ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.315.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 315/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2005 dovolání obviněné J. T., roz. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 5 To 494/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 188/2002, a rozhodl takto:
Dovolání J. T. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 3 T 188/2002, byla obviněná J. T. uznána vinnou
1) návodem k trestnému činu ublížení na zdraví dle §§10 odst. 1 písm. b) – 222 odst. 1 tr. zákona ve skutku uvedeném pod bodem 1) výroku uvedeného rozsudku,
2) návodem k trestnému činu poškozování cizí věci dle §§10 odst. 1 písm. b) – 257 odst. 1 tr. zákona ve skutcích uvedených pod body 2) – 9) výroku uvedeného rozsudku,
3) přípravou k trestnému činu ublížení na zdraví dle §§7 odst. 1 – 222 odst. 1 tr. zákona ve skutku uvedeném pod bodem 10) uvedeného rozsudku.
Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §222 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců. Pro výkon uloženého trestu byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla stanovena povinnost zaplatit s již odsouzenými P. M., M. K. a mladistvým J. P. společně a nerozdílně škodu poškozenému Ing. P. B., ve výši 5.000,- Kč a Ing. P. E. škodu ve výši 9.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. P. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 10. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 494/2004 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spatřuje v tom, že soudkyně Okresního soudu v Karviné se vyjadřovala v médiích k osobě dovolatelky, a to před vydáním rozsudku tak, že lze mít důvodné pochybnosti o její nepodjatosti a lze tedy v souvislosti s těmito vyjádřeními dovodit, že věc byla rozhodována za účasti vyloučeného orgánu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněná spatřuje v tom, že skutky, které byly předmětem obžaloby a které jsou uvedeny ve výroku rozsudku, byly podřazeny pod skutkové podstaty nekorespondujících trestných činů. Skutek pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně neměl dle názoru obviněné být kvalifkován jako návod k trestnému činu ublížení na zdraví dle §10 odst. 1 písm. b) tr. zákona k §222 odst. 1 tr. zákona, zejména z toho důvodu, že se jednalo o jednání za pomoci nezpůsobilých prostředků, které nemohly vést k dokonání trestného činu a nemohlo k němu bezprostředně směřovat.
Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 10 rozsudku soudu prvního stupně, vyslovuje obviněná názor, že z žádných důkazů, které byly v řízení provedeny, nevyplývá, že by se mělo jednat o návodné jednání dovolatelky tak, jak má na mysli trestní zákon jako jednu z forem přípravy, zejména že nebylo prokázáno, že měla být poškozenému způsobena těžká újma na zdraví tak, jak ji předpokládá trestní zákon. Dále dovolatelka namítá, že do výroku byl zahrnut skutek, který vůbec nemohl být trestným činem, zejména proto, že v jeho popisu chybí základní znak skutkové podstaty trestného činu podle §257 odst. 1 tr. zákona, a to výše způsobené škody (skutek uvedený pod bodem 7 výroku soudu prvního stupně). Dovolatelka rovněž rozvíjí své úvahy nad výkladem právní úpravy řízení o dovolání a vyslovuje názor, že výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se jeví být příliš restriktivní, přičemž připomíná ustanovení čl. 90 Ústavy ČR a nález I.ÚS 4/04. Z těchto úvah dovozuje svůj názor, že pokud nebyla soudem spolehlivě zjištěna míra její účasti na souzených skutcích, nemohla být ani správná kvalifikace souzených skutků.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dovolatelka spatřuje v tom, že dle jejího názoru v prvoinstančním řízení byl dán důvod dovolání uvedený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. Neuvádí žádný návrh, zda a kterému orgánu by měla být věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě zda by měl dovolací soud rozhodnout sám ve věci samé a jakým způsobem. Formuluje však žádost, aby ve smyslu §265o tr. řádu bylo rozhodnuto o odkladu výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. K této žádosti však není připojen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně, který by byl učiněn ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
K uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu připomíná, že naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládá splnění dvou kumulativních podmínek, a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, známa již v původním řízení nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Doplňuje rovněž, že ve věci jde o rozhodnutí vyloučeného orgánu tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v ustanovení §30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. řádu. Konstatuje, že v daném případě se nejednalo o případ předvídaný v ustanovení §30 odst. 2 tr. řádu a pokud obviněná namítá podjatost soudkyně ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu, pak nepředložila jedinou relevantní námitku, která by bez dalšího zakládala pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování. V této části tedy považuje dovolání za zjevně neopodstatněné a zmíněný dovolací důvod za nenaplněný.
Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, upozorňuje na skutečnost, že obviněná v rámci tohoto dovolacího důvodu namítá, že soud dospěl k závěru o vině a trestu na podkladě údajně vadného právního posouzení skutku, nicméně s výjimkou bodu 7 výroku rozsudku však tvrdí, že soud měl dospět k jiným skutkovým závěrům a ty měl posléze odlišně právně hodnotit; v daném případě se tedy jedná o argumentaci mimo zmíněný dovolací důvod.
S námitkami týkajícími se bodu 7 rozsudku prvoinstančního soudu se neztotožňuje z toho důvodu, že obviněná byla v daném případě uznána vinnou pod body ad 2) až ad 9) pokračující trestnou činností a pro tuto právní kvalifikaci je nerozhodné, že je pod tímto bodem zahrnut i jednotlivý případ trestné činnosti, u něhož z objektivních důvodů nemohla být specifikována výše škody. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, pak upozorňuje, že námitky, které dovolatelka uplatňuje v rámci tohoto dovolacího důvodu, nejsou opodstatněné a proto nedošlo k naplnění ani tohoto dovolacího důvodu
S ohledem na to, že dovolání shledává jako zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněné. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. O skutečnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, se jedná v takovém případě, kdy jde o rozhodnutí učiněné soudcem (samosoudcem, členem senátu či předsedou senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. řádu, aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání, jakož i z obsahu trestního spisu je zcela zjevné, že v posuzovaném případě se nejednalo o rozhodnutí vyloučeným orgánem ve smyslu uvedených ustanovení tr. řádu a argumentace obviněné o existenci tohoto dovolacího důvodu nikterak nepřesvědčuje, neboť pouhá namítaná skutečnost, že příslušná soudkyně se určitým způsobem (autorské články informující o stavu předmětné trestní věci) vyjadřovala ve sdělovacích prostředcích, sama o sobě nezdůvodňuje závěr o naplnění podmínek uvedených ve výše uvedených ustanoveních tr. řádu. V této části je tedy nutno podané dovolání považovat za zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání, pokud jde o tento dovolací důvod, je v převážné části svého obsahu irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě formuluje názor i o nesprávném právním posouzení. Podané dovolání tedy odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen v té části, která se vztahuje k právnímu posouzení skutku uvedenému pod bodem 7 výroku o vině napadeného rozhodnutí učiněného soudem prvního stupně. Nejvyšší soud po přezkoumání námitky, vztahující se k tomuto bodu výroku o vině dospěl k závěru, že v tomto ohledu jde o námitku rovněž zjevně neopodstatněnou. Je totiž nutno přisvědčit názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém upozorňuje, že obviněná byla uznána vinnou pokračující trestnou činností, kde skutečnost, že u jednoho z dílčích útoků nebylo možno vyčíslit výši způsobené škody, nelze považovat za skutečnost rozhodnou, natož za právní vadu, která by opodstatňovala závěr o naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Zjevnou neopodstatněnost pak Nejvyšší soud shledal i v té části dovolání, kde se dovolatelka odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Uvedené zákonné ustanovení totiž předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jak se podává ze spisového materiálu, o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, protože odvolací soud konal řízení ve veřejném zasedání a po přezkumu věci v souladu se zákonem rozhodl. Ke druhé alternativě považuje Nejvyšší soud uvést, že není možno přisvědčit názoru obviněné, že by v řízení u soudu prvního stupně byly dány dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. Zjištěny nebyly ani jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání J. T. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvního stupně nepodal podle §265h odst. 3 tr. řádu návrh na odklad výkonu rozhodnutí a rovněž Nejvyšší soud neshledal důvody, aby dovolatelce výkon trestu odložil podle §265o odst. 1 tr. řádu. Za tohoto stavu nebylo proto zapotřebí rozhodnout o návrhu (resp. podnětu) na odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody zvláštním výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu ).
V Brně dne 6. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h