ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.299.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 299/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 dovolání podané PhDr. M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 533/2001 ze dne 14. 11. 2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 40/2001 a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soud v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 533/2001 ze dne 14. 11. 2001 a rozsudek Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 40/2001 ze dne 5. 4. 2001 v části týkající se dovolatele a trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 trestního zákona zrušují .
Podle §265k odst.2 trestního řádu se současně zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 40/2001 ze dne 5. 4. 2001 byl PhDr. M. H. uznán vinným pod bodem 2) citovaného rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem 3) téhož rozsudku trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil tím, že dne 2. 11. 1998 jako jednatel s. s r. o. F. sídlem v M. podepsal v L. směnku na částku 230.159,- Kč ve prospěch a. s. P. L., jakožto garanci dluhu za dodávky zboží na provozovanou prodejnu potravin a zeleniny s názvem V. v M. na Z. u., přestože dne 1. 11. 1998 uzavřel s druhým z jednatelů spol. s r. o. V. P. smlouvu o prodeji podniku na základě které odkoupil uvedenou prodejnu se zjištěnými i nezjištěnými dluhy, které na prodejně váznou a uvedl tak zástupce společnosti P. L. a. s. v omyl tím, že při podpisu smlouvy (správně mělo být uvedeno směnky) vystupoval za prodejnu potravin V. jako jednatel s. s r. o. F. M., ačkoliv věděl, že tato prodejna byla převedena na něj a není již součástí s. s r. o. F. M., přičemž v následující době z tohoto dluhu jištěného směnkou splatil částku 90.000,- Kč a po ukončení činnosti ve s. s r. o. F. M. přestal tento dluh splácet, čímž přivodil a.s. P. L. dluh ve výši 140.159,- Kč a s. s r. o. F. v M. závazek vůči P. L. a. s. ve výši 230.159,- Kč. Trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst.1 tr. zák. se dopustil tím, že jako pověřený jednatel s. s r. o. F. se sídlem v M. neplnil zákonnou povinnost a za zaměstnance této firmy neodvedl za období od 1. 1. 1998 do 8. 3. 1999 Č. s. s. z. pojistné na sociálním zabezpečení ve výši 35.307,- Kč, za období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 V. z. p. ČR na zdravotním pojištění zaměstnanců částku ve výši 15.899,- Kč, za období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 Z. p. M. A. se sídlem v O. na zdravotním pojištění zaměstnanců částku ve výši 7.316,- Kč a celkem tak dlužil na uvedených platbách částku ve výši 58.522,- Kč. Za uvedené trestné činy mu byl soudem prvního stupně uložen souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen, když současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 217/99 ze dne 23. 2. 2000. Konečně byl podle §226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku PhDr. M. H. podal (stejně jako další obviněný R.H. a Okresní státní zástupce v Šumperku), rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem sp. zn. 2 To 533/2001 ze dne 14. 11. 2002 a to tak, že z podnětu všech tří odvolatelů podle ustanovení §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obžalovaného R. H. ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody, ohledně obžalovaného PhDr. M. H. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2), jakož i v celém výroku o trestu a dále ve zprošťujícím výroku vysloveném dle ustanovení §226 písm. b) tr. ř. a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně obžalovaného R. H. v celém rozsahu a ohledně obžalovaného PhDr. M. H. v rozsahu zprošťujícího výroku vrátil soudu prvního stupně s tím,že je nutno učinit ve věci rozhodnutí nové. Za splnění podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. PhDr. M. H. nově uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj popsal ve výroku rozsudku.
Za uvedený trestný čin, jakož i za skutek uvedený v bodě 3) výroku o vině napadeného rozsudku, který zůstal nedotčen (trestný čin podle §147 odst.1 tr. zák.) mu uložil úhrnný trest odnětí svobody, který mu podmíněně odložil.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl PhDr. M. H. dovoláním, které bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce a za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když k tomuto závěru dovolací soud dospěl přesto, že nedbalostí příslušné pracovnice Okresního soudu v Šumperku není ve spisu založena obálka pomocí které bylo poštou zasláno předmětné dovolání a není tak možné přesně zjistit dobu, kdy se tak stalo. Protože však otiskem razítka soudu bylo potvrzeno, že předmětné dovolání bylo doručeno soudu dne 8. 7. 2003 a jeho sepsání datováno dnem 7. 7. 2003, je nutno mít za dané situace za to, že dovolání bylo podáno včas. Za dovolací důvod označil PhDr. M. H. ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a k trestnému činu podle §147 odst. 1 tr. ř. v podstatě i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., byť jej výslovně neoznačil. Přes toto pochybení ze slovního vyjádření uvedená skutečnost je zřejmá. V samotném odůvodnění podaného dovolání k trestnému činu podvodu, jímž byl shledán vinným dovolatel uvedl, že podle jeho přesvědčení zvolená právní kvalifikace odvolacím soudem neodpovídá skutku tak, jak byl vymezen ve skutkové větě. To proto, že nebyly naplněny formální znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §250 tr. zák. pro absenci škody, obohacení pachatele resp. třetí osoby v důsledku jeho jednání, přičemž pokud byl někdo uveden v omyl tak to byl pouze P. L. a. s. V této souvislosti uvedl, že v okamžiku kdy zakoupil od společnosti F. s. s. r. o. prodejnu V., stal se on sám dlužníkem P. L. a. s., protože na něj z hlediska ustanovení §487 a §477 odst.1 obchodního zákoníku přešly i závazky představující nezaplacenou cenu za dodané pivo. V souvislosti s touto skutečností však nevznikla škoda (zmenšení majetkové podstaty věřitele), když k tomu došlo již v okamžiku, kdy pivo bylo dodáno do prodejny a tedy v době, kdy tato byla součástí s. s r. o. F. Škoda přitom nevznikla ani této společnosti, která se v důsledku uvedené smlouvy o prodeji provozovny V. stala s ohledem na uvedené pouze ručitelem předmětného závazku. Nemohlo jít ani o obohacení samotného dovolatele, protože v důsledku zajišťující směnky, kterou vystavil, by se nástupcem na místo původního věřitele (P. L. a. s.) stala s. s r. o. F. se stejnými právy a povinnostmi. Postavení dovolatele jako dlužníka by se tak nezměnilo a nemohlo tak dojít k jeho majetkovému prospěchu. Poukázal i na to, že ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu je chybně uvedeno, že přivodil dluh a. s. P. L., když je zřejmé, že směnečně zavázaným byla s. s r. o. F. a a. s. P. L. je naopak ze směnky oprávněným a vznikla mu tak pohledávka, nikoli dluh. Popis skutku soudy uvedený v příslušných skutkových větách takto neobsahuje všechny potřebné skutkové okolnosti významné z hlediska užité kvalifikace a již proto nelze dospět k závěru, že se takto popsaný skutek vůbec stal, případně v něm shledat uvedený trestný čin. Ke skutku, ve kterém byl soudy shledán trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. uvedl, že soudy nesprávně hodnotily otázku naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Poukázal na to, že spáchání uvedeného trestného činu předpokládá zavinění ve formě úmyslu, což ze skutkových zjištění učiněných soudy v dané věci nevyplývá. V této souvislosti uvedl, že nebylo jeho úmyslem příslušné platby neodvést a ty nebyly ve skutečnosti odvedeny pro chronický nedostatek finančních prostředků s. s r. o. F. V této souvislosti zpochybnil výpovědi svědka V. P. (zájem vyhnout se trestnímu stíhání) i závěry ve věci pořízeného znaleckého posudku, když znalec vycházel pouze z prostředků zanesených do účetní evidence společnosti, aniž by bylo zkoumáno zda skutečně také byly reálně k dispozici. Poukázal i na časové souvislosti z hlediska splatnosti mezd za březen (ta nastává v květnu s nutností odvést příslušné prostředky), když v té době již dovolatel ve společnosti nepůsobil. Stejně i co se týče měsíce února (splatnost koncem března). Nebyl tak prokázán jeho úmysl neplatit příslušné odvody, když i ze znaleckého posudku plyne, že v rozhodném období část odvodů byla v rámci finančních možností dovolatele uhrazena.
S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc v části, ve které byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jakož i ve výroku o celém trestu a zrušil také rozsudek Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 40/2001 ze dne 5. 4. 2001 ve výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. a sám rozhodl, že se dovolatel zprošťuje obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. a ohledně trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zák. Okresnímu soudu v Šumperku přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že podané dovolání shledal zčásti důvodným. To především v otázce posouzení naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., kdy poukázal na to, že z hlediska trestněprávní kvalifikace tohoto trestného činu musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby, obohacením pachatele, škodou na cizím majetku, majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a také příčinná souvislost mezi touto dispozicí a škodou na cizím majetku. V této souvislosti poukázal na to, že podle skutkové i právní věty napadeného rozsudku odvolacího soudu je subjektem, který měl být uveden v omyl společnost P. L. a. s., před nímž měl dovolatel vystupovat při podpisu smlouvy za prodejnu V., jako jednatel společnosti F. s. s r. o., ačkoliv věděl, že prodejna byla převedena na něj a není již součástí společnosti F. s. s r. o. V daném případě však soud nespecifikoval jakou smlouvu měl na mysli, když ze spisového materiálu plyne, že jediná smlouva uzavřená mezi oběma společnostmi je ze dne 30. 5. 1997, přičemž k převodu prodejny V. do vlastnictví dovolatele došlo na základě smlouvy ze dne 1. 11. 1998. Dovolatel přitom zastával funkci jednatele společnosti F. s. s r. o. až do 8. 3. 1999, kdy byl valnou hromadou uvedené společnosti z funkce jednatele odvolán) a pokud dne 2. 11. 1998 při podpisu směnky vystupoval za prodejnu V. jako jednatel společnosti F. s. s r. o. znamená to, že neuvedl zástupce společnosti P. L. a. s. v omyl, jak uvedeno v tzv. právní větě citovaného rozsudku, nýbrž zamlčel určitou skutečnost, která však z hlediska společnosti P. L. a. s. nemusela být skutečností podstatnou za situace, kdy ze zjištěných skutečností nevyplývá, že by dovolatel nemohl takovou směnku jako jednatel společnosti F. s. s r. o. podepsat, když zůstává otázkou zda by příslušný zástupce společnosti P. L. a. s. takovou směnku přijal či nepřijal. Uvedená směnka měla pouze zajišťovací funkci, a to za závazky společnosti F. s. s r. o. vůči společnosti P. L. a. s. a státní zástupce tak má oprávněné pochybnosti zda ze strany dovolatele došlo k jeho obohacení nebo zda na cizím majetku vznikla vůbec škoda (z výroku o vině obsaženého v napadeném rozsudku není vůbec zřejmé o co a v jaké výši se dovolatel příp. třetí osoba obohatil), přičemž společnosti P. L. a. s. v souvislosti s vystavením uvedené směnky škoda evidentně nevznikla a v případě společnosti F. spol. s r. o. by případná škoda mohla vzniknout až poskytnutím plnění z uplatněné směnky, což jsou okolnosti, kterými se soud vůbec nezabýval. Státní zástupce potom ve svém vyjádření odmítl argumentaci dovolatele o nemožnosti vzniku škody proto, že ze společnosti F. s. s r. o. se vystavením uvedené směnky stal místo dlužníka ručitelem, neboť jejím vystavením společnost P. L. a. s. mohla požadovat splacení své pohledávky opět po společnosti F. s. s r. o. Podle mínění státního zástupce v dané věci existují i oprávněné pochybnosti o prokázání existence podvodného úmyslu ze strany dovolatele již při podpisu uvedené směnky, protože nelze přehlédnout, že z předmětné pohledávky v celkové výši 230.519,- Kč následně uhradil částku 96.070,- Kč, když z obsahu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ani neplyne jak na tuto skutečnost reagoval, když ani o uvažované náhradě škody se nejedná, protože žádná nevznikla. Popis předmětného skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu tak působí zmatečně nejen z ohledu na uvedené, ale i s poukazem na soudem uváděný nonsens, že totiž dovolatel svým jednáním měl způsobit společnosti P. L. a. s. dluh ve výši 140.159,- Kč.
K trestnému činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterým byl dovolatel shledán vinným. V této souvislosti shledal státní zástupce výhrady dovolatele opodstatněné v části, jež se týká (v namítaném rozsahu) nesplnění jeho povinnosti odvést za zaměstnance společnosti F. s. s r. o. pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V této souvislosti státní zástupce poukázal na §10 zák. č. 589/1993 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kdy je malá organizace (podle §3 odst. 1 písm. a/, b/ cit. zákona takovou byla i společnost F. s. s r. o.) povinna odvést pojistné za kalendářní měsíc na účet příslušné správy sociálního zabezpečení v den, který určila pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. V malé organizaci, kde je výplata mezd a platů rozložena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den této výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Není-li tento den určen, je pojistné splatné nejpozději do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za nějž se odvádí. S ohledem na to, že dovolatel byl odvolán mimořádnou valnou hromadou z funkce jednatele společnosti F. s. s r. o. dne 8. 3. 1999 si soudy neujasnily zda s ohledem na ustanovení §10 zák. č. 589/1993 Sb. mohl dovolatel vůbec nést odpovědnost za neodvedení pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za příslušné zaměstnance uvedené společnosti i za měsíce únor a březen 1999. Podmínkou odpovědnosti za uvedený trestný čin je také to, že pachatel měl k dispozici příslušné finanční prostředky (ty byly skutečně strženy z hrubých mezd zaměstnanců), avšak nebyly odvedeny oprávněným příjemcům, ale byly použity k jiným účelům případně ponechány na účtu banky či v hotovosti v pokladně. Takové zjištění soudy neučinily a soustředily se na prokázání neodvedení příslušných finančních prostředků, ačkoliv společnost F. s. s r. o. jich měla v tomto směru dostatek. Přitom státní zástupce upozornil na obsah přílohy č. 2 znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, který byl ve věci podán a ze kterého plyne, že prostředky určené na pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byly z hrubých mezd zaměstnanců uvedené společnosti skutečně strženy. S ohledem na uvedené potom státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ve výroku, jímž byl uznán dovolatel vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a ve výroku o trestu a rozsudek Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 40/2001 ze dne 5. 4. 2001 ve výroku, jímž byl dovolatel uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující,pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněný dovolatelem poněkud nezřetelně spočívá nejprve v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. To se však nestalo. Uvedený dovolací důvod dále spočívá v tom, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou podřaditelné pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na argumentaci vedenou dovolatelem z hlediska takto uplatněného důvodu (ve vztahu k trestnému činu podle §147 odst. 1 tr. zák.) bylo na místě užít dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přes tuto formulační nepřesnost však dovolací soud dospěl k tomu, že podané dovolání je z hlediska argumentace uplatněné dovolatelem právně relevantní a z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také z větší části opodstatněné. V části, kdy dovolatel namítá hodnocení obsahu označených svědeckých výpovědí či závěrů ve věci podaného znaleckého posudku a z toho dovozené neexistence zavinění ve vztahu k trestnému činu podle §147 odst. 1 tr. zák. lze mít za to, že se jedná o námitky skutkové povahy a tedy úpravu skutkových zjištění dovolatelem. Pokud by dovolatel uplatnil pouze námitky tohoto charakteru, nezbylo by dovolacímu soudu než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. K námitce stran nedostatečné materiální stránky trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zák., a absence zákonem předpokládaného zavinění (subjektivní stránka předmětného trestného činu), nelze přihlédnout, protože jeho tvrzení o nedostatku příslušných finančních prostředků v dané chvíli nebylo prokázáno, když právě z učiněných skutkových zjištění plyne, že dovolatel nesplnil svou zákonnou povinnost zjevně uváženě a je tak zjevné, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty uvažovaného trestného činu a nelze ani dovodit, že by jím spáchaný trestný čin neodpovídal jiným, srovnatelně se vyskytujícím takovým trestným činům. Neobstojí v této souvislosti argument, že se jinak snažil zajistit zaměstnancům odměnu za práci tak, aby nebyli uvrženi do stavu sociální nouze, protože na druhé straně takové jednání je schopné obecně přivodit poruchy při zajišťování sociálního zabezpečení, zdravotní péče i zaměstnanosti. Pouze z pohledu namítané absence úmyslného zavinění a materiální stránky trestného činu podle §147 odst. 1 tr. zák. by takto podané dovolání musel dovolací soud odmítnou podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za důvodné však lze mít výhrady dovolatele ve vztahu k trestnému činu podle §147 odst. 1 tr. zák. a to z hlediska samotného rozsahu zkrácení pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (nikoli co se týče rozsahu zkrácení zdravotního pojištění,když z rozsudku nalézacího soudu neplyne, že by dovolatel byl odsouzen za nesplnění této své zákonné povinnosti za měsíce únor a březen 1999). Stran namítaného rozsahu nesplnění jeho povinnosti odvést za zaměstnance označené společnosti pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je pro stručnost na místě odkázat na argumentaci vedenou státním zástupcem a to zejména z hlediska §10 zák. č. 589/1993 Sb., a to z hlediska časových souvislostí na které státní zástupce ve svém vyjádření poukazuje a se kterými souhlasí i dovolací soud. Je sice skutečností, že v zásadě lze s ohledem na jednotlivé částky specifikovaných druhů pojištění mít za to, že nesplnil svou zákonnou povinnost plátce odvést příslušné pojistné ve větším rozsahu (ten podle výroku citovaného rozsudku prvního stupně činil částku 58.522,- Kč), přesto však i v tomto směru soudy měly dospět ke skutečné výši v naznačeném směru neodvedených plateb.
Důvodné je především i dovolání podané ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým nakonec oba soudy shledaly dovolatele vinným. Uvedený trestný čin je totiž charakterizován jednak škodou, způsobenou pachatelem na újmu majetku jiného, obohacením pachatele samotného (nebo třetí osoby) a také tím, že pachatel uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo jí zamlčí podstatné okolnosti. Ze zjištěných skutkových okolností v dané věci však neplyne, že by dovolatel svým jednáním všechny takto uvedené znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. naplnil. Popis skutku vyjádřený v tzv. skutkové větě výroku příslušného rozsudku v dané věci neodpovídá formálním znakům příslušné skutkové podstaty předmětného trestného činu vyjádřeným v tzv. právní větě obou citovaných rozhodnutí. Z hlediska těchto skutečností (označených skutkových i právních vět uvedených v citovaných rozhodnutích obou soudů) plyne, že subjektem, který měl být jednáním dovolatele uveden v omyl P. L. a. s. (jeho zástupce) před kterým měl dovolatel při podpisu smlouvy za prodejnu V. vystupovat jako jednatel společnosti F. s. s r. o., ačkoliv věděl, že tato prodejna již není součástí uvedené společnosti. Z učiněných skutkových zjištění totiž plyne, že dovolatel při podpisu označené směnky dne 2. 11. 1998 ještě zastával funkci jednatele společnosti F. s. s r. o., a to až do dne 8. 3. 1999, kdy byl valnou hromadou z této funkce odvolán. Dovolatel tak neuvedl při podpisu směnky zástupce společnosti P. L. a. s. v omyl, nýbrž zamlčel, že prodejna V. nebyla již v té době majetkem uvedené společnosti. Z hlediska společnosti P. L. a. s. však tato skutečnost nemusela být rozhodnou z pohledu přijetí uvedené směnky a navíc ze zjištěných skutečností ani nevyplývá, že by dovolatel, jako jednatel společnosti F. s. s r. o. nemohl uvedenou směnku podepsat (vystavit). Uvedená směnka měla zjevně zajišťovací funkci za dluh, který vázl na prodejně V. z minulých doby, kdy tato byla ještě součástí společnosti F. s. s r. o. Podpisem této směnky uvedený dluh (škoda) na cizím majetku nevznikla a nelze mít ani za to, že by se dovolatel jejím vystavením obohatil. To za stavu, kdy ze skutkových zjištění učiněných soudy je zjevné, že při uzavření smlouvy ze dne 1. 11. 1998 o prodeji části podniku (prodejny V.) na sebe dovolatel převzal všechna aktiva a pasiva s prodejnou související a vlastní škoda by tak mohla in eventum vzniknout až případným plněním z uplatněné směnky, když touto okolností se soudy vůbec nezabývaly. Je na místě v těchto souvislostech i deklarovaný podvodný úmysl dovolatele již při podpisu uvedené směnky, když ten zjevně z předmětné pohledávky ve výši 230.159,- Kč již uhradil částku nejméně 90.000,- Kč na což soudy nereagovaly, a to ani z hlediska výše pohledávky, která zůstala k úhradě, když z hledisek již uvedených nedošlo ke vzniku škody. S ohledem na uvedené tak nelze konečně než dodat, že zjevnou nesprávností je i tvrzení soudů, dovolatel měl svým jednáním způsobit společnosti P. L. a. s. „dluh“ ve výši 140.159,- Kč.
S poukazem na uvedené proto Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání důvodným, a proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v uvedeném rozsahu citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i citovaný rozsudek Okresního soudu v Šumperku v uvedeném rozsahu, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jenom pro úplnost nutno zdůraznit, že dovolací soud nijak nezasahoval do rozhodnutí, která se týkala dovolatele ve vztahu k bodu 1) citovaného rozsudku nalézacího soudu a jeho zprošťující části a stejně tak ani v tomto rozsahu do citovaného rozsudku odvolacího soudu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání. V novém řízení se bude Okresní soud v Šumperku věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených. V tomto směru půjde především o analýzu postavení dovolatele jako jednatele společnosti F. s. s r. o. v rozhodné době vystavení směnky a s tím spojené úvahy zástupce společnosti P. L. a. s., a to především z hlediska naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., a to zejména i se zjištěním vzniku případné škody, úmyslného zavinění dovolatele a přičinnou souvislostí mezi jeho jednáním a předpokládaným následkem. Teprve po zjištění a vyhodnocení uvedených skutečností se zaměřením na shora uvedené bude moci soud jednoznačně dovodit vinu či nevinu dovolatele a případně podřadit jeho jednání pod odpovídající znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka