ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.474.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 474/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 o dovolání podaném J. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v H. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp.zn. 8 To 264/2004 ze dne 19. 5. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 86/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 3 T 86/2003 ze dne 4. 3. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal J. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 264/2004 ze dne 19. 5. 2004 tak, že podané odvolání (stejně jako odvolání podané příslušným státním zástupcem a spoluobviněným S.) podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, jako nedůvodné.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího stupně a s ním spojeného rozsudku soudu prvního stupně podal J. Č. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr.ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v minulosti měl konflikt s dalším spoluobviněným O. kvůli společné družce, a proto jeho výpovědi v nyní posuzované věci vzbuzují pochybnosti a jsou nevěrohodné (přitom jsou klíčovým důkazem). Soudy vycházeje z výpovědí O. za této situace nesprávně hmotněprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a tím jej také nesprávně shledaly vinným. Poukázal na to, že v předmětné věci nebyla v průběhu trestního řízení zjištěna totožnost další osoby, která se na uvedeném trestném činu (jeho spáchání) podílela. Má za to, že i s ohledem na tuto skutečnost nebyly „důkazy správně prováděny“, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konečně namítl, že v době kdy v jeho věci probíhalo na základě i jím podaného odvolání řízení před soudem druhého stupně, neměl obhájce ačkoliv ho podle ustanovení §36 tr. ř. a §36a tr. ř. měl mít. To proto, že v této době se již nacházel ve Věznici v H. S. Takto byl zkrácen na svých procesních právech a byl tedy naplněn dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. předmětnou věc Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že po rekapitulaci výhrad obsažených v podaném dovolání se vyjádřil k jednotlivě uplatněným dovolacím důvodům. K dovolacímu důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolatel ve skutečnosti brojí proti obsahu provedených důkazů a jejich hodnocení soudy. K formě trestné činnosti všech obviněných v dané věci poukázal na formulaci skutkové věty obsažené v rozsudku soudu prvního stupně, ze které jasně vyplývá, že se všichni tři obvinění dopustili uvedené trestné činnosti společným jednáním, což mohl soud přiléhavěji v rámci užité právní věty svého rozsudku označit jako spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Absence této skutečnosti však není vadou v právním hodnocení skutku, když nemá vliv na jeho právní kvalifikaci ani na podmínky trestnosti jednotlivých obviněných, a proto v tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že se dovolatel omezil na vágní formulaci s tím, že v „předcházejícím řízení“ měla dojít k nenaplnění procesních podmínek resp. pochybení policejního orgánu, a to pokud jde o použitelnosti výpovědí svědků a spoluobviněných, aniž by tyto výhrady blíže konkretizoval. Takto není respektována zákonná definice tohoto dovolacího důvodu, který se týká výlučně rozhodování soudu druhého stupně. V těchto souvislostech má za to, že nebyl naplněn takto deklarovaný dovolací důvod, a proto bylo dovolání v tomto směru podáno z jiného důvodu, než jaký stanoví zákon. Konečně k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. poukázal státní zástupce na to, že v době řízení v předmětné věci dovolatele tento nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a nebyl tak dán zmíněný dovolací důvod. Poukázal také na to, že dovolatel nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody až poté co bylo v předmětné věci trestní řízení vedené proti jeho osobě u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 86/2003 meritorně ukončeno. Jeho námitka z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu je proto zjevně neopodstatněná. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V posuzované věci namítl dovolatel nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného a v důsledku toho soudy nesprávně posouzeného jednání jeho samotného a v této souvislosti poukázal i na to, že v rámci trestního řízení v předmětné věci nebyla zjištěna ani totožnost údajného čtvrtého spolupachatele posuzované trestné činnosti a namítl, že takto nebyly důkazy ve věci správně provedeny. Protože se v tomto směru jedná o dovolání, které své výhrady směruje výlučně do oblasti skutkových zjištění, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. To ve vztahu, jak již shora uvedeno k podstatné části argumentace uplatněné v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve vztahu k celkové argumentaci uplatněné dovolatelem z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož oprávněné užití přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podmínky naplňující uvedený dovolací důvod však v předmětné věci splněny nebyly. To i proto, že dovolatelem další namítaná existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nepřichází v úvahu a v tomto směru jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Ze spisového materiálu pořízeného ve věci Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 3 T 86/2003 nepochybně plyne, že dovolatel byl v průběhu celého trestního řízení vedeného proti němu v uvedené věci na svobodě, a to i v době, kdy bylo dne 19. 5. 2004 rozhodováno ve veřejném zasedání soudem druhého stupně o jeho odvolání. Téhož dne nabylo usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 264/2004 právní moci, přičemž dovolatel nastoupil výkon trestu odnětí svobody až dne 1. 11. 2004 ve Věznici v O. Naposledy citovaný uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. c/ tr. ř.) podle kterého dovolatel neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, byť je namítán právně relevantně, je současně zjevně neopodstatněný, když tvrzení dovolatele v již uvedeném směru není pravdivé a podmínky nutné obhajoby v naznačeném směru v jeho případě dány nebyly. Konečně část dovolatelem uplatněných námitek z hlediska již zmíněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které se týkají míry jeho účasti na souzeném trestném činu (bez bližších důvodů naznačena pouze zmínka o jeho případném účastenství či spolupachatelství), lze mít za právně relevantní, avšak i v tomto případě za zjevně neopodstatněnou. V tomto směru je zřejmé, že skutková věta uvedená ve výroku soudu prvního stupně svědčí tomu, že dovolatel se předmětného trestného činu dopustil jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a uvedením této skutečnosti v právní větě výroku citovaného rozsudku by tento výrok byl přesnější a jednoznačnější, avšak tato skutečnost nemohla založit vadu v samotném právním hodnocení skutku a nemohla mít vliv na soudy užitou právní kvalifikaci jednání dovolatele a především ani na podmínky jeho trestnosti.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání v jeho celku podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka