ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.333.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 333/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 dovolání obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 2 To 106/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 217/2001, a rozhodl takto:
Dovolání M. Ch. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 4 T 217/2001, byl obviněný M. Ch. uznán vinným jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona a dále trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zákona, a byl odsouzen
1) za skutek pod bodem 1/ obžaloby podle §238 odst. 1 tr. zákona, §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 4 T 83/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
2) za skutek pod bodem 2/ obžaloby podle §249a odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené A. Ch., na náhradu škody částku 5.080,- Kč a poškozené A. H. na náhradu škody 6.650,- Kč k rukám matky A. Ch. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená A. Ch. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 22. 2. 2001 v přesně nezjištěnou dobu odpoledne v L. n. D., okres Š., vylákal od I. B. po předložení dopisní obálky pod záminkou, že tato obálka obsahuje rozhodnutí policie opravňující jej k převzatí věcí, které si u B. uschovala jeho manželka A. Ch., m. j. i věci náležející do výlučného vlastnictví poškozené A. Ch. a její nezletilé dcery A. H., a to ke škodě obou poškozených, tyto věci, jejichž soupis je uveden ve výroku uvedeného rozsudku, si ponechal a způsobil tak A. Ch. škodu ve výši 5.080,- Kč celkem, nezletilé A. H. škodu ve výši nejméně 6.650,- Kč;
2) v době od 12. 12. 2000 nejméně do 6. 6. 2001 bránil své manželce A. Ch. a jejím nezletilým dětem v užívání jejich společného bytu v L. n. D., okres Š., když dvakrát vyměnil vložku zámku, poškozené na její opakovanou žádost sdělil, že ji do bytu nepustí a v měsíci lednu 2001 podal i návrh na zrušení trvalého pobytu poškozené a dětí v předmětném bytě.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2004 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 2 To 106/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí o zamítnutí svého řádného opravného prostředku odvolacím soudem, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že skutková zjištění soudu nenaplňují znaky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1 tr. zákona. K tomu uvádí vlastní verzi skutkových zjištění včetně toho, že žádnou obálku svědkyni B. neukazoval, a vznáší pochybnosti o věrohodnosti svědků. Stejně tak zpochybňuje i naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle §249a odst. 2 tr. zákona, kde jednak opět zpochybňuje skutková zjištění soudu, jednak uvádí, že jednal v dobré víře a nikoli úmyslně ve smyslu uvedeného ustanovení tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky dovolatele týkající se obou skutků označuje jako zjevně neopodstatněné a uvádí k tomu bližší argumentaci. Vyslovuje názor, že v případě obou skutků je nutno mít jednáním obviněného znaky skutkové podstaty obou trestných činů za naplněné, když v případě naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu se argumentace dovolatele omezuje prakticky jen na zpochybnění hodnocení důkazů, popřípadě nedostatečné dokazování; v případě trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru pak dokládá neopodstatněnost tvrzení dovolatele o jeho jednání „v dobré víře“. S ohledem na tyto závěry proto navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, a to pokud jde o oba trestné činy, za které byl odsouzen. V případě naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu vychází z jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudem a zpochybňuje rozsah dokazování a hodnocení provedených důkazů. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
V případě naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu či nebytovému prostoru sice dovolatel rovněž zpochybňuje skutková zjištění soudu, současně však namítá právní posouzení otázky subjektivní stránky trestného činu a tvrdí, že z jeho strany šlo o jednání v dobré víře a za tohoto stavu jeho jednání nemělo být právně hodnoceno jako jednání úmyslné, jak jej vyžaduje ustanovení §249a odst. 2 tr. zákona. V této části tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je s použitým dovolacím důvodem v souladu.
Z věcného hlediska však argumentům dovolatele nebylo možno přisvědčit. Ze skutkových zjištění totiž jednoznačně vyplynulo, že poškozené a jejím dětem příslušelo odvozené právo užívat předmětný služební byt s odpovídajícími právními důsledky. Nemůže obstát námitka dovolatele, že poškozené zaniklo její odvozené právo užívat služební byt tím, že opustila společnou domácnost, neboť tato námitka nerespektuje skutkové zjištění, že se tak stalo v důsledku jeho chování vůči ní a již vůbec nelze dovodit, že by poškozená tím, že nejprve přespávala s dětmi mimo předmětný byt a posléze se z bytu odstěhovala, tak činila v úmyslu vzdát se práva na užívání tohoto bytu a práv s tímto právem spojených. Z tohoto pohledu nemůže ani obstát tvrzení dovolatele o jednání o dobré víře, ani jeho odvolávka na právní poučení advokátem Mgr. J. P., neboť okolnosti, za kterých poškozená opustila byt, stejně jako její následný požadavek na vrácení klíčů, mu byly nepochybně známy.
Zmíněná argumentace dovolatele, ačkoli formálně naplňuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy ve zjevném rozporu se skutkovými zjištěními soudu a z tohoto pohledu je nutno dovolání hodnotit jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, kde bylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a tedy v části, kde bylo v rámci řízení o dovolání přezkoumatelné, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. Ch. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h