ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.369.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 369/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 23 To 1080/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 104/2004, a rozhodl takto:
Dovolání P. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 1 T 104/2004, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a §41 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 a odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona a §42 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to hnědé pletené kukly s otvory pro oči. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému J. K., částku 29.300,- Kč a poškozené V. z. p. ČR, O. p. P. částku 2.694,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený J. K. odkázán se zbytkem svého uplatněného, avšak nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 00.00 hodin do 04.00 hodin dne 20. 9. 2003 s dosud nezjištěným pachatelem oknem do koupelny vnikli do rodinného domu obci B., okres P., kde fyzicky napadli J. K., kterému nejprve nastříkali do očí slznou látku a požadovali po něm peníze, poté jej odtáhli za ruce a vlasy do kuchyně, kde mu provazem spoutali ruce, ústa přelepili lepící páskou, nohy svázali ručníkem a nechali jej ležet obličejem k zemi, prohledali obývací pokoj a z peněženky uložené v sekretáři odcizili finanční hotovost ve výši 27.000,- Kč v bankovkách různých nominálních hodnot, dále odcizili mobilní telefon zn. Nokia 3310 se SIM kartou v hodnotě 1.500,- Kč a videokameru zn. Grundig VS-C 60 v hodnotě 800,- Kč, odcizením peněz a věcí byla J. K. způsobena škoda ve výši 29.300,- Kč a fyzickým napadením utrpěl zranění, a to tržnou ránu na spánku, zhmoždění obličeje, krevní výron víček obou očí, podspojivkové krevní výrony obou očí a poleptání rohovek obou očí, přičemž tento skutek spáchal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 10. 1996 č. j. 3 T 208/96-527 uznán vinným, mimo jiné, trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let, který vykonal dne 26. 4. 2000.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2004 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 23 To 1080/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích dovolání, kterým napadá výroky rozhodnutí obou soudů s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a usnesení odvolacího soudu i s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že rozhodnutí soudů obou stupňů je založeno na nesprávném právním posouzení skutku a že došlo k zamítnutí jeho odvolání, aniž by pro to byly splněny v zákoně stanovené podmínky.
Ve své argumentaci vznáší námitky proti způsobu a rozsahu provádění důkazů, když tvrdí, že soud prováděl důkazy, které jej usvědčovaly a naopak se nehodlal zabývat důkazy, které svědčily ve prospěch obhajoby, že vzniklé rozpory v důkazech byly hodnoceny v jeho neprospěch a dále že zásadní důkazy byly opatřovány neobvyklým způsobem, který umožňoval manipulaci s nimi. Opakuje tvrzení, že skutek byl nesprávně právně zhodnocen, přičemž však neuvádí námitky charakteru právního, nýbrž toliko charakteru skutkového, popřípadě procesního.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se zevrubně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Poukazuje především na skutečnost, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatňuje námitky, kterými napadá správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu, dále vznáší námitky proti hodnocení důkazů a údajnou neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění, nikoli však nesprávnost právního posouzení, ačkoli to ryze formálně bez bližší právní argumentace tvrdí. S ohledem na to, že argumentace obviněného neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů ani jinému z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, navrhuje tedy, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod , ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, napadá rozsah dokazování, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, což mimo jiné dokládá i tvrzením, že Nejvyšší soud se přes současnou judikaturu „nemůže překlenout přes námitky proti skutkovým zjištěním, neboť odsouzený je přesvědčen o tom, že daná skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů a absence provedení dalších navrhovaných důkazů vybočují ze zákonných mezí“. Dovolatel tak jednak usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně, jednak navozuje mylné zdání, že dovolání má býti opravným prostředkem jiného druhu, než jakým podle trestního řádu ve skutečnosti je.
Nejvyšší soud dále považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Obviněný dále výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale nikterak relevantně nezdůvodnil, v čem by naplnění tohoto dovolacího důvodu mělo spočívat. Strohé konstatování obviněného, že odvolacím soudem „nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí odvolání proti prvostupňovému rozsudku“ s odkazem na obsah odvolání nelze považovat za naplnění zmíněného dovolacího důvodu, neboť dovolání neobsahuje žádnou argumentaci, ze které by bylo možno usoudit, že řádný opravný prostředek obviněného byl zamítnut pro některé ze zákonných důvodů dle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Protože v daném případě nebyl naplněn ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu a dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl uplatněn toliko formálně, přičemž obsah dovolání ani tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, je zjevné, že obsah dovolání není v souladu ani s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě užité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h