ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.41.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 41/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. února 2005 dovolání obviněného P. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 9 To 302/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 49/2004, a rozhodl takto:
Dovolání P. J. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 52 T 49/2004, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle §147 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §147 odst. 1 tr. zákona (ve výroku rozsudku chybně uveden §148 odst. 1 tr. zákona) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v období od 13. 3. 1996 do 26. 7. 2000 jako jednatel společnosti T. s. s.r.o., řádně neodváděl:
1. veřejné zdravotní pojistné za zaměstnance ve prospěch účtu VZP ČR, O. p. hl. m. P., ačkoliv jim bylo účetně strženo ze mzdy, a to ve výši celkem 198.498,- Kč,
2. pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance ve prospěch účtu P. s. s. z., ačkoliv jim toto bylo strženo ze mzdy, a to ve výši celkem 201.731,- Kč,
3. měsíční zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zaměstnance, konkrétně za zdaňovací období roku 1998, ve prospěch účtu F. ú. p. P. 5, ačkoliv jim toto bylo účetně strženo ze mzdy, a to po vyúčtování ve výši 150.319,- Kč,
čímž způsobil poškozeným organizacím celkovou škodu ve výši 550.548,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 302/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, ve kterém napadá výše uvedené rozhodnutí ve výrocích o vině i o trestu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e), d), g) a l) tr. řádu.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje, v tom, že část jeho jednání, pro které je trestně stíhán a byl za ně odsouzen, je v souladu s platným zněním ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu v návaznosti na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zákona promlčeno a proto tedy bylo trestní stíhání vůči jeho osobě nepřípustné.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný především namítá, že odvolací soud přijal dle jeho názoru nesprávný závěr o neexistenci účetnictví, že v tomto ohledu vycházel odvolací soud z tvrzení nabyvatelů a že vzal tato tvrzení za zákonný důkaz dle trestního řádu; s tímto dovolatel nesouhlasí a uvádí k tomu svoji verzi některých skutečností. Vyslovuje rovněž názor, že soudy obou stupňů došly k zásadně chybným závěrům týkajících se naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle §147 odst. 1 tr. zákona, a to pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobením následku – tedy vznikem škody. Vyslovuje názor, že ze skutkových okolností, které soud zjistil, nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění dle §4 písm. b) tr. zákona, tedy alespoň eventuálního úmyslu, neboť trestní stíhání obviněného bylo vůči jeho osobě zahájeno dne 22. 9. 2003 a on svůj podíl ve společnosti se všemi právy a povinnostmi, včetně závazků a pohledávek v průběhu roku 2000 (21. 6. 2000 a 12. 7. 2000) a tedy i v průběhu účetního období převedl na třetí osobu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, dovolatel nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů, dle kterých nedošlo k porušení práva na obhajobu, když bylo rozhodováno nalézacím soudem v jeho nepřítomnosti, neboť se řádně neomluvil, resp. že omluva obhájkyně byla vlivem špatného časového nastavení faxu (letní čas) , k čemuž soud nepřihlédl, doručena až v průběhu řízení a uvádí k této věci další námitky.
Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nikterak blíže nespecifikuje, pouze v jeho rámci odkazuje na další uplatněné dovolací důvody.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o tu část dovolání, která se opírá o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, konstatuje, že dle jeho názoru jde v této části o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že všechny podmínky vyplývající z ustanovení §202 tr. řádu byly splněny a že nic soudu nebránilo v tom, aby hlavní líčení provedl v nepřítomnosti obviněného. Naopak spatřuje právě s ohledem na skutkové okolnosti zjištění soudem v postupu obviněného obstrukční jednání směřující ke zmaření hlavního líčení v nařízený den.
Za zjevně neopodstatněnou považuje i tu část dovolání, která se odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Konstatuje, že dovolatel zjevně zaměňuje promlčitelnost jednotlivých plateb dle občanského zákoníku s promlčením trestního stíhání dle §67 tr. zákona. Upozorňuje, že trestný čin byl spáchán formou pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zákona, takže k jeho dokonání došlo až dne 26. 7. 2000 a promlčen tedy ke dni zahájení trestního stíhání nebyl.
Pokud jde o tu část dovolání, kde se dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, poukazuje na skutečnost, že část námitek obviněného směřuje proti samotným skutkovým zjištěním soudu a tyto námitky jsou tedy v řízení o dovolání nepřezkoumatelné. Námitku, že obviněný ještě před zahájením trestního stíhání převedl svůj obchodní podíl na třetí osobu, pak označuje rovněž za zjevně neopodstatněnou, resp. za skutečnost, která nemůže mít na trestní odpovědnost obviněného vliv. K údajné absenci úmyslné formy zavinění uvádí, že forma zavinění sice není v rozhodnutí soudů obou stupňů výslovně uvedena, nicméně jednoznačně vyplývá z učiněných zjištění, kdy obviněný byl jediným vlastníkem i jednatelem firmy, jako jediný byl oprávněn disponovat s firemními financemi, povinnost strhávat a platit uvedené daně a dávky mu plynula přímo ze zákona, ovšem obviněný svou povinnost zjevně plnil pouze v té části, která se týkala stržení příslušných částek ze mzdy svých zaměstnanců, aniž by však stržené částky dále poukázal příslušným správcům daně. I v této části tedy státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shledává dovolání jako zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, upozorňuje na to, že tento důvod byl uplatněn ve své II. alternativě, tedy relevantní by mohl být toliko v případě, že by existoval některý z důvodů dovolání dle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jelikož naplnění žádného z těchto dovolacích důvodů neshledává, považuje dovolání i v této části za zjevně neopodstatněné.
Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. S tímto dovolacím důvodem je obsah podaného dovolání v souladu, neboť právě takovou skutečnost obviněný namítá. Na základě věcného posouzení však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato námitka dovolatele je zjevně neopodstatněná. Především je nutno uvést, že touto námitkou se již v dostatečné míře zabýval soud odvolací v řízení o odvolání. Jeho závěry v tomto směru považuje Nejvyšší soud za správné a dostatečně odůvodněné. Z přiloženého trestního spisu je zcela totiž zjevné, že podmínky stanovené v ustanovení §202 tr. řádu byly v projednávaném případě splněny a Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu prvního stupně procesní vadu, na podkladě které by bylo možno označit postup soudu za nesprávný a námitku obviněného za opodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že tento dovolací důvod uplatňuje obviněný v souladu s citovaným ustanovením trestního řádu, neboť ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro jednání, které bylo zčásti promlčeno. Po přezkoumání této námitky obviněného dospěl však Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je i v této části zjevně neopodstatněné. Promlčecí doba obecně začíná totiž běžet od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, tj. od naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. U trestných činů pokračujících, trvajících a hromadných, u nichž se dokonání časově nekryje s dokončením trestného činu, začíná běžet promlčecí doba až od okamžiku, kdy byl takový trestný čin dokončen. Při pokračování v trestném činu je trestný čin dokončen v okamžiku, kdy byl proveden poslední útok (dílčí akt). V posuzovaném případě je zjevné, že se jednalo právě o pokračující trestný čin, kdy počátek běhu zákonné promlčecí doby je třeba odvozovat od jeho dokončení. Při takovém právním posouzení je zjevné, že k promlčení jednání obviněného nedošlo a námitka dovolatele, že z titulu promlčení bylo jeho trestní stíhání nepřípustné, je tedy zjevně neopodstatněná.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen zčásti a nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat ty námitky obviněného, které směřují právě proti skutkovým zjištěním soudu, resp. ve kterých obviněný uvádí jiné skutkové okolnosti, než které jsou obsahem skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud se tedy věcně mohl zabývat pouze námitkou obviněného, která se vztahuje k právnímu posouzení formy zavinění. Po jejím přezkoumání však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že i tato námitka je zjevně neopodstatněná. Jestliže totiž dovolatel tvrdí, že ze skutkových okolností zjištěných soudem nevyplývá naplnění zákonného znaku úmyslného zavinění, pak toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. I když příslušná forma zavinění (v daném případě nejméně nepřímý úmysl) není ve výroku odsuzujícího rozsudku explicitně uvedena /což ostatně ani dovolatel například v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu nenamítá/, ze skutkových zjištění soudu však úmyslná forma zavinění jednoznačně vyplývá a nemůže o ní býti sporu.
Konečně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za zjevně neopodstatněnou je nutno považovat i tu část dovolání, ve které se obviněný odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Z obsahu dovolání samotného je zřejmé, že podstatou námitky obviněného v rámci tohoto dovolacího důvodu je tvrzení, že v předchozím řízení byl dán některý z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jelikož Nejvyšší soud neshledal, že by v posuzovaném případě byl některý z těchto dovolacích důvodů dán, je zcela zjevné, že i v této části je dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání P. J. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h