ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.24.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 24/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 dovolání obviněného J. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. 9 To 154/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 9/2003, a rozhodl takto:
Dovolání J. O. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 2 T 9/2003, byl obviněný J. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným A. Š. zaplatit na náhradě škody poškozenému A. O. s.r.o. L., částku 6.165,10 Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění J. O. a A. Š. společně dne 7. 1. 2003 kolem 02.48 hod. na parkovišti před hotelem T. m. ve Ž. n. S. po násilném proražení plechu u zámku levých předních dveří vnikli do uzamčeného zaparkovaného automobilu zn. VW Golf, společnosti A. O. s.r.o., L., které z auta odcizili 4 textilní kufříky s obsahem 492 ks brýlových obrouček a 111 ks pouzder na brýle v celkové hodnotě nejméně 319.356,- Kč a poškozením auta při vloupání jí způsobili škodu ve výši nejméně 6.156,10 Kč, a obžalovaný J. O. se tohoto jednání dopustil poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 1T 126/98, ze dne 27. 5. 1999 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 323/99, ze dne 3. 8. 1999, pravomocně odsouzen také pro pokus trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou, ze kterého byl dne 24. 4. 2001 podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby na 5 let.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2004 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 154/2004 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný J. O. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dovolání, ve kterém napadá všechny výroky odsuzujícího rozsudku a usnesení odvolacího soudu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že soudy obou instancí dle jeho názoru sice správně a úplně zjistily skutkový stav, chybně však posoudily jednání obviněného jako trestný čin, neboť on trestný čin nespáchal. Tvrdí, že v řízení předcházejícím rozhodnutí obou soudů nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, že soudy obou stupňů porušily zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, dále že soud při rozhodování o vině dospěl k nesprávným závěrům nemajícím oporu v provedeném dokazování a že nebylo jednoznačně prokázáno, že trestný čin spáchal právě obviněný O.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a aby věc přikázal (zřejmě má na mysli odvolacímu soudu) k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolání se svým obsahem zcela míjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu i s kterýmkoliv z ostatních zákonných dovolacích důvodů a proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod a připouští, že oba soudy správně a úplně zjistily skutkový stav, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, vztahujících se k objektivní i subjektivní stránce trestného činu, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. O. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h