakem není vyvolání poruchy ani konkrétní ohrožení chráněného objektu. Výši takto poskytnutého úvěru nelze chápat jako škodu způsobenou trestným činem, a proto splácení úvěru nelze chápat jako účinně projevenou lítost oproti pachatelům, kteří po spáchání trestného činu svou lítost projeví pouze slovně. Argumentace odvolacího soudu, totiž, že obviněný poskytnutý úvěr řádně splácel a na splátkách nic nedluží, není určující a zásadní pro zjištění společenské nebezpečnosti činu pro společnost. Pokud je totiž uvedený trestný čin dokonán samotným podvodným jednáním při uzavírání smlouvy, není na místě vytvářet rozdílné hodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost u pachatelů dokonaného trestného činu ochotných úvěr splácet a těmi, kteří jej nesplácejí, případně těmi, kterým úvěr poskytnut nebyl. V dané věci potom soudy náležitě nezvážily stupeň nebezpečnost činu pro společnost z hledisek stanovených §3 odst. 2, 4 tr. zák. a přecenily okolnosti, které nejsou zákonným znakem skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. S poukazem na uvedené skutečnosti má za to, že u trestného činu úvěrového podvodu, u kterého v základní skutkové podstatě není způsobení škody jejím zákonným znakem, nelze hodnocením z hlediska ustanovení §3 odst. 2, 4 tr. zák. (proto, že pachatel úvěr splácel), dospět k závěru, že posuzované jednání, naplňující formální znaky trestného činu, je nepatrné společenské nebezpečnosti. Proto také navrhla,aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená a citovaná rozhodnutí označených soudů, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný se do této doby k podanému dovolání nevyjádřil. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném, ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V posuzované věci dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že uplatněný dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. je dán, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v řízení předcházejícímu vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně samotných důvodů, které vedly dovolací soud k tomuto názoru, lze ve stručnosti v tomto směru odkázat na obsáhlé důvody, které ve svém dovolání uvedla nejvyšší státní zástupkyně a se kterými nelze než souhlasit. Je na místě pouze připomenout, že v posuzované věci jde výhradně o materiální stránku shledaného trestného činu. V této souvislosti lze potom uvést, že při splnění formálních znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., nelze současně dovodit absenci jeho materiálních znaků z pouhé skutečnosti, že dovolatel sjednané úvěrové podmínky plnil. To proto, že samotný úvěr mu byl vůbec poskytnut jenom a právě proto, že jednal podvodným způsobem. V posuzovaném případě proto není na místě s ohledem na již vyslovené ani tvrzení odvolacího soudu, že stupeň nebezpečnosti uvedeného trestného činu nepřesahuje stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). Nelze totiž mít za to, že v případě podvodného vylákání úvěru a jeho následného plného a bezproblémového splácení nejde o označený trestný čin, resp. o nenaplnění jeho materiálních znaků z pohledu jeho společenské nebezpečnosti, neboť v takových případech by podvodné jednání pachatelů v zásadě bylo beztrestné a to v rozporu s typovou společenskou nebezpečností takové trestné činnosti. Je zapotřebí pouze zopakovat, že je-li uvedený trestný čin již dokonán podvodným jednáním při uzavření smlouvy, není na místě z pohledu typového stupně společenské nebezpečnosti takového trestného činu rozlišovat mezi pachateli, kteří úvěr splácí či nikoliv, případně mezi těmi, jimž byl úvěr poskytnut a mezi těmi, jimž úvěr poskytnut nebyl. Lze pouze dodat, že v tomto směru mají soudy prostor při úvahách o ukládání trestu v rámci stupně nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák., §33 tr. zák.), když současně s ohledem na již uvedené není na místě dospět k závěru, že dokonaný trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. v posuzované věci postrádá materiální znaky a posuzovaný skutek tak není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci. S poukazem na uvedené proto Nejvyšší soud České republiky z podnětu podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. citovaná usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i Okresního soudu v Českém Krumlově, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k povaze věci je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit ve veřejném zasedání (§265m odst. 1 písm. a/ tr. ř.). V novém řízení se Okresní soud v Českém Krumlově bude muset předmětnou věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž při svém rozhodování je vázán právním názorem vysloveným dovolacím soudem k výkladu relevantních hmotně právních otázek, na které je v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazováno (§265s odst. 1 tr. ř.). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. února 2005 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/16/2005
Spisová značka:3 Tdo 180/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.180.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20