ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.205.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 205/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2005 dovolání obviněného Č. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, sp. zn. 7 To 332/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 137/2003, a rozhodl takto:
Dovolání Č. P. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 2 T 137/2003, byl obviněný Č. P. uznán vinným jednak trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a dále trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zákona a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen jednak podle §242 odst. 1 tr. zákona, za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zákona, §60a odst. 1, 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a současně byl nad obviněným vysloven dohled a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 7. 2002, jakož i všech dalších rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu a jednak podle §242 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákona mu současně bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Dále podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona mu bylo uloženo zabrání 62 ks videokazet a fotografií.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
I. 1) v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 2002, v P. v bytě který užíval, laskal ústy a hladil po celém těle, i na penisu, nezletilého M. K., který u něj v bytě přespal, ačkoli věděl, že nezletilému ještě není patnáct let,
2) v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2002, v P., v bytě který užíval, laskal ústy a hladil po celém těle, i na penisu, nezletilého M. K., který byl u něho na návštěvě přes víkend, ač věděl, že nezletilému ještě není patnáct let,
3) v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2002, v P., v bytě který užíval, laskal ústy a hladil po celém těle, i na penisu, nezletilého M. K., který u něj v bytě přespal, ač věděl, že nezletilému ještě není patnáct let,
II. v období od začátku měsíce září 2002 do 20. 10. 2002 v P., v bytě, který užíval, ve večerních hodinách, přibližně každý druhý den, chodil opakovaně do pokoje nezletilého M. K., kterého měl svěřeného do výchovy, svlékl se do naha, lehl si na záda, nezletilý se musel také svléknout a lehnout si na něj, přičemž ho hladil po celém těle i na penisu, na kterém mu přetahoval předkožku a chtěl, aby ho i nezletilý hladil po celém těle a penisu, přičemž ten to odmítl, ač věděl, že nezletilému není ještě patnáct let.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 332/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání s tím, že se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznáší námitku, že nebylo vyhověno jeho opakovaným návrhům na výslech jediného přímého svědka – poškozeného M. K. V této skutečnosti spatřuje nerespektování svého práva na obhajobu a trestní řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 pak nepovažuje za řízení v souladu s platným právním řádem. Vznáší i další námitky proti postupu soudu při provádění důkazů – zamítnutí návrhu obviněného na vypracování nového znaleckého posudku aj. Vyslovuje názor, že Městský soud v Praze nedodržel procesní zásadu, dle které byl povinen zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Dovolatel dále vznáší námitku proti právnímu posouzení skutku a vyslovuje názor, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 2 tr. zákona, a to zejména v podmínce naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu. Především tvrdí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozený nebyl osobou, která by byla na něm závislá, neboť poškozený mohl kdykoli odejít a vrátit se k matce, dále že poškozený věděl, že svým nesouhlasem může zastavit jednání obviněného. Upozorňuje i na znalecký posudek, dle kterého byl vztah poškozeného k jeho otci hodnocen jako negativní, což dle jeho názoru vylučuje případnou závislost v míře vyžadované judikaturou a trestně právní teorií. Vyslovuje názor, že otázka závislosti poškozeného měla být vzhledem ke skutkovým okolnostem hodnocena v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ v jeho prospěch. S ohledem na tyto své námitky vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužívání dle §242 odst. 1 tr. zákona a nikoli podle §242 odst. 2 tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o námitku obviněného ohledně naplnění znaku skutkové podstaty spočívající v závislosti poškozeného na obviněnému, poukazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde se konstatuje, že dovolatel se o poškozeného staral, dohlížel na něj, živil jej, učil se s ním a posílal jej do školy, čili tento dozor z pověření jeho zákonných zástupců také na něm skutečně vykonával a tak dle názoru státní zástupkyně také obsahově naplnil vztah závislosti poškozeného na obviněném v oblasti realizace jeho základních životních potřeb. Skutečnost konstatovaná soudem prvního stupně, týkající se hrozby, že otec poškozeného bude vyhozen z prostor jeho bazaru, tak dle názoru státní zástupkyně jen umocňovala míru, jakou dovolatel přisouzeným jednáním zneužil stav závislosti poškozeného.
Skutečnost, že výše uvedená skutková okolnost nebyla vysloveně zmíněna ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku a ani právní věta k němu se vztahující není po této stránce citována v souladu s jejím úplným zněním ve smyslu §242 odst. 2 tr. zákona, považuje toliko za formální nedostatek, kterého si nepovšimnul ani soud odvolací, který se na tomto skutkovém základě plně ztotožnil s jinak správným a přesvědčivým závěrem prvostupňového odsuzujícího rozsudku o naplnění uvedeného kvalifikačního znaku v obou jeho dílčích částech.
Protože tyto dílčí formální nedostatky ve výroku o vině samy o sobě, při jinak správně zjištěném a právně posouzeném skutkovém stavu věcí nemají zásadní vliv na postavení dovolatele a pro jejich případné odstranění v dovolacím řízení není praktického opodstatnění, podává návrh, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pouze část námitek obsažených v dovolání je se zmíněným dovolacím důvodem v souladu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud dovolatel napadá v rámci podaného dovolání i skutková zjištění soudu včetně provádění a hodnocení důkazů, pak Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit na skutečnost, že v řízení o dovolání nejsou námitky tohoto druhu relevantní, neboť soud dovolací není soudem třetí instance, který by byl oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudů předchozích instancí. Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů naopak dovolací soud při svém rozhodování vychází a je jimi vázán. Z uvedeného je zřejmé, že ta část argumentace obviněného, týkající se skutkových zjištění a hodnocení důkazů se nekryje s publikovaným dovolacím důvodem.
Podstatou argumentace obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu je však i tvrzení obviněného, že soud pochybil, jestliže část jeho jednání kvalifikoval dle §242 odst. 2 tr. zákona a nikoli pouze dle §242 odst. 1 tr. zákona. Konkrétní pochybení shledává v tom, že dle jeho názoru nebyl naplněn znak závislosti poškozeného na obviněném. Touto námitkou obviněného, která koresponduje s uplatněným dovolacím důvodem se Nejvyšší soud zabýval a dospěl k následujícím závěrům.
Vznesená námitka obviněného Č. P. není v souladu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Ač skutková zjištění, především soudu prvního stupně, popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nejsou přesná a zcela výstižná (… kterého měl svěřeného do výchovy…), ve vztahu k odůvodnění rozsudku, zejména k podrobnému popisu skutku lze dovodit naplnění obou kumulativních znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 2 tr. zákona. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že tento soud vzal za prokázané, že obviněný, u kterého poškozený bydlel, se o poškozeného nezletilého staral, dohlížel na něj, živil jej, učil se s ním a posílal jej do školy. Tento dozor z pověření jeho zákonných zástupců nad ním fakticky vykonával. V oblasti realizace základních potřeb poškozeného je tedy podle názoru Nejvyššího soudu naplněn i znak jeho závislosti na obviněném. Namítaná občasná přítomnost matky i otce poškozeného v bytě obviněného nic nemění na způsobu a míře dovolatelova dozoru nad poškozeným. Přehlédnout nelze ani argumentaci ve vztahu k tomuto zákonnému znaku skutkové podstaty uvedeného trestného činu, tj. zjištěné pohrůžky obviněného, že otec poškozeného bude vyhozen z prostor bazaru obviněného, kde v té době přebýval. Ve vztahu k této skutkové okolnosti není pochyb (zejména za předpokladu, že k otci neměl poškozený nejlepší vztah vzhledem k hrubému zacházení), že svoboda rozhodování poškozeného byla významným způsobem omezena. Nelze tedy akceptovat námitku dovolatele, že poškozený mohl kdykoliv odejít, pokud by nechtěl snášet jeho jednání.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem má Nejvyšší soud na rozdíl od názoru dovolatele za to, že rozhodnutí obou soudů bylo založeno na správném právním posouzení skutku a vznesené námitky v tomto směru jsou tedy zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je nutno uvést, že tento dovolací důvod je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že v průběhu řízení nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování, v čemž spatřuje porušení práva na obhajobu a vyvozuje z toho, že jeho odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto v rozporu se zákonem.
Po posouzení této námitky obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tato část dovolání není rovněž s výše uvedeným dovolacím důvodem v souladu. O nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí odvolání by se jednalo tehdy (a tehdy by také bylo možno uplatnit zmíněný dovolací důvod), pokud by šlo o zamítnutí řádného opravného prostředku z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu. V daném případě se však o námitky tohoto druhu nejedná. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu není možno považovat za naplněný ani z toho důvodu, že by byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že relevantní námitky obviněného, vznesené v rámci podaného dovolání, jsou zjevně neopodstatněné, když námitky další nejsou v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, popřípadě směřují k přezkoumání skutkových zjištění soudů obou stupňů.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání Č. P. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h