ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.237.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 237/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2005 dovolání obviněných M. H., a G. G., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 10 To 227/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 109/2003, a rozhodl takto:
Dovolání M. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Dovolání G. G. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 1 T 109/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným
trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona dílem dokonaným a dílem nedokonaným, ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona (část útoku pod bodem 17 výroku rozsudku) vše ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona – ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, obviněný G. G. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona.
Za tyto trestné činy byli oba obvinění odsouzeni, a to obviněný M. H. podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou a podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 3 roky. Současně byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou z 20. 11. 2003 za skutek popsaný pod bodem 12 obžaloby, obviněný G. G. podle §221 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona za trestný čin dle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona a za sbíhající se trestné činy podle §221 odst. 1 tr. zákona a §202 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Rychnov nad Kněžnou sp. zn. 10 T 77/2003 188 z 3. 9. 2003, který nabyl právní moci 20. 9. 2003, kdy mu byl původně uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž se podle §39 odst. 2 tr. zákona jedná o trest nepodmíněný, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen původní výrok o trestu rozsudku Okresního soudu Rychnov nad Kněžnou 10 T 77/2003-188, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Součástí rozsudku byla i rozhodnutí o povinnosti obviněných k náhradě škody.
Podkladem výroku o vině obou obviněných se stala zjištění soudu prvního stupně podrobně popsaná ve výroku výše uvedeného rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2004 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 227/2004 odvolání obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění H. a G. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dovolání, ve kterém oba napadají rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o zamítnutí jejich řádného opravného prostředku.
Obviněný M. H. se ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (který ovšem rozhodoval usnesením) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku pod bodem 14 rozsudku (zřejmě zde míněn rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou).
V odůvodnění svého dovolání tvrdí shodně se svou předchozí obhajobou, že zmíněného skutku se nedopustil, že jeho obhajoba nebyla nikým vyvrácena, zpochybňuje skutková konstatování soudu, že spáchal část trestné činnosti jako člen organizované skupiny a se zvláštní lstí, dále zpochybňuje i výrok soudu o uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel /přičemž ovšem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm.h) tr. řádu, pro jehož naplnění lze výrok o trestu napadat, se neodkazuje/; konečně namítá, že v hodnocení jeho viny trestným činem krádeže soudy obou stupňů vycházely z nepřímých důkazů, které však netvoří uzavřený řetězec a ze kterých by bylo možno logicky dovodit, že měl spáchat trestný čin loupeže. Vznáší i řadu dalších námitek vztahujících se ke skutkovým zjištěním soudu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný G. G. ve svém mimořádném opravném prostředku napadá v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Tvrdí, že trestného činu, který je mu kladen za vinu, se nedopustil a brojí proti skutkovým zjištěním soudu včetně hodnocení důkazů. Vznáší i námitku proti tomu, že mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody za současného zrušení původního rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a upozorňuje, že trest obecně prospěšných prací již částečně vykonal, čímž prokázal svoji vůli po nápravě. Ve svém dovolání neuvádí žádný odkaz na některých ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Na základě výzvy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 11. 2004 doplňuje své dovolání podáním ze dne 7. 2. 2005, ve kterém jako důvod dovolání označuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje, že dovolání obviněného G. neobsahuje zákonné označení dovolacího důvodu. Jelikož však je v dovolání uvedeno, že napadené usnesení „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, dovozuje závěr, že dovolání je podáno z důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K samotnému obsahu obou dovolání vyslovuje názor, že obě dovolání namítají toliko neúplné dokazování a údajně vadné hodnocení důkazů a fakticky tedy směřují proti skutkovým zjištěním soudu. Jelikož takový obsah dovolání není v souladu s žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby obě dovolání byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuta.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněných. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda obě dovolání splňují předepsané náležitosti dle ustanovení §265f tr. řádu. V případě dovolání obviněného G. G. Nejvyšší soud shledal, že toto dovolání sice postrádá jasné uvedení dovolacího důvodu ve formě odkazu na příslušné ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, nicméně s ohledem na skutečnost, že v textu dovolání je uvedeno, že dovoláním je napadáno „nesprávné právní posouzení věci“, lze dovodit, že dovolání je podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a lze tedy míti za to, že dovolání předepsané náležitosti splňuje.
Pokud jde o dovolání obviněného M. H., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání zákonné náležitosti splňuje.
U obou dovolání bylo dále zapotřebí zabývat se otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění obou dovolání vyplývá, obvinění v něm sice formálně uplatňují zmíněný dovolací důvod, avšak ve skutečnosti vznášejí námitky proti skutkovým zjištěním, přičemž prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obvinění snaží charakterizovat svá dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání domáhají nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usilují o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky obou dovolatelů uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání obou obviněných shledal, že tato dovolání nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. H. i dovolání G. G. odmítá.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h