ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.270.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 270/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. března 2005 o dovolání podaném Z. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 13/2004 ze dne 22. 9. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 476/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 11 T 476/2002 ze dne 1. 6. 2004 byl obviněný Z. S. uznán vinným pod bodem I. A, B citovaného rozsudku dvěma trestnými činy zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a dvěma trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a v bodě II. citovaného rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když v rámci uvedeného rozsudku byl v něm uvedenými trestnými činy uznán vinným i obviněný K. B. Uvedeného jednání se Z. S. dopustil skutky popsanými v bodech I. a II. ve výroku citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti uvedenému rozsudku podal Z. S. (stejně jako K. B. a poškozený P. G.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem sp. zn. 14 To 13/2004 ze dne 22. 9. 2004 a to ohledně odvolání Z. S. tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř) zrušil výrok o vině z citovaného rozsudku soudu prvního stupně pod jeho bodem II. (stejně jako u obviněného B.) a to i v celém výroku o trestu u obou obviněných a ve výroku o náhradě škody týkajícím se poškozeného T. a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že oba obviněné nově uznal vinnými, a to trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému S. potom za uvedený trestný čin a za sbíhající se dva trestné činy zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a dva trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným skutkem I., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců, když pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s dozorem. Dále rozhodl o náhradě škody ve vztahu k P. T. a odvolání poškozeného P. G. podle §256 tr. ř. zamítl. Napadený rozsudek jinak ponechal nedotčen.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, podal Z. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i dalších, pro podání dovolání, zákonem vyžadovaných náležitostí, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání namítl, že v rozhodné fázi dokazování bylo pominuto jeho právo na obhajobu. Poukázal v této souvislosti, že výpovědi obou poškozených byly podány formou vysvětlení ještě před zahájením trestního stíhání a obhájce bylo znemožněno se těchto úkonů zúčastnit, ač v dané věci byly naplněny zákonné podmínky nutné obhajoby. Rovněž znalecký posudek z oboru psychologie, týkající se poškozeného G. byl zpracován dne 12. 3. 2002, ačkoliv trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno až dne 14. 6. 2002, kdy teprve mohl vstoupit do řízení jeho obhájce a činit v rámci obhajoby potřebné úkony. Dovolatel také poukázal na nevěrohodnost výpovědi poškozeného učiněnou v hlavním líčení dne 4. 3. 2003 a namítl to, že soudy pominuly důkazy (blíže neoznačené) předložené dovolatelem s tím, že nebyla dostatečně přezkoumána věrohodnost obou poškozených a to ani znaleckým posudkem z oboru psychiatrie. Souhrnně má za to, že rozhodující důkazy o vině dovolatele byly opatřeny ještě před zahájením jeho trestního stíhání a to bez účasti jeho obhájce a v takovém postupu pak spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Poukázal i na to, že nebyl zkoumán ani psychický stav samotného dovolatele s tím, že ze zpráv Psychiatrické léčebny v H. B. (v souvislosti s hospitalizací dovolatele) plyne, že ten trpí závažnou duševní chorobou a nabízí se tak otázka samotné případné trestní odpovědnosti dovolatele, když tato dodatečně zjištěná skutečnost zakládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se do doby rozhodování dovolacího soudu nejvyšší státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky nevyjádřila.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Podle dovolatele došlo k porušení zákonného ustanovení o povinnosti řádně mu zajistit v řízení obhájce a to ve fázi, kdy nebylo ještě formálně zahájeno jeho trestní stíhání a přesto byly policií provedeny výpovědi poškozených ve formě podání vysvětlení a zpracován znalecký posudek z oboru psychiatrie, který se zabýval věrohodností výpovědi jednoho z poškozených za naplnění podmínek nutné obhajoby. Obhájce mohl vstoupit do řízení až po 14. 6. 2002, kdy bylo trestní řízení vůči dovolateli zahájeno, kdy po této době byly již prováděny důkazy „ne zcela podstatné pro posouzení věci“. Dovolatel tak neměl možnost dostatečně se hájit a tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Z hlediska citovaného dovolacího důvodu jde o námitky právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. V posuzované věci bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněnému dne 14. 6. 2002 pro uvedené skutky a v nich spatřované trestné činy, což dovolatel vzal na vědomí s tím, že si chce zvolit obhájce, což také vzápětí učinil. Jeho další výslech konaný v rámci přípravného řízení již byl konán za přítomnosti jeho obhájce, především však v řízení před soudem prvního stupně, v hlavním líčení konaném dne 4. 3. 2003 byli za účasti obhájce dovolatele slyšeni podrobně poškození P. G. a P. T. a stejně tak i svědkyně L. M., M. P., J. B. a svědek K. J. Stejně tak byl slyšen u soudu prvního stupně znalec PhDr. V. M. a to protokolárně, mimo hlavní líčení za účasti obhájce dovolatele, kde se v rámci svého výslechu odvolal na závěry znaleckého posudku z oboru psychologie, který ve věci vypracoval s tím, že líčení předmětných událostí poškozeným G. má za vysoce věrohodné. V dalším hlavním líčení konaném před soudem prvního stupně dne 31. 5. 2004 byli k návrhu obhajoby slyšeni svědci M. a J. S., svědek M. L. a za souhlasu procesních stran byla přečtena i výpověď shora uvedeného znalce. Z protokolu o uvedeném hlavním líčení také plyne, že dokazování bylo prohlášeno za skončené (§216 odst. 1 tr. ř.) s tím, že procesní strany nemají žádné další důkazní návrhy. Odvolací soud potom doplnil dokazování vyžádáním zprávy k osobě P. T. od Ústavu sociální péče S., kterou v rámci veřejného zasedání konaného dne 22. 9. 2004 přečetl a z jejího obsahu také konstatoval věrohodnost výpovědi tohoto poškozeného. Z uvedených skutečností potom jednoznačně plyne, že pro rozhodnutí ve věci potřebné důkazy byly provedeny před nalézacím soudem a to způsobem, který byl v souladu se zákonem. Takto provedených důkazů se účastnil i obhájce dovolatele s možností na provedené důkazy reagovat a v jejich rámci také nepochybně vést obhajobu dovolatele. Odvolací soud také v důvodech svého rozhodnutí jasně poukázal na to, že nalézací soud k dovolatelem namítaným úkonům učiněným v rámci přípravného řízení (úřední záznamy o podaném vysvětlení) nepřihlížel (jako k procesně nepoužitelným důkazům pro rozhodnutí soudu), ale naopak vycházel z důkazů provedených před nalézacím soudem v příslušných hlavních líčení. Tato skutečnost je ostatně z odůvodnění rozhodnutí obou soudů zřejmá. Nelze než uzavřít, že námitka dovolatele spočívající v tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,neobstojí. To proto, že dovolatelem zvolený obhájce měl plně zachovánu možnost účastnit se trestního řízení vedeného proti dovolateli s plným zachováním jeho práv vykonávat právo obhajoby bezprostředně po zahájení trestního stíhání dovolatele. S poukazem na uvedené je tak uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně neopodstatněným.
K námitce dovolatele spočívající v tom, že on sám trpí závažnou duševní chorobou lze pouze uvést, že tuto námitku vznesl dovolatel až poté co jeho trestní věc byla skončena pravomocným (citovaným) rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích dne 22. 9. 2004. V této souvislosti totiž dovolatel poukázal na zprávy z Psychiatrické léčebny v H. B. ze dne 2. 12. 2004 stran svého duševního stavu, aniž by tuto skutečnost namítl v řízení vedeném před soudy tak, aby k této skutečnosti mohly vůbec přihlížet či se jí vůbec zabývat, když sama okolnost trestní odpovědnosti dovolatele v řízení před soudy nevyvstala (nebyla jeho předmětem). Za daných okolností se nabízí z hlediska takto koncipované námitky postup v rámci řízení o povolení obnovy, nikoli však v řízení o dovolání, když s ohledem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka