ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.254.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 254/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2005 dovolání obviněného R. J. , roz. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 5 To 588/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 69/2004, a rozhodl takto:
Dovolání R. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 9. 8. 2004, sp. zn. 103 T 69/2004, byl obviněný R. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §251 odst. 1, za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. 6. 2004 pod č.j. 101 T 124/2004-73, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti E., E. P., s. s.r.o., P., škodu ve výši 17.495,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 2. 4. 2004 v době kolem 17.30 hodin v H. – P. S., okres K., na ul. P. T. v obchodním domě K. v prodejně E. odcizil mobilní telefon zn. NOKIA 6600 v hodnotě 17.495,- Kč ke škodě společnosti E. P. s. s.r.o., se sídlem P., a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 101 T 97/2003 ze dne 11. 6. 2003 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 To 96/2004 ze dne 31. 3. 2004, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2004, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců nepodmíněně, který dosud nevykonal.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 588/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §256e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, s výslovným odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve stručném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konstatuje, že vytýkaného jednání se nedopustil a nebyl z něj žádným z provedených důkazů usvědčen. Vznáší námitky proti hodnocení důkazů nalézacím soudem a vyslovuje názor, že soud měl rozhodnout zprošťujícím rozsudkem.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby buď věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Protože obsahem dovolání jsou toliko námitky proti skutkovým zjištěním soudu, což není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a neuvádí jedinou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. J. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h