ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.425.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 425/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 dovolání obviněné E. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 8 To 303/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 21/2003, a rozhodl takto:
Dovolání E. Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 42 T 21/2003, byla obviněná E. Š. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, a byla odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému V. R. škodu ve výši 226.200,-Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná v přesně nezjištěné době od 22. 2. 2002 do 15. 3. 2002 po vzájemné dohodě se Z. Š. odcizila z bytu v P. poškozenému V. R. starožitný nábytek a další věci dle znaleckého posudku z oboru ekonomiky v hodnotě 226.200,- Kč, a tyto věci prodala dne 15. 3. 2002 za částku 20.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2004 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 303/2004 podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, za který ji podle §247 odst. 2 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému V. R. škodu ve výši 217.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený V. R. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněná v přesně nezjištěné době od 22. 2. 2002 do 15. 3. 2002 po vzájemné dohodě se Z. Š. odcizila z bytu v P. poškozenému V. R. starožitný nábytek a další věci, dle znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady starožitností, v hodnotě 217.000,- Kč, a tyto věci prodala dne 15. 3. 2002 za částku 20.000,- Kč.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, kterým napadá výrok tohoto soudu o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, a to z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že její jednání nebylo možno kvalifikovat jako krádež, jelikož sice v bytě poškozeného R. byla, byla přítomna i v den, kdy policie v bytě kontrolovala přítomné osoby, žádný nábytek z bytu však neodnášela a ani jej neprodávala, žádnou kupní smlouvu na prodej nábytku nepodepisovala, nepomáhala panu Š. nábytek odnášet a nábytek neodcizila. Dále vznáší námitku, že v předchozím řízení navrhovala provedení dalších důkazů svědčících o její nevině, těmto návrhům však nebylo vyhověno.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na skutečnost, že ačkoli je v dovolání formálně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, argumenty uvedené v dovolání tomuto ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídají, omezují se toliko na zpochybnění skutkových zjištění soudu a postupu při získávání a hodnocení důkazů. Z tohoto důvodu navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněná v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, napadá rozsah dokazování, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněná snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu. Dovolatel tak musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné E. Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (265n tr. řádu).
V Brně dne 27. dubna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h